Milostný příběh Kiona a Fuli

Fuli smutná.

Kion byl utahan,a znovu vstal ucítil pach Fuli a tak ji stopoval.Držel nos při zemy,a musel spěchat,aby šla Fuli najít.Kion se divil proč by útikala k vyhnaství.Uviděl Fuli spíci na skálce.

Kion:Fuli?

Fuli uslišela Kiona a podívala se na něj,a Kion si sedl k ní.

Fuli:Ahoj Kione.

Kion jsi všiml že Fuli pakala:Jsi pořádku,proč jsi utekla aš sem.

Fuli:U tohohle kamene jsem se narodila mé mámě.

Kion:Počkej,tady ses narodila?

Fuli pomalu přikívla:Tato oblas byla místem,kde jsem žila,když tu byli rodiče.Nekteré vzpominky byly vytvořeni tady.

Fuli:Vydíš tamhle ten kopec?Kdysi byl pokrytý květinami.Když mi bylo par měsíců,táta mě vynesl na kopec a pak jsme se celý den,valili dolů z kopce,měli jsme skvělý čas.

Fuli se smála,pak i Kion se smál.

Kion:Takže naše váleni zkopce,sis vzpoměla na své spomínky.

Fuli:Jo asi Kione.

Kion:Fuli promin,že se na to ptám,ale...Kde máš rodiče?

Fuli naplnili oči slzamy:Jednou v noci,když mi byly pouhé dva roky,mě rodiče přivedly co nejblíž odtut.A abych se schovala do keře a nevycházela ven,dokud se nevrátí.Čekala jsem celou noc,a už se nevrátily.To bylo na posledy,kdy jsem je vyděla.

Kion:Já se opravdu omlouvam,že jsem se ptal.

Fuli:Omlouvam se Kione,potřebují nějaký čas být sama.

Kion:Jsi si jistá?

Fuli:Ano jsem.

Kion odchazel pryč,Kion se cítil deprisivně kdy ji tam nechal.Byl u Zanga na večírku,viděl Carsta a Zanga jak si užíváji zábavu ve vodě,dokonce viděl marinettu jak se koupe a potřeboval radu od ní.

Marinetta:Kione co tu děláš?Myslela jsem že jsi s Fuli.

Kion:Já vím,jde oní,potřebuji tvou pomoc.

Marinetta:Fuli,kde je?Je pořádku?Mám zavolat Carsta a Zanga.

Kion:Nevolej je nechci je rušit při zábavě,proto se schovávam.Fuli je víceméně pohodě.

Marinetta:Co myslíš víceméně.

Kion:Proč se neprojdem,všechno ti řeknu.

A tak se Marinetta podívala na Kionova a prošly se pryč.Kion vyprável co mezi nimi bylo.

Marinetta:Proč to udělaly?

Kion:Kéž bych to věděl,Marinetto.A myslím že by to chtěla vědět i Fuli.Myslím že proto snámi nechtěla slavit den Upendi.

Marinetta:Přepokladam,že proto je ráda sama.

Kion:Muluji Fuli,a všichni to ví,ale jak ji rozveselit.

Marinetta:Co jí dát dárek,toje zvikem na den Upendi.

Kion:To je skvělý plán,ale co jí dát za dárek.

Marinetta:Dárek by mohlo být jídlo,třeba gazela.

Kion odmítal.

Marinetta:Impala,ryby.

Kion:Vyděl jsem jist ryby,ale jakou má ráda.

Marinetta:No,tuňák je obvykle považován za nejchutnější rybu v Seregenti.Nedaleko odtud je zpoustu tuňáků!

Kion:Tak my ukaž cestu.

Marinetta:S radostí,Kione!

A tím se dva členové lví hlídky,Kion a Marinetta šly ulovit nejchutnějšího tuňáka.Aby Kion dál dárek pro svou lásku Fuli.

Kion:Marinetto jak daleko je ta řeka.

Marinetta:Nedaleko,Kione!Řeka se nachází toho lesa.A tady jsme.

Uslyšely zvuk.

Marinetta:Co to bylo.

Když se posadil na Kionovo záda.

Kion:Kdo se to v křoví schováva,pojď sem a ukaž se.

Podobal se gepardovy,kdo je to.To zvíře vrčel,ale nakonec ústoupilo.Když jsi uvědomil,že proti nemu stojí jenom lvíče a papoušek.

Woowy:Jménuji se Woowy,a já se staram o své věci.

Kion byl překvapen jeho laskavostí,ale i tak byl opatrný.

Kion:Jsi druh geparda,nebo něco jiního.

Woowy:Ne nejsem gepard,i když se jim podobam.Ve skutečnosti jsem kočka Serval,a my Servalové se v této části moc nepoflakujeme.

Marinetta:Co tady děláš.

Woowy:Rád cestuji.Po cestval jsem téměž celou Afriku.

Kion:Takže cestuješ sám?

Woowy:Ano jsme rády sami,a dost o mě víte.Jak se jménujete.

Kion:Promin,že jsme ti neřekli jména.Jménuji se Kion a to je má kamarátka Marinetta.Jsme dva z pěti členu lví hlídky.

Woowy se rozářily oči,když to slyšel:Počkat ten papoušek je členem lví hlídky?Nemaji to být lvy.

Woowy:Nemohl jsem si pomoc,ale zaslechl jsem že ses chystal olovit tuňáka pro někoho jménem Fuli,lvíče je tvůj přítel?

Kion:Jo,ona je my moc blízká.

Woowy:Aha,tvoje kamarátka je ona.Takže si ochoten pro ni lovit tuňáka té ledové vodě?

Kion:Ano chci to pro ní udělat.

Woowy:Takže je víc než pouhý přítel,ale tvá družka.

Kion:No já.

Woowy:Uvolny se,chlapče.Není se čeho stydět.-Zasmál se serval.Všichni blízcí přátele se zamilují.A přesně proto vám pomůžu.

Kion:Ti mi chceš pomoc?

Woowy:Taky jsem byl mládě a byli jsme přátelé a pak jsem se zamiloval do Sindy.A bal jsem se jí to říct.A když jsem měl odvahu a měl pro ní kytky,už byla pryč,cestovala sama.A to bylo naposledy,kdy jsem jí vyděl,lásku svého života...

Kion:Hezkej příběh,ale proč my to říkáš?

Woohy:Jde o to,chlapče...Pokud jsi zamilivaný do své nejlepší kamarátky,tak jí to řekni!

Kion:Fuli to ví,a táta nám to dovolil,oba jsme při boji s vyhnanci málem umřely.

Marinetta:Dokonce to víme i my.

Woowy:A tet se soustředme,o tvým dárku pro Fuli.

Kion:Dobře.Tak co máš na mysly?

Woowy:Skvěle,a jdem k řece.Pozbiráme 50 kusu tuňáku.

Marinetta:Tolik tuňáku Fuli nesní.

Woowy:Tady je nápověda,Marinetto,Fuli nebude jíst sama.Každopáde Kione,dostaeš jen tech 50 kousku tuňáku,zatím co já tam půjdu za ti stromy a připravým něco zajímavého,vím že se vám to bude líbit.

Kion chtěl něco říct,ale Woowy zmizel.

Marinetta:Myslíš že se mu dá věřit.

Kion:No,Woowy vypadá trochu divně.Ale jsem si jistý,že to myslí dobře a úmisly,chce my pomoc.

Kion:Šel k vodě.

Marinetta: No...Doufam,že máš pravdu.

Kion:Půjdu do prostřed,a ti vyletíš nahoru,a ukažeš my kde je tuňák a já ho chytim.

Marinetta:Rozumim,Kione!