Dreams come true

Kapitola 9. - Dědictví a pohřeb

Hlásím se s další kapitolkou. Jsem opravdu moc ráda, že to někdo čte. Tak dávejte votes a komentujte. Pište si o věnování. Chcete, abych dávala slovo autorky na začátek nebo konec ??

POHLED BARBARA

Ještě večer jsem si zabalila a zavolala taxíka. Letět mi to má o půlnoci. Na letiště jsem se dostala po desatý, protože nebyl provoz. Vyzvedla jsem si letenky a nechala odbavit věci. Pak jsem přešla přes pasovku a po zbytek času jsem byla v kavárně. Po hodině ohlásili můj let, tak jsem si šla rychle sednout. Po dobu letu jsem přemýšlela o tom, co mi řekla mamka. Řekla mi, že její sestra umřela na rakovinu. Tetu jsem měla moc ráda. Neměla děti, ale vynahrazovala si to tím, že trávila čas se mnou. Je škoda, že umřela. Byla docela mladá, bylo jí teprve 35 let. Měla celý život před sebou. Umřela v neděli 29.6. ve 4 hodiny odpoledne. Její pohřeb má být ve středu.

Po 2 hodinách letadlo konečně přistálo. Po 3 dnech jsem se zase vrátila do Prahy. Máma tu na mě už čekala. Vzala jsem si kufry a šla za ní. Vypadala smutně a oči měla rudé od pláče. ,,Ahoj kočko. Tak jak jsi se měla? Co všechno jsi dělala, když jsme se neviděly?" zeptala se mě máma, mezitím co jsme šli k autu. ,,Měla jsem se dobře. Úspěšně jsme s Ann dostudovali. V sobotu jsme se přestěhovaly do Londýna k Paulovi." odpověděla jsem jí. To už jsme došly k autu. Hodila jsem si kufry do kufru a nasedla do auta. ,,Tak to je dobře. Moc jsi mi chyběla a jsem ráda, že jsi přijela a omlouvám se za to, co jsem řekla." ,,Taky jsi mi chyběla a omluva se přijímá." ,,Mám pro tebe překvapení." ,,Další překvapení? Kolik jich ještě bude?" zeptala jsem se se smíchem. ,,To je snad poslední. Teta neměla děti, to víš. A proto všechno svoje vlastnictví přepsala na tebe. To jest - domeček za Prahou, kam jsme jezdili na prázdniny, se vším všudy; odkázala ti i boty, šperky a kabelky a jako bonus ti odkázala 400 milionů korun, které vyhrála v loterii" oznámila mi máma. Myslela jsem, že asi omdlím. ,,Cože? To si děláš srandu! To snad není pravda. Proč by to všechno odkazovala na mě?" zeptala jsem se nevěřícně mámy. ,,Vím mohla to odkázat na mě, ale poslední dobou jsme se hodně hádali. A tebe milovala jako vlastní dceru, kterou neměla. Tak proto" odpověděla mi. ,,Aha". Když jsme dojeli domů, hned jsem šla spát.

ÚTERÝ

,,Barb, miláčku vstávej." Ježiši teď mě musí budit otravný hlas mámy!? ,,Ještě 5 minut mami." ,,Nebudila bych tě, kdyby už nebylo 7 večer." ,,Cože? To jsem spala celý den?" ,,Ano." ,,Proč jsi mě nevzbudila?" ,,Spala jsi jako andílek." ,,Aha tak to jo. V kolik máme být zítra na hřbitově?" ,,V 11 hodin. Chceš pomoct vybrat šaty?" ,,Jo to by jsi byla hodná. Večeřela jsi už?" ,,Ne ještě ne, čekám na tebe. Tak dělej už mám hlad." ,,No jo no, už běžim." Převlékla jsem se z pyžama a běžela dolů na večeři. K večeři jsme měly krevety s avokádem. Miluju krevety a ještě víc avokádo, po tom bych se mohla utlouct. Po večeři jsem umyla nádobí a šla se dívat na televizi. Podívali jsme se na ,,Ordinaci v růžové zahradě 2" a šly spát. Zítra brzo vstáváme, protože se musíme nachystat.

DEN D

Crrr, crrr. Už jsem chtěla začít nadávat, ale včas jsem si vzpoměla, že je dneska pohřeb. Vstala jsem, vyčistila si zuby a trochu se namalovala. Do teď jsem nebrečela, takže se tam určitě sesypu. Po chvilce přišla máma a pomohla mi vybrat šaty. Samozřejmě byli černý. Měly korzet a krátkou sukni vzadu prodlouženou. Na nohy jsem si dala černý jehly a do psaníčka si dala iphone a peněženku. Teta bude pohřbena na Vinohradech. Cestou jsme se stavily ještě pro její oblíbené červené tulipány. Dojely jsme tam právě včas. Byla tam celá moje rodina. Pozdravili jsme se a pak začal kněz mluvit. Něco žvanil a já samozřejmě nevnímala. Potom jsme dali kytky na hrob, a když ho začali dávat do země naházeli jsme na něj hlínu. Pak jsme si všichni popřáli upřímnou soustrast. Chvíli jsem si povídala s prarodiči o tom jak jde život, a že jsem se přestěhovala do Londýna. Potom jsme odjeli domů. Po celou dobu jsem neuronila ani slzu, a když jsme přijely domů spustil se mi vodopád slz, protože jsem si uvědomila, že tetu už nikdy neuvidím.

Dalších pět dnů jsem strašně brečela a byla zalezlá v pokoji. Z pokoje jsem vycházela jenom, když jsem měla hlad. Až šestý den jsem vylezla a znovu začala žít naplno. Rozhodla jsem se, že zbytek dní co budu v Praze budu v tetiném, teď už mém, domečku. Poděkovala jsem mámě, že jsem tu mohla být, a že se mnou měla trpělivost. Rozloučila jsem se, vzala si kufry a vydala se k mému a Ann starému bytu. Vzala jsem si tam klíčky od auta a vydala se k němu. Nastartovala jsem a asi za půl hodinky jsem tam byla. Je to tu stejně nádherný, jako když jsem tu byla naposled, nic se nezměnilo.

Zrovna když jsem si prohlížela boty mi začal zvonit mobil. Jéé, volá mi Ann, to je super už dlouho jsem jí neslyšela a taky jí musím říct, co se stalo. ,,Ahoj Ann." ,,Ahoj Barb. Jak se máš?" ,,Ale teď už se mám líp. A ty?" ,,No hrozně se nudím. Kluci jsou na turné a vrací se až za pět dní. A co se stalo? A kdy se vrátíš?" ,,Umřela mi teta, víš která. Ale už je to dobrý. Zdědila jsem 400 milionů, ten domek za Prahou a spoustu dalších věcí. A vrátím se taky za pět dní." ,,Ježiši to je mi líto. Ale to dědictví. Se máš Barbaro." ,,Já vím." ,,Kluci se po tobě ptali, když mi zrovna zavolali, jestli jsem jim ještě nezbořila dům. Tak jsem jim řekla, že jim to pak řekneš." ,,Jo řeknu. Hele Ann, co je mezi tebou a Harrym?" ,,Nic. Ten pitomec mi vlezl do koupelny." ,,Tak to jo. Já už budu muset končit. Jsem unavená. Napíšu ti v kolik mi bude přistávat letadlo. Tak pro mě, když tak přijeď. Díky a ahoj." ,,Tak ahoj. Ráda jsem tě slyšela." ,,Já tebe taky." A pak už mobil ohluchl.

PO PĚTI DNECH - DEN ODLETU ZPÁZKY DO LONDÝNA

Těch 14 dní uteklo strašně rychle. Jsem ráda, že jsem tu byla, ale už se těším na Ann. To mi připomíná, že bych jí měla napsat SMSku, v kolik mi přistává letadlo. Ale ona byla rychlejší.

Ann: Ahoj Barb. Tak v kolik ti to přistává? Už se na tebe moc těším.

Barbara: Ahoj Ann, taky se na tebe moc těším. Letadlo mi z Prahy letí ve dvě odpoledne. Takže tak v půl pátý mě čekej.

Ann: Tak dobře. Zatím papa.

Je už 11 a za hodinu a půl musím být na letišti. Štěstí, že jsem si zabalila už včera. Do kufru jsem si přibalila i pár nových bot, kabelek a šperků. Ještě jsem si na chvíli dala mobil do nabíječky a taky zavolala na 12 taxi.

Přesně ve 12 tu taxi bylo. Vzala jsem si věci, zamkla a mohla vyrazit. Na letiště jsem dorazila naštěstí včas. Odbavila jsem si kufry a šla k letadlům. V půl druhý oznámili můj let a já se vydala do letadla. Připoutala jsem se, dala si sluchátka do uší a po chvilce jsem usnula. Vzbudila mě až letuška, protože jsme přistávali. Konečně zpátky v Londýně.