Psychopat - Já?! Nebo On?

1.Konec klidu

Blíží se konec léta a s ním i škola. Vůbec tam nechci. Sice je to můj poslední rok na střední ale s těma kreténama se kterými chodím do třídy to bude zase utrpení. Ale prázdniny jsem si užila.

Na začátku prázdnin jsem konečně začala běhat a vydržela u toho do teď, což je u mě nadlidský výkon. Nejsem nějak sportovně založená ale mít nějakou fyzičku není na škodu. Zítra je poslední den prázdnin a já zase budu odjíždět na internát. A s touhle myšlenkou jsem se vydala do říše snů.

Ráno jsem se jako každé jiné ráno o prázdninách vzbudila kolem osmé hodiny. Vstala jsem udělala si snídani k tomu kafe a najedla se. Po snídani jsem si ke kafi zapálila cigaretu. Po dopití kafe jsem se převlékla a své učesané vlasy sepla do vysokého culíku a šla běhat.

Každé ráno běhám stejnou trasu na kraji města, kde není tolik lidí. Když jsem doběhla zpátky domů dala jsem si sprchu a šla si číst. Letos budu maturovat a nechci všechno dělat na poslední chvíli. Když už mě to nebavilo, což bylo maximálně po půl hodině, šla jsem nakoupit.

Naštěstí je krám kousek od bytu a tak nemusím daleko. Vrátila jsem se s nákupem a začala vařit oběd. Nebylo to nic světovýho, jelikož neumím moc vařit. Takže k obědu byly zapečené těstoviny. Po obědě jsem si uvařila kafe. Ke kafi jsem si zapálila cigaretu a pustila si písničky.

Když jsem dopila kafe, hodila jsem na sebe plavky a vyrazila k řece. Je tu i koupaliště, ale tam je na mě moc lidí a tak se chodím koupat do řeky. Chvíli jsem jen tak plavala a pak jsem vylezla a lehla si na ručník a opalovala se.

Ve tři hodiny jsem se vracela domů, protože ve čtyři mi jede vlak. Věci jsem si naštěstí sbalila už včera. Doma jsem se převlékla, do kufru hodila ještě pár věcí a vyrazila na vlak. Cesta vlakem mi docela utekla. Buď jsem poslouchala písničky, nebo si četla. Dvě hodiny byli za mnou a já konečně vystoupila. Teď mě čekala cesta na internát. To bylo zhruba třičtvrtě kilometru.

Na internátu jsem si pustila zase písničky a začala si vybavovat věci. Po zhruba půl hodince jsem měla vybaleno a tak jsem napsala svému nejlepšímu kamarádovi Lukášovi a šly jsme se projít a popovídat si ven.

Jen tak jsme se procházeli a povídali si o tom, co jsme dělali o prázdninách. Uběhla hodina a my šli do večerky si koupit big shock a sedli jsme na nedalekou lavičku a dál si povídali. Přitom jsme dělali různé kraviny.

Lukáš je můj nejlepší kamarád už od prváku. Máme hodně společného, jako například hudbu, oba milujeme stejné filmy, oba koukáme na anime, i když každý z nás má radši jiný žánr. A je toho mnohem víc. Lukáš je bi, snad všichni ví co to znamená, a mě to vůbec nevadí, spíš naopak. Má to dost výhod, my holky víme svý.

Když bylo už osm hodin rozhodli jsme se vrátit k intru. Před intrem jsme si ještě dali cigáro. Pak jsme prošli brankou a šli k budovám. Tam kde se naše cesta rozdělovala na dvě jsme se obejmuli a rozloučili a každý se vydal k jiné budově.

V botárně jsem se přezula a teď přede mnou čekalo to největší Peklo na světě. Schody do čtvrtého patra a jako třešnička na dortu je dlouhá chodba na jejímž konci mám pokoj. Do pokoje jsem samozřejmě dorazila udýchaná. Ty schody mě tu jednou zabijou.

V pokoji ve kterém jsem, i přesto že tam byli tři postele, byla sama, jsem si vzala pižamo, ručník, šampón, sprchový gel a zamířila do sprchy. Když nikam nepospíchám jsem ve sprše celkem dlouho, ráda si jí užívám. Po sprše si alespoň trochu vyfénuji vlasy, vyčistím zuby, nastavým budík a jdu spát.

Z mého bezesného spánku mě vzbudí ďáblův vynález zvaný budík. Jako každé ráno mám chuť s ním praštit. Ale místo toho ho vypnu a pomalu vstanu. Protáhnu se a jdu si vyčistit zuby. Na sebe si vezmu džínové jakože roztrhané kraťasy a volnější černé tílko s Mickeym.

Rozčešu si své kaštanové vlasy, které mám až pod lopatky a jdu se namalovat. S malováním to nepřeháním. Jen malé černé linky, řasenka a trocha toho makeupu. Do kapsy u kraťasů si dám telefon a do druhý cigarety a zapalovač. Na záda si hodím vak, který je skoro prázdný, zamknu pokoj a jdu před branku.

Za brankou už na mě čeká Lukáš. Pozdravíme se, obejmeme a vyrážíme do jídelny na snídani. Cestou si povídáme a různě se pošťuchujeme. Snídaně jako vždy nebyla nic moc tak jsme něco málo snědli a šli před školu.
Tady jsme si sedli na lavičku a dali si cigáro.

No a pak jsme vyrazili do školy. Je škoda že každý z nás je na jiném oboru a tudíž taky v jiné třídě.
Rozloučili jsme se a já se vydala do své třídy. Naštěstí tu zatím bylo jen pár mích spolužáků. Ty sem jen pozdravila a zalezla si do zadní volný lavice, která byla v rohu.

Po chvíli do třídy přišla má spolužačka. Pozdravila mě a sedla si do lavice přede mnou. Ve třídě jsme jediný dvě holky. Takže je to tu hrůza. Těsně před zvoněním přišla banda namachrovaných fotbalistů a ten klid co jsem měla o prázdninách definitivně skončil a zase začal teror. Ta bandička mě šikanuje. Sice spíš jen slovy, ale stejně. Mám toho dost.

Asi pět minut po zvonění přišla naše třídní a začala mlít to samý jako předešlé roky. Jako vždy jsem ji nevnímala, což skoro nikdo z naší třídy. Když nás konečně po hodině pustila šla jsem hned před školu, kde na mě zase čekal Lukáš. Ano pořád na mě čeká. Je to ode mě docela hnusný, ale už si zvykl a já to opravdu nedělám schválně.

Sedli jsme si na zídku kousek před jídelnou dali si cigáro. Po nějaký době jsme se rozhodli že se půjdeme jen tak někam projít. Pak jsme šli na oběd a po obědě každý na svůj na intr.

Na intru jsem si vytáhla svůj notebook a flákla sebou na postel. A jako vždy když nemám co dělat jsem koukala na anime. Kolem pátý jsme se sešli za brankou, zapálili cigáro a vyrazili na večeři.

,,Už zase... Fuuj" řekla jsem hned jak jsem si všimla co je k večeři. Byl to bulgur s kuřecím masem. Jako to maso sním, možná, ale to je asi tak všechno. ,, Takže po večeři zase zajdeme do coopu?" Zeptal se Luky, tak mu říkám, s úsměvem. ,,No jasně jinak bych tu umřela hlady" řekla jsem a začali jsme se smát.

Po našem "menším" nákupu jsme se rozhodli vydat zpátky na intr. Domluvili jsme se že se sejdeme jako vždy v osm za brankou.