ZÁKON SMEČKY

Část 28

Clara nervózně přecházela po pokoji, a co chvíli, vykoukla z okna. 

Cítila se tak rozhozená a naštvaná. Ta hrozná ženská, tu byla dva dny, a ji, příšerně, lezla na nervy. 

Už jen to jméno, Wiky. Všechny chlupy na těle, se jí naježily, už jen když na ní pomyslela. Vůbec to nechápala. Nemělo by ji to být jedno? Neměla by jí být ukradená?

Jistě! Uraženě si založila ruce na prsou a posadila se na postel. Jenže za chvíli, zaslechla z venku další otravný zvuk, trhající její uši. 

Vyskočila na nohy a podívala se z okna. Byla to ona. Určitě. Od té doby, co je tady, se od Ruslana, ani nehnula. Neustále mu byla v patách. Byla jako jeho stín, a jí to ohromně, lezlo na nervy.

 Ale proč? Vůbec to nechápala. Proč ji to tak vadí, kruci? Vždyť ho přeci nemůže vystát. Vždyť ji je ukradený. Je ráda, že si ji konečně nevšímá, a má od něj pokoj. Tak proč? 

A ty její pohledy, jeho směrem. Už to, jak se na něj vrhla a políbila ho, když přijela, jí rozběsnilo. A on, se nechá. Ne, že by ji to vadilo. To ani náhodou. Ani omylem. Ale je to nechutné. Jistě, nechutné, to je to správné slovo. 

„Phe..." vyprskla nahlas. Ať si tam dělají, co chtějí. Je jí to jedno. 

„Ale co to..." vykoukla z okna a všimla si, jak Ruslan s Wiky kráčí k tůni. 

Po zádech ji přejel mráz. Proč ji ta představa, že se spolu milují, vždy tak rozhodí? Jak to, že jí to tak děsně vadí? Určitě to bude tím, že jakékoliv představy oněm, nesnáší. Určitě. Čím jiným. Je jí úplně fuk. Totálně. Navždy. 

Je přeci tak nesnesitelný. Už jen když ho vidí, se ji pokaždé, zvedne tlak, a má chuť, se na něj vrhnout a jednu mu vrazit. Tak proto, proto, ji to tak vadí. Protože ho prostě, nesnáší. 

Uraženě si sedla na postel. Ať si tam dělají, co chtějí. Je jí to jedno. 

„Pro mě, za mě, ať si tam pořádá, třeba sexuální orgie." Zasyčela do ticha a najednou zaslechla ten její, strašný a nepříjemný smích.

 Znovu vyskočila na nohy a vrhla se k oknu. Ale přeci, se nebude vzrušovat. Zamračila se na svůj obraz v okně a srdce, ji začalo divoce tlouci. 

A znovu ten smích. Dokonce..., dokonce snad slyšela i jeho. Jistě, smál se. A ten jeho vzrušený hlas. Vzrušený?

Do široka otevřela oči, a snažila se trochu uklidnit, svou stále se zvyšující frekvenci, svého dechu. Bože, proč by ji to, ale mělo vadit? Proč by ji mělo vadit cokoliv, co se jeho týká?

 Protože ji štve. Ano. Tím to je! Vzápětí, se ale ozval další, tlumený smích a Clara odhodlaně, vyběhla ze dveří. 

Může si přeci jít, kam chce, ne? Nemůže jí to zakázat. Nemůže přeci vědět, co tam dělají, a je jí to jedno. Ale představa, jak se tam muchluje s tou courou, ji úplně rozběsnila. 

Já mu dám, sexuální orgie, nic nebude. Vůbec si v té chvíli, neuvědomovala, co dělá. Celá rudá vzteky, se vyřítila ze dveří a rozeběhla se k tůni.