ZÁKON SMEČKY

Část 18

Clara měla pocit, že má srdce až v krku. Byla už tma a ona pomalu a nejistě, kráčela k tůni. Celá cesta, byla lemovaná stovkami svíček, které jí v té tmě, ukazovali cestu. 

Rosalie a Dora s Nelou, ji připravily na tuto chvíli, opravdu pečlivě. Vykoupala se v bylinné lázni, namazali ji éterickými oleji a oblékli, dlouhou, splývavou, bílou košilku na ramínka. Která však dle ní, více odhalovala, než zahalovala.

 Když došla až k tůni, zastavila se a rozhlédla se kolem. I tady bylo spousty svíček kolem dokola. Dokonce i na hladině vody, plavalo spousty světel. 

Obrovský měsíc osvětloval hladinu a palouček před tůní. A  spolu s plápolajícím ohněm svící, všechno vypadalo tak tajemně a romanticky. 

Srdce ji bušilo tak divoce, že neslyšela vlastní dech a celé její tělo se lehce chvělo obavami a vzrušením. Váhavě se rozhlédla, ale byla sama. Nikde ho neviděla a pomalu jí začínala jímat panika. 

 „Svlékni se, Claro." Ozvalo se najednou do ticha. 

Clara sebou trhla a zamžourala do tmy, ale její zrak, nemohl v té tmě vidět víc, než dlouhé stíny stromů, z pod světla měsíce. 

„Svlékni se, prosím." Ozvalo se po několika dlouhých vteřinách ještě jednou. 

Několikrát se zhluboka nadýchla a doufala, že jí srdce nevyskočí z hrudi. Dívala se do tmy, ale nikde ho neviděla a slyšela jen svůj splašený dech a tep bouřící se jí pod kůží. 

Rozpačitě si sáhla na ramínka své košilky a pak je třesoucími prsty, nechala spadnout ze svých ramen. Ten kousek látky, se jí svezl po těle a utvořil malou hromádku, u jejích nohou. 

Zamrkala a její hruď se začala zvedat, pod náporem vzduchu. Cítila takový stud, ale zároveň tak obrovské vzrušení, že tomu nemohla uvěřit. Věděla, že se na ni dívá a to ji ještě více rozechvívalo.

„Zavři oči, Claro," uslyšela tlumený hlas, plný vášně, „a teď se jemně dotkni, svých rtů."

 Zaváhala, ale poslušně udělala, co jí říká. Vztáhla ruku a prsty přejela po svých rtech. 

„Pokračuj prsty po své šíji, dolů..., až ke svým ňadrům." Slyšela jakoby z dáli, protože ji krev tak divoce tepala ve spáncích. 

Jako omámená, prsty sjela po svém hrdle, až na svá prsa a vydechla. 

„Pomalu..., pomalu laskej svá prsa a pokračuj níž, po svém břiše." Přejela prsty po svých bradavkách a neubránila se vzrušenému vzlyku.

 Tak moc ji to vzrušovalo. Tak moc, a o to víc si přála, aby to byli jeho ruce, a aby to byl on, kdo se ji dotýká. 

 „A teď..., dotkni se lehce tam dole, lásko."

 I přes svou nevinnost, vzrušení a stud, a přesto, že ho neviděla, poznala, že i jeho vzrušení dosahuje vrcholu. Vzrušeně přejížděla prsty po svém těle, po svých prsou a břiše, a její dech se jí už úplně vymkl kontrole. Dýchala zhluboka a přerývavě, a co chvíli zasténala rozkoší. Uvědomila si, že veškeré obavy a stud jí opustil a zůstala jen čirá a neutuchající touha. 

„A teď miláčku..., dotkni se..., dotkni se těch krásných plátků růží, co máš mezi nohama." Uposlechla. Poslušně udělala, co říká a v tu chvíli, se její tělo roztřáslo, zvrátila hlavu a zavzlykala. 

„A teď..., otevři oči, lásko." Zašeptal a najednou stál před ní a díval se jí do očí. Jeho oči plály touhou, vzrušením a láskou zároveň. 

„Měla jsi orgasmus, miláčku, a to jsem se tě ještě ani nedotkl." Vydechl a hladově se vrhl na její ústa.