Psychopat - Já?! Nebo On?

6. Vyzvídání a vztek

Lucy

Stáhla jsem si zpátky tričko a vešla do pokoje. ,,Volno." řekla jsem a sedla si na postel. Zack si mě hned začal zamyšleně prohlížet. ,,Co je?" šťekla jsem po něm. Nesnáším když si mě někdo takhle prohlíží.

,,Co máš s rukou?" zeptal se a ukázal na obvaz. ,,Jen naražená." odpověděla jsem a pokrčila rameny. ,,Ty modřiny nemáš od nich že ne?" zeptal se naštvaně. Co se stará sakra. A proč je naštvaný?! Já tu mám být nasraná! ,,Ne." odpověděla jsem prostě a čekala na jeho reakci.

,,Odkud je máš?" zeptal se pořád naštvaně. ,,To je snad moje věc ne?" řekla jsem naštvaně tentokrát já. Lehce vykulil oči a zasekl se. No nakonec se jen ušklíbl. ,, Takhle bys se mnou neměla mluvit." řekl s úsměvem. ,, Já vím, ale já se tě nebojím." řekla jsem s úsměvem zase já. Přiblížil se ke mě. Rukama se opřel vedle mě na posteli a naklonil se k mému uchu.

,,Ale měla bys." přejel mi mráz po zádech. Nesnáším když je někdo u mě takhle blízko. Povedlo se mu mě lehce vytočit. Usmála jsem se. A naklonila se zase k jeho uchu. ,, Nebojím se smrti, tak proč bych se měla bát tebe?" řekla jsem v klidu a úplně vážně.

Ztuhl. Nevěděl co říct. Po chvíli se vzpamatoval a vydal se do sprchy. Jakmile za sebou zavřel dveře začala jsem se smát. Bohužel jsem se smála moc nahlas, takže to nejspíš slyšel. No nemá mě štvát. A to co jsem řekla je pravda. Nemám strach. Zamyšleně jsem koukala do stropu.

Po chvíli se otevřely dveře. Svůj pohled jsem upřela na dveře ze kterých právě vyšel. Měl na sobě jen černé kraťasy a o kolo krku měl ručník. Začala jsem ho zkoumat a musela jsem uznat že má pěkné tělo. Byl vypracovaný a to sakra dobře. No nejspíš jsem si ho prohlížela až moc dlouho.

,,Copak? Líbím se ti snad?" řekl sebevědomě. Jen jsem s nezájmem pokrčila rameny. Vlezla jsem si pod peřinu a hlavu plácla na polštář. Zack si vlezl z druhé strany postele taky pod peřinu. Postel byla naštěstí dost velká a já se tak na něj nemusela mačkat. Přemýšlela jsem že bych spala na zemi..., ale proč spát na zemi, když můžu ležet v pohodlné posteli že?

Otočila jsem se k němu zády a chtěla jít spát jenže jsem na svém pase cítila jeho ruce. A to se mi vůbec nelíbilo. ,,Je tu místa dost tak se na mě nelep a sundej ze mě ty svý pracky." řekla jsem otráveně. Jenže on si mě přitáhl blíž k sobě. ,,Nebo co." řekl a je mi úplně jasný že se usmál. Taky jsem se usmála a loktem ho praštila mezi žebra. Jeho stisk povolil. ,,Nebo uvidíš. Příště praštím níž." řekla jsem a odtáhla se od něj. Byla jsem dost unavená a tak jsem během chvilky usnula.

Ráno jsem se vzbudila celkem brzo. Zack pořád ještě spal. Zvedla jsem se a šla do koupelny. Opláchla jsem si obličej a převlékla jsem se. Sčesala jsem si vlasy do vysokého culíku a šla zpátky do pokoje. Zack stále spal, alespoň chvíli klid. Oddychla jsem si a vyrazila do kuchyně.

Neměla jsem nijak zvlášť hlad, ale spíš chuť. Ulovila jsem nějaký ovocný jogurt z lednice a sedla si sním do obýváku a pustila si k tomu televizi. Zrovna běžely zprávy. A hádejte co se v nich řešilo. Ano správně. Ten onen incident. Zemřeli dva žáci a ředitelka. Škola je momentálně zavřená, po mě, Zackovi a jeho bandě pátrá policie. Teda spíš po mém těle, myslí si že jsem mrtvá. Super.

,, Dobré ráno." lehce jsem sebou škubla, protože Zack stál přímo za mnou a já si ho samozřejmě nevšimla. ,, Dobré." odpověděla jsem a přepla jsem televizi. Ty dva mrtví jsem neznala, ani jsem nevěděla že chodí se mnou do školy, takže mě to nějak moc netrápilo. Hlavně že byl Luky v pořádku. V televizi nic zajímavého nedávali a tak jsem se odebrala, se Zackem za zadkem do kuchyně udělat si kafe.

,,Dám si taky." řekl když jsem si začala připravovat kafe. ,,Tak si ho udělej." odsekla jsem a dál se věnovala přípravě, jenže Zack mě chytil za zápěstí a prudce mě otočil čelem k němu. ,, Neměla by jsi se mnou takhle mluvit." zněl opravdu naštvaně. No mě to bylo fuk. Díval se mi upřeně do očí a čekal co mu na to řeknu.

Cvakla konvice. Vytrhla jsem ruku z jeho sevření a zalila si kafe. Po té jsem se k němu otočila zpátky. Koukal na mě dost udiveně. ,, Máš pravdu neměla, ale mě je to fuk. Jestli se ti to nelíbí je to tvůj problém. Je mi jedno co mi uděláš." řekla jsem. Ani jsem nečekala na jeho reakci a i s kafem odešla do obýváku. Vytáhla jsem si z krabičky cigáro a zapálila si. Po chvíli přišel i s kafem a sedl si vedle mě.

,,Za hodinu ti pojedu nakoupit nějaké věci." oznámil mi a pak se mu na obličeji objevil nic neříkající úsměv. ,, Takže budu potřebovat tvoje míry, ale když budeš hodná můžeš jet se mnou." řekl a stále s úsměvem mě pozoroval. Nebyla to špatná nabídka... Jenže ten kluk mi doslova "kazí plány" . Teda spíš takovou jednu věc.

,, A co podle tebe znamená být hodná?" zeptala jsem se se zájmem. ,, No ... Třeba se mnou mluvit tak, jak by jsi měla, ale postačí když mi odpovíš na pár otázek." odpověděl. Budu upřímná dost mě bavilo ho provokovat, a "hrát si sním" ale nebylo to to, co jsem chtěla. ,,Fajn ptej se." vyzvala jsem ho a čekala na co se zeptá. Zajímalo mě co o mě chce vědět.

,, Od koho máš ty modřiny?" zeptal se s naštvaným výrazem. Proč ho to k sakru zajímá? ,, Řekněme že jsem strašně "šikovná"." odpověděla jsem a falešně se na něj usmála. Byla to lež samozřejmě, i když je pravda že jsem opravdu dost "šikovná". Myslela jsem že bude chtít vědět nějaké informace o mě a o mé rodině, nebo proč jsem udělala to v tý tělocvičně.... Podíval se na mě přísným pohledem.

,, Chci slyšet pravdu." řekl naštvaně. Budu upřímná, začal mě vytáčet. Hlavně ten jeho přístup. ,, Ta tě ale vůbec nemusí zajímat. " zasyčela jsem na něj. Rozčílilo ho to. ,, Uvedomuješ si vůbec v jaký jsi situaci? Mohl jsem tě rovnou zabít. Vedu nejlepší gang široko daleko, a ty si na mě drzá?! Můžu tě kdykoliv zabít." křikl nasraně.

Vypadalo to že mě každou chvíli praští, jenže nebyl jediný kdo byl nasraný. ,, Vážně? Fajn. Udělej to. Můj život je mi ukradenej stejně jako ty." křikla jsem na něj a propalovala ho pohledem. Chvíli byl v šoku, ale pak vstal. Chytl mě za zápěstí a vytáhl mě na nohy. Mrštil se mnou o zeď, ruce mi chytil nad hlavou. Vytáhl zbraň a přitiskl mi jí na spánek.