ZÁKON SMEČKY

Část 8

„Ne teď, a ne tady." Procedil Ruslan mezi zuby a postoj jeho těla napovídal tomu, že schází málo, aby vyrazil proti svému nepříteli. 

Ucítil, jak se Clara lehce dotkla jeho zad, a jeho tělo, se lehce zachvělo. Nechtěl, aby se Clara vyděsila. Nemohl se jí ukázat, ve své vlčí podobě takto. A hned v boji, s jejím bratrem. Vyděsila by se, a měla by z něho strach. A to nemohl připustit. V žádném případě, nemohl dopustit to, aby se ho bála. 

Zenon na moment zaváhal. Moc dobře si byl vědom toho, že jeho sestra nemá o jejich existenci ani tušení. A prala se v něm touha po pomstě a láska ke své sestře. 

„Ještě bude, příležitost." Zavrčel po notné době. Ač nerad, byl nucen ustoupit. Ani on, nechtěl svou sestru vystavit takovému šoku, hned napoprvé. 

 „Tentokrát..., mne neporazíš." Zadíval se mu Ruslan do očí. Věděl, že tentokrát, Zenon nemá šanci nad ním zvítězit, protože bude bojovat o vše. O lásku jeho života. Již jednou, s ním bojoval. Již hodně dávno, před patnácti lety a prohrál.

 Zenon byl starší, o tři roky a jemu bylo tenkrát, sotva devět. Vrhl se do jeho domu, zoufalý nad tím zjištěním, že Clara odjela. Byl to tehdy nerovný boj, ale kdyby je od sebe neodtrhli, položil by raději svůj život.

 Najednou se rozhostilo ticho a jenom vlčí sluch, obou mužů, zaslechl zběsilý tlukot, Clařina srdce. Oba čekali, co udělá, nebo řekne. A oba byli připraveni na to, ji to rozmluvit. 

„Půjdeš dobrovolně, nebo tě mám přinutit." První prolomil ticho Zenon a rozzlobeně, se zadíval do Clařiných očí. 

Clara se několikrát nadýchla a postavila se bojovně, proti němu. Ruslanovi oči, se zúžily do úzké linky a udělal krok vpřed. V tom se ozval pronikavý hlásek, vedle nich.

 „Uvidíme se pozítří, na slavnosti Werewolf Town, Claro," zahalekala Rosalia a skočila mezi ně, „a tam..., se rozhodne, kde je tvoje místo." 

Zenon rozčileně stiskl čelist a máchl rukou, proti té prostořeké divožence. Rosalia vyskočila leknutím a z jejího hrdla, se vydral hlasitý vzdech.

 Nevěřícně se podíval do její tváře a potom do tváře, překvapeného Ruslana. Užasle chytl dívku pod krkem, ale jeho ruce, se podivně roztřásly. Nevěřícně zamrkal a pustil ji, jakoby se popálil. Slyšel to snad jenom on? Ten zvuk, který vyšel z jejího hrdla, se mu zahryzl, až do morku kostí.

 Rozčileně ustoupil krok vzad a změřil si Ruslana, rozzuřeným pohledem. Vůbec se mu nelíbila, ta představa, že by se Clara zúčastnila slavnosti Werewolf Town.

 Slavnosti, která byla posvátná a prastará tradice, zdejšího města. Slavnosti, která bourala hranice, mezi lidmi a vlky, a kde se mohlo stát cokoliv, a on by tomu nedokázal, a nesměl zabránit. Tak moc byla uctívaná, tato tradice.

 Ruslan stiskl ruku, překvapené Claře a povzdechl si. Jeho sestra, mu to opět, pěkně zavařila. Jako vždy, nedomyslela samozřejmě, všechny následky, které to neslo.