Cesta autem ubíhala docela pomalu. Harry nic neříkal, já také ne, přesně tak, jak to bývá ve zvyku, když s ním někam jedu. Harry cestou telefonoval s nějakým mužem, moc jsem jejich konverzaci neposlouchala, protože ani nebylo co poslouchat, hovor byl krátký a Harry toho moc nenamluvil. Šlo o nějakou práci, ale o jakou, to nevím. Vlastně ani pořádně nevím, co Harry dělá. Ne, že by mě to nějak zajímalo, je mi jasné, že to bude něco nezákonného, což už mi Niall ostatně jednou naznačoval.
Setkání s Agathou pro mě bylo vítanou změnou. Nemyslím si sice, že bych po rozhovoru s ní viděla Harryho v jiném světle, ale bylo zajímavé slyšet jí o Harrym mluvit. Pro mě je Harry stále stejným člověkem. Krutý, arogantní, neempatický, mohla bych pokračovat dál, ale nemělo by to smysl. Možná bych měla Nialla požádat o deník, kam bych si mohla všechny své myšlenky, vjemy a domněnky zapisovat. Nevím, zda by mi to v něčem pomohlo, ale mohla bych si alespoň srovnat pár věcí v hlavě.
Dívám se na míhající se krajinu, a napadá mě, zda tyhle cesty budu brzy znát nazpaměť. Bohužel nevím, jak dlouho si mě Harry plánuje nechat. Je zvrácené tohle říkat, ale je to pravda. Nemůžu vědět, kdy se Harry vzbudí a řekne si, že už se mě potřebuje zbavit. Děsí mě ta představa. Nemám absolutní ponětí, co by se se mnou stalo, ale nepochybuji o tom, že by mi Harry dokázal ublížit.
Nepohodlně se zavrtím a zaženu pochmurné myšlenky. Napadne mě, že můžu být ráda, že nejezdím s pytlem na hlavě, aby se Harry ujistil, že si nebudu pamatovat cestu. Stejně je zvláštní, že mě Harry všude tahá s sebou. Opřu si hlavu o okno, a zavřu oči. Neměla jsem v úmyslu usnout, ale nakonec se to zdá jako nejlepší možnost. Cestu prospím a až se vzbudím, už nebudu muset být s Harrym sama. Pořád doufám, že tohle celé je pouze sen. Že jsem usnula cestou na letiště, kde mě potom máma zbudí, usměje se na mě, a všechno bude v pořádku.
--
,,Vstávej." Z dálky ke mně dolehne hlas, ale nechci mu věnovat pozornost. Neleží se mi sice zrovna pohodlně, ale tenhle stav je mi milejší než jakákoli realita, do které bych se mě probrat. Polekaně s sebou trhnu a posadím se, když zaslechnu hlasitý klakson auta. Vedle mě sedí Harry s úšklebkem na tváři. Hned mi dojde, co udělal. Zamračím se a opřu se zpátky do sedačky. Jedno probuzení horší, než to druhé.. Zvednu oči a obhlédnu situaci. Jsme před Harryho domkem, takže Harry nejspíš chce, abych vystoupila z auta.
Harry se nadechuje, že mi něco řekne, když v tom mu začne zvonit telefon. S výdechem ho vyndá z kapsy a podívá se na displej. Zvědavě se na něho podívám, když zaslechnu, jak naštvaně zavrčí a zvonění ztlumí.
,,Nevezmeš to?" zeptám se, snažím se znít nenuceně a nezaujatě. Harry se na mě podívá nic neříkajícím pohledem a schová telefon zpátky do kapsy své černé kožené bundy.
,,Ne," řekne jednoduše.
,,Třeba je to důležitý.." Podoktnu a podívám se rádoby nenápadně z okna, abych nemusela čelit Harryho pohledu. Zaslechnu, že se hořce uchechtne.
,,Není, a i kdyby bylo, tobě do toho nic neni. Teď vypadni z auta." Vrátím se k němu pohledem, sám vypadá, že se z auta pakuje. Protočím očima a sáhnu po klice, kterou otevřu dveře s plánem vystoupit. Polekaně vyhrknu, když mě Harry chytí za dlouhé prameny vlasů a trhne dozadu. Dopadnu na záda, do hlavy si dám o řadicí páku, bolestí zkřivím obličej a zavřu oči. Ruce mi okamžitě vyletí k Harryho ruce, která stále svírá mé vlasy, a jen doufám, že mi je nevytrhal z hlavy.
Otevřu oči a setkám se s Harryho pohledem. Mračí se, takže svou hordu nadávek raději spolknu a mlčím. Temenem hlavy se dotýkám Harryho stehna, zatímco on na mě shlíží ze shora. Nasucho polknu a následně se nadechnu. Harry mě němě sleduje a jeho pohled zůstává stejným.
