ten den, kdy bylo dvacátého sedmého

108 17 0
                                    

vzpomínám na letadla
která pouštěli jsme spolu
po obloze

pod nohama tekutý safír
a prsty od levného alkoholu

zní to uboze
ale schází mi duše
která přečetla tu mou
stejně tak lehce

jako dospělý slabikář

schází mi ústa
která vypouštěla zítřky

oči
které líbaly pohledem

a schází mi nekonečno
které bylo jedem
pro nás pro oba

co oči nevidí, to srdce nebolíKde žijí příběhy. Začni objevovat