ZÁKON SMEČKY

Část 20

Zadýchaně se odtáhl od jejího krku a snažil se alespoň trochu, dostat svoje rozbouřené city, pod kontrolu. 

Stále cítil, její krev na svém jazyku a celý se třásl vzrušením a touhou. 

„Neublížím ti." Vydechl vzrušeně, jemně roztáhl její nohy a uvelebil se, mezi nimi. Cítil, jak se chvěje a splašeně oddychuje. 

Její srdce bilo tak mocně, že na chvíli dostal strach. Ale nebylo to strachy nebo obavami, bylo to touhou. Poznal to. Moc dobře, poznal ten rozdíl.

 „Musím..., musím si vzít tvoje panenství, Claro." Zasténal a ve stejný moment, jeho úd, do ní vstoupil. 

Vykřikla a on čekal, až si její tělo, na něj zvykne. A když se její dech trochu uklidnil, začal se pohybovat. 

„Ruslane." Zasténala, ale řetězy na rukách, ji nedovolily se pohnout a dotknout se ho.

„Jsi moje. Na vždy." Vykřikl a ve stejný moment, kdy se na ní zhroutil, se proměnil. Zabořil hlavu do jejích vlasů a políbil ji na tvář. Čekal, až se alespoň maličko, uklidní jeho dech.

 Cítil, jak pod ním sténá a vzdychá touhou a vášní. Zadýchaně ji políbil na krk a pak přejel svými ústy dále, po její kůži. 

„Vnímej..., vnímej všemi smysly, lásko." Vzdychal a neustále svými rty, kreslil vlhké cestičky lásky. 

Líbal její vlhkou a zpocenu kůži. Hladil ji a hladově kroužil všude, kam dosáhl. Zlíbal její prsa a břicho a vypadalo to, že už Clara nemůže více vydržet ani snést.

Hlasitě sténala a neustále volala, jeho jméno. Prosila ho. Křičela. A když jeho ústa, zabloudily mezi její nohy, vzepjala se jako luk.

 „Ruslane, prosím." Ozval se skoro zoufalý, hrdelní výkřik. Ale jakoby ji ani neslyšel. 

Vášnivě se mazlil s jejím klínem a tlumil své vzdechy, v jejím těle. Cítil to spojení. Cítil všechno, co se děje v jejím nitru. 

Toužila po něm tak moc, jako on po ní. Byla skoro nepříčetná vášní. Zoufale tahala řetězy na rukou, ve snaze se ho dotknout, obejmout ho. Pohladit. Přitáhnout si ho ještě blíže. 

Teprve když uslyšel z jejího hlasu plačtivý zvuk, jí opatrně sundal šátek z hlavy. 

„Vezmi si mě, Ruslane. Vezmi si mě hned, nebo umřu." Zasténala a po tváři se jí začaly kutálet slzy. Konečně ji měl přesně tam, kde chtěl. 

Zadýchaně ji setřel slzu z tváře a pomalu odemkl, její náramky. Její ruce automaticky vystřelily výše a obejmula ho kolem krku. 

Jen se spokojeně usmál a jedním trhnutím do ní vstoupil. Zhluboka nasál její vůni a začal se pohybovat rychleji a rychleji. Nikdy by si nepomyslel, že to může být takové. Neuvěřitelné. Magické. Přímo nadpozemské.

„Miluji tě, Ruslane." Vykřikla a roztřásla se, v nastalém orgasmu. Ruslan ještě několikrát přirazil, hlasitě vykřikl, když i on ucítil svůj orgasmus a unaveně klesl, do její náruče.