Psychopat - Já?! Nebo On?

3.Průzkum a palačinky

Začalo se mi stmívat před očima a já tušila že už se znovu neprobudím, a tak jsem svůj poslední pohled, než jsem omdlela, věnovala Lukymu.

Pomalu jsem otevřela své oči, ale byla jsem nucená je, pod náporem světla, zase ihned zavřít. Posadila jsem se a zkusila je znovu otevřít. Sice mě hodně pálili ale dokázala jsem je nechat otevřený. Když jsem se pokoušela vstát z postele ve které jsem ležela, projela mým tělem nehorázná bolest, a tak jsem radši zůstala sedět.

V tu chvíli jsem si vzpomněla na to co se stalo. Byla jsem zmatená. Netušila jsem kde to jsem. A taky jsem nedokázala pochopit, jak to že nejsem mrtvá. Myslela jsem že mě zabije. Mé myšlenky byly přerušeny náhlým vrznutím otevírajících se dveří. Zvedla jsem svůj udivený a zmatený pohled k osobě, která právě vešla. Byl to ten co mě včera uspal. Nějaký kluk, nebude o moc starší než já.

,,Áá šípková Růženka se nám probrala." řekl s úšklebkem a šel ke mě. Hodila jsem po něm vražedný pohled. Přišel ke mně a začal si mě prohlížet. ,, Co je?" zeptala jsem se podrážděně po chvíli, protože mi lezlo na nervi jak si mě stále prohlížel. ,,Ty se mě nebojíš?" zeptal se s údivem. ,,Ne." odsekla jsem hned. ,,Opravdu?" zeptal se znovu. ,, Opravdu. Nemám k tomu důvod. Je mi fuk co mi uděláš, stejně to skončí mou smrtí." řekla jsem mu. ,,A co když ne." řekl s úšklebkem.

Chtěl ještě něco říct ale zrovna se znovu otevřeli dveře. ,,Šéfe. Už musíme jít." řekl muž mezi dveřmi. ,,Jo jo už jdu." odpověděl mu ten kluk. Šéfe? Tohle děcko vede ty chlapy co byli v tělocvičně? Na tváři jsem měla sice lehce zaražený výraz, ale ve skutečnosti jsem se jen snažila nesmát.

,,Tady máš lékárničku a nějaké čisté věci. A támhle je sprcha." řekl mi ještě než odešel. Chvíli po té co za sebou zavřel dveře jsem se začala smát. Já nesoudím lidi podle vzhledu a tak, ale musíte uznat že tohle bylo docela komické. Třicetiletý chlapi poslouchají takový děcko? To mu se prostě nejde nesmát. Když mě přešel smích snažila jsem se zvednout a dostat se do sprchy. Možná si myslíte že jsem blázen a nejspíš je to taky pravda, ale jak jsem řekla. Je mi jedno co se mi stane, hlavně že můj kamarád je v bezpečí. Pochybuju totiž že by se vraceli zpátky k nám do školy. I když mě docela zajímá co má se mnou v plánu.

Když jsem se po nějaké době konečně dostala i s čistými věcmi do koupelny, svlékla jsem ze sebe oblečení od krve, hodila ho do pračky a vlezla si do sprchy. Užívala jsem si jak po mém těle stékaly kapky horké vody. V klidu jsem si umyla vlasy i tělo a nikam jsem nespěchala, avšak jednou jsem vylézt musela. Utřela jsem se do ručníku, který jsem si před tím připravila.

Vzala jsem si na sebe podprsenku co jsem měla před tím a věci co mi připravil. Černá vlnitá sukně asi do půli stehen a černé tričko, které mi sahalo sotva po pupík.  Nemám moc ráda tenhle typ oblečení, ale musela jsem uznat že v tom nevypadám špatně. Ručník jsem hodila na topení a z pračky si vzala věci co mi zůstaly po kapsách. Divila jsem se že mi je nesebrali.

V pokoji jsem si jen obvázala ránu co jsem měla na předloktí. Po chvíli jsem se začala nudit. Šla jsem ke dveřím. Ano je mi naprosto jisté že mě tu zamkly, ale já to prostě musela zkusit. Vzala jsem za kliku a byla zase v šoku. ,,To si ze mě děláte prdel?" křikla jsem naštvaně, protože ty dveře byly celou dobu odemčený.

Rozhodla jsem se to tu prozkoumat a najít kuchyň. Nacházela jsem se v prvním patře a nebylo tu nic zajímavého akorát nějaké pokoje, a tak jsem se vydala po schodech dolů. Tady už sem objevila zajímavější místnosti. Obívák. Jej. Musím uznat že vypadal hodně dobře. Ale nejvíce nadšená jsem byla když jsem objevila kuchyň. Byla hned vedle obíváku. V tu chvíli se mi v očích objevili jiskřičky a já začala štrachat ve všech skříních a poličkách.

Po asi dvaceti minutách jsem konečně našla všechny potřebné ingredience a začala jsem vařit. Mým úžasným výtvorem byly palačinky. Měla jsem obrovský hlad, takže sem nakonec spuckla všech osm palačinek. Po jídle jsem po sobě trochu uklidila a uvařila si kafe. Vzala jsem ho a šla jsem si s ním sednout do obíváku. Položila jsem hrnek na stůl a šla si nahoru do pokoje pro telefon a cigára.

Naneštěstí jsem neměla páru z kterého pokoje jsem vylezla, takže chvíli trvalo než jsem ho našla. I s věcma jsem se vrátila do obíváku a zapálila si cigaretu. A ne nejsem normální jak jste si už mohli všimnout a nejsem prase. Na stole byl totiž popelník. Pleskla jsem sebou na sedačku. A snažila se nějak zpracovat všechno co se stalo, ale vůbec mi to nešlo.

Zack
Nechal jsem schválně odemknuté dveře. S klukama jsme vyřídili nějakou práci a pak se vydali k nám do sídla. S Rickem jsme šli ke mě do kanceláře a zapli počítač. Téměř všude ve svém domě mám kamery. Chtěl jsem vědět co udělá ta malá až zjistí že jsem nechal odemčené dveře.

Byla právě u mě v pokoji a tam kamera samozřejmě nebyla. Chvíli po té co jsme pustili kamery se otevřeli dveře od mého pokoje. Nejdřív zkoumala kde co je. To mě zarazilo čekal jsem že se hned bude snažit utéct. Nicméně jsme jí dál sledovali. Když stála před kuchyní na chvíli se zastavila, ale hned na to vystřelila jak blesk a začala něco hrabat v poličkách a skříňkách a pak začala... Vařit!?

Oba dva jsme na monitor koukali vykulenýma očima. ,,Tak to jsem nečekal." řekl Rick a začal se smát. Já stále zíral na obrazovku jak vyvoraná myš. ,,Jako vážně začala vařit místo toho aby se snažila utéct!?" vyjekl jsem stále překvapeně. Rick se pořád nemohl přestat smát. Když snědla všechny palačinky udělala si kafe a odnesla si ho do obíváku. Pak odběhla nahoru a nejspíš hledala můj pokoj. Zpátky do obíváku šla s telefonem a ještě něčím v ruce. Pleskla sebou na sedačku a zapálila si cigaretu. ,,Hmm... Takže kuřák jo?.."řekl jsem si pro sebe.