It's not a secret anymore [Hiddleston CZ FF]

23. you can't !

Další den začal jako každý předchozí, no i když byl v něčem jiný, vedle mě už se druhý den probouzel slavný Tom Hiddleston.

Promnula jsem si bolavou ruku a podívala se na Tomovu tvář, naštěstí to vypadá lépe než včera. Hlavní představení se až moc rychle blížilo, stejně jako příští týden a tím pádem svatba Leslie. Dneska už se Betty musím zeptat, obrátila jsem se k Tomovi a napadlo mě jestli ho pozvali taky. Nejspíš ano, přeci jen jsou s Chrisem dobří přátelé.

Podívala jsem se na hodiny, sakra zase nezvonil budík, nebo jsem ho spíš zapomněla nastavit. Naštěstí pro mě jsem v tuhle dobu nějak vstávala, takže už bylo čas se jít jen nachystat.

Toma jsem nebudila, ten má čas až do odpoledne, občas mi přijde  nefér že já musím pracovat už od rána a on se pořádně vyspí a pak si přijde na dvě - tři hodiny do divadla a má za den větší plat než já za celý týden.

Ale nechci si stěžovat, má práce mě baví, aspoň prozatím.

Včera jsem nabarvila vše co bylo potřeba, dnes to potřebuju všechno dát do kupy a nejlépe už začít stavět. Vytáhla jsem si rukávy mikiny jak nejvýše to šlo a zvedla jednu z těžších kulis. Ani nevíte jak mě jenom to přenášení ze zadní části divadla na pódium unavilo.

Když jsem dokončovala úpravy, začali se scházet lidé na dnešní zkoušku. Co jsem slyšela tak zatím jde všechno naprosto perfektně, aspoň to říkala Betty.

„Stojím za tebou a říkám ti to předem, protože nerad bych dostal další ránu“ povzdechla jsem si, moc dobře jsem si uvědomovala že to Tom nenechá jen tak a ještě dlouho mě se včerejším incidentem bude trápit. „Ha ha ha velmi vtipné, když už tam tak stojíš podal bys mi kladivo ?“ natáhla jsem k němu ruku a za chvíli v ní měla menší kladívko. „Děkuju“ zatloukla jsem poslední hřebík, a bylo hotovo ! Konečně po dvoudenní práci je vše připravené, nebo aspoň na tu jednu scénu. Ostatní kulisy by však měli být postavené a v pořádku.

„Včera to tu nebylo, kdo to sem donesl ?“ zeptal se Tom když hodnotil můj výtvor. „Já“ odpověděla jsem a schovávala všechno náčiní co se válelo všude okolo, aby se ještě náhodou někdo nezranil. „Ty ? Chceš mi říct že jsi se s tím sama trápila, to jsi nemohla počkat pomohl bych ti“ až moc dobře jsem slyšela vyčítavý tón v jeho hlase. „Tak dlouho bych čekat nemohla, a navíc je to v pořádku jak vidíš zvládla jsem to“ poukázala jsem před sebe. Přehodila jsem si těžkou brašnu přes rameno, ale v momentě ji držel v ruce Tom. „Já vím, ale mohlo se ti něco stát, navíc to vůbec nevypadá že to bylo lehké“ na to už jsem nic neřekla. Prakticky má pravdu, cítím se neskutečně unavená a všechno mě bolí, navíc nepříjemné škubání v pravé ruce tomu vůbec nepomáhalo. Zvedla jsem obě ruce v gestu "vzdávám se" a nechala ho aby mi pomohl, sice už nebylo s čím ale to nevadí.

Zkouška začala a já se mohla opět dívat. Betty dávala jasné pokyny a opravdu to vypadala dost dobře, na herectví mi nešla nikdy pořádně jedna důležitá věc a to zapamatovat si text. Je to celkem problém když si ho nepamatujete a to je také jeden z důvodu proč jsem s tím sekla.

Betty někoho poslala aby šel ztlumit světla, ale za chvíli byla všude naprostá tma.

„No to snad ne ! Joshy, vysvětlí mi co jsi tam sakra dělal ?! Řekla jsem ztlumit ne, vyhodit celou budovu“ položila jsem rozzuřené Betty ruku na rameno, aspoň doufám že to byla on, aby se uklidnila. Josh však neodpovídal, čímž začala vzrůstat panika.

„Doběhnu se podívat na pojistky ano ?“ ujistila jsem ji. Zapla jsem si malou baterku na mobilu, která je pomalu stejně k ničemu.

Na půdě divadla jsou pojistky od elektřiny, ne že bych v tom byla expert, ale dostala jsem pár lekcí jak je zapojit a tak když jsem sem přišla pracovat.

Vážně vypadli pojistky. Už jsem je chtěla nahodit zpátky, když v tom jsem ze zdola uslyšela výkřik, nebrala bych to v potaz kdyby se neozývaly další a další. Slyšela jsem někoho volat i moje jméno, co je to sakra za hloupý vtip ? Pak jsem to ucítila kouř, jakoby se něco pálilo. Čichla jsem k pojistkám, ty to nebyly. Kouř byl čím dál víc cítit, otočila jsem se a vydala se pryč, od kud to jde ?

Když jsem otevřela dveře půdy uhodil mě až moc silný zápach, co mě však překvapilo ještě víc byli jiskry, oheň ! Nějaká myš musela překousat kable od elektřiny, kdybych je neslyšela a chtěla ji dát znovu do provozu mohlo být po mě.

Běžela jsem dolů ze schodů a snažila se vyhnout tvořícímu ohni, dole jsem se však zarazila, všechno bylo v plamenech. Téměř se tu nedalo dýchat, sundala jsem si mikinu a dala si ji na obličej aby mi zakryla nos.

Snažila jsem se dostat k východu, těsně předemnou spadl trám, bohužel se mi pod ním zaklínila nohy. Byl nehorázně těžký, škubala jsem s ní ze strany na stranu a snažila se ignorovat bolest. Naštěstí se mi to povedlo a kulhavým během jsem se vydala pryč. Jediné co jsem ještě mohla spatřit byla moje postavená kulisa scény s balkónem jak ji požírají plameny.

Vyběhla jsem ven na čerstvý vzduch a vyčerpaně se opřela o nejbližší lampu.

„Hasiči jsou už na cestě !“ slyšela jsem někoho křičet. „Bože Soph !“ Tom mě silně obejmul pažemi a já zase jeho, je v pořádku.

„Aber je stále ještě uvnitř !“ uslyšela jsem hystericky křičet jednu z našich hereček, Tom se mi podíval do očí a já hned věděla co má v plánu. Bez rozmýšlení se rozběhl do hořící budovy. „Ne !“ zakřičela jsem, ale už byl pryč. Chtěla jsem běžet taky ale dvě silné paže se mi omotaly okolo trupu a nehodlali mě pustit.

Zmítala jsem sebou ze strany na stranu, nevěděla jsem vůbec kdo mě drží a přes slzy jsem to ani nemohla vidět. „Pusťte mě ! Musím jít za ním ! Pusťt !“ nic se však nedělo, začalo se mi zatmívat před očima. „Tome, ne...“ mumlala jsem. Tak moc jsem chtěla být vzhůru, tak moc jsem chtěla za ním, ale cítila jsem se tak moc unavená.

Když jsem říkala že tenhle den začal jinak, tak tohle jsem měla na mysli.

Říkala jsem že nekončíme 😈

A jestli si myslíte že tohle je to drama o čem jsem mluvila tak čekejte na příští kapitolu 😏