Stejně jako předtím se Harry i teď rozejde ke dveřím na boku budovy. Jen tentokrát má v ruce klíče, a odemkne si sám. Vejde i se mnou dovnitř a následně zamkne. Tentokrát neslyším žádnou hudbu, všimnu si, že obrazovka, kde se předtím promítaly záběry z kamer, je dnes vypnutá, hádám tedy, že pro veřejnost mají zavřeno. Následuji Harryho, hned jakmile projdeme velkými dveřmi, upoutá mě to nezvyklé ticho a prázdno. Bar je opuštěný, nikde ani živáčka. Až po chvíli si všimnu pár lidí sedících na křeslech, ke kterým mě tenkrát zavedla Diana. A přesně tam i Harry míří. Rozeznám pět postav. Všelijak se povalují na gaučích a křeslech, a vypadá to, že jim není zrovna nejlépe.
,,Vstávejte, vy děvky líný!" křikne po nich Harry. Jako první se ozve hnědovlasá dívka, ve které po chvíli poznám Dianu. Líčení má hrozně rozmazané, a vlasy volně rozpuštěné. I když má nejspíš kocovinu, vypadá božsky.
,,Zavři hubu, Stylesi!" křikne po něm nazpátek a schová tvář do dlaní. Vypadá unaveně a celkově zničeně. To ostatně ale všichni. Hádám, že měli krušnou noc, podle toho jak to okolo vypadá, měli tady v noci plno. Otočím se, abych zjistila, že Harry už vedle mě nestojí a míří si to k baru, kde teď nikdo není. Vezme si průhlednou lahev s nějakým alkoholem a vrací se k nám. Přesunu pozornost k Dianě. Pomalu se posadila a rozhlíží se okolo, aby našla Harryho. Když zjistí, že byl navštívit bar, zamračí se. Nic ale neřekne. Buďto nemá odvahu, nebo je jí to díky její kocovině jedno, což mi přijde pravděpodobnější.
,,Máš ji tady, tak se starej," promluví Harry. Z jeho hlasu je cítit nezájem. Zřejmě by tady nejraději nebyl. Rozvalí se do volného křesla, a pohledem přejede zbylé čtyři osoby.
,,Ty seš taky to nejkrásnější probuzení," pronese Diana Harryho směrem. Ironie je nepřeslechnutelná. Harry na to nereaguje, protože vytáhne svůj telefon a začne na něm něco dělat. Diana se pomalu zvedne na nohy, a je na ní vidět, že má co dělat, aby se na nich udržela. Rozejde se mým směrem a obdaří mě úsměvem, který jí oplatím.
,,Pojď, kočko," řekne s úsměvem a vede mě místností k menšímu schodišti. Nevěděla jsem, že tahle budova má i druhé patro. Celkově to zevnitř vypadá mnohem větší, než z venčí. Točité schodiště nás zavede do méně osvětlené chodby, je tu mnoho dveří, hádám, mnoho pokojů. Diana mě vede až k posledním dveřím, na kterých je nápis DIANA.
Po rozsvícení vejdeme do prostorného pokoje laděného do růžova. Přemýšlím, zda je to Dianin soukromý pokoj, nebo ho s někým sdílí. Je tu docela hezky uklizeno, pokojem se nese jemný parfém.
,,Vítej v mém království." Usměje se Diana a rozejde se k bílé skříni, ze které si vyndá růžové tepláky a mikinu stejné barvy. Zůstanu na ni překvapeně hledět, nemůžu si Dianu představit v něčem jiném, než jsou boty na vysokém podpatku a minišaty. Prostě mi to k ní sedí. Otočím se k ní zády, když si všimnu, že si začne stahovat šaty z ramen, a pohledem přeskočím na protější zeď. Jsou tam fotky. Udělám dva kroky dopředu, abych na ně lépe viděla. Poznám Dianu, na fotkách je ale mladší, možná stejně stará, jako já. Řekla bych, že je tam s rodiči. Starší ženě na fotce je docela podobná. Buďto je Diana jedináček, nebo tu nemá fotky se svými sourozenci. Najednou si všimnu, že Diana stojí vedle mě. Dívá se na fotku, která je k ní nejblíž. Je na ní s oběma rodiči, usmívá se a drží je okolo ramen.
,,Kolik ti tady bylo?" zeptám se. Diana chvíli mlčí a dívá se na fotku.
,,Osmnáct," řekne a konečky prstů přejede po fotce. Nejistě se na ni podívám, z jejího hlasu cítím, smutek. ,,Bylo to půl roku před tím, než zemřeli," dodá a podívá se na mě.
