Od posledního setkání s Dianou uběhla už nějaká chvíle, a od té doby jsme se neviděly. Docela mě to mrzí, padly jsme si do oka, nebo v tu alespoň doufám. Je také jedním z mála lidí, kteří jsou tu na mě hodní. Harry teď hodně pracuje, takže není často doma. Neptám se, co dělá, lepší nic nevědět. Niall mi už párkrát naznačil, že to co Harry dělá není nic dobrého. Jenže stejně jako zmizel Harry, mizí i Niall. A já zůstávám v tom baráku sama. Je to skvělá šance k útěku, ale když si vybavím, čím mi Harry každý den před odchodem vyhrožuje, nemám chuť se do ničeho pouštět a ohrozit tak mou rodinu. Podle všeho mu Harry dost kamarádů, kteří mohou tam, kam on zrovna ne. Bohužel věřím, že by jim Harry nebo někdo jiný ublížil. A to nedopustím.
Natáhnu se do nejvyšší poličky pro koření a nachystám si pár skleněných dóziček na linku. Je směšné, že když je volný dům, tak se nesnažím utéct, ale vařím svým věznitelům oběd. Někdo by řekl, že jsem svou roli oběti přijala za svou, ale já ve skutečnosti nemám jinou možnost. O útěk jsem se již pokusila, a ne jednou. Teď mi Harry dopřává jakousi volnost, s tím ale, že pokud uteču, nepůjde po mně, ale po mé rodině. Když mi jednou večer chtěl dokázat, že jeho výhružky nejsou jen plané sliby, zděsila jsem se. Harry měl u sebe fotky. Na všech byli mí rodiče a Lucas, fotky to byly čerstvé, máma má ostříhané vlasy, což předtím neměla. Ať už je sleduje kdokoli, dokázal se dostat velice blízko. Některé fotky byly foceny zvenčí... třeba máma v kuchyni, když myla nádobí. Jiné byly zevnitř... Někdo u nich byl. Byl v našem domě, kam dal skryté kamery... byl tam, kde jsem ještě nedávno spokojeně žila, a mohl mé rodině ublížit.
Nevím nakolik se dá Harrymu důvěřovat v tom, že mé rodině neublíží, ale doufám, že dokud budu hrát podle jeho pravidel, budou v bezpečí.
Náhle zaslechnu cvaknutí zámku. Zpozorním. Že by se vrátil Harry dřív? U Harryho se nikdy nedá odhadnout, kdy se vrátí, nechodí ve stejný čas, ale před polednem ještě zpátky nebývá. Dál se věnuji naporcovanému kuřeti přede mnou, a snažím se přijít na to, jak ho naskládat do pekáče. Ať už je to Harry nebo Niall, mají namířeno ke mně. Slyším za sebou kroky, ale když se otočím, překvapením ani neceknu. Přede mnou stojí mladá žena. Možná tak něco přes dvacet. Dlouhé blonďaté vlasy má spletené do copu a přehozené přes pravé rameno. Tváří se stejně překvapeně, jako se tvářím já. Ať už tady čekala kohokoli, mě ne.
,,Jej, myslela jsem, že je tady Niall sám." Nervózně se pousměje a přejede mě pohledem. Přišla za Niallem? Proč jsem jí tu tedy ale ještě neviděla? Na sobě má kraťasy a volné bílé tričko. Rozhodně není oblečená tak, jak jsem na lidi z Harryho okolí zvyklá.
,,Niall tu není... a pár hodin ještě nebude," řeknu, a ona se nechápavě přimračí a uhne pohledem do strany. Skousne si ret a vytáhne telefon. Něco tam začne naťukávat a dál se na mě ani nepodívá. Raději se rozhodnu pokračovat v započaté činnosti. Naskládám kuře do přichystaného pekáče, osolím, okmínuju a přidám další koření, které jsem Nialla viděla používat. Cítím se z celé této situace nepříjemně. Ať je tato žena kdokoli, nestojím jí ani za to, aby se mi představila.
,,No nic, budeme to na něho muset počkat spolu. Zpátky už se nevracím." Zaslechnu její hlas. Nic na to neřeknu a jako bych jí neslyšela se dál hrabu v mase. Pak se ale ozve hned vedle mého ucha: ,,Co to kuchtíš?"
Překvapeně s sebou škubnu a otočím se na ni. Přes rameno mi načuhuje pod ruce. Nemá absolutní respekt k osobnímu prostoru.
,,Oběd." Pokrčím rameny. Nechci se s ní moc vybavovat.
,,Vidím, že oběd." Odfrkne si a rázem je na druhé straně místnosti. Přijde mi, že něco hledá. Rozhlíží se okolo a mračí se. Rozhodně se jí ale nebudu ptát na to, co se jí nelíbí. Beztak mi to řekne sama.
,,Ty seš ta Harryho, že?" Opatrnost jejího tónu je směšná. Ptá se mě, ale musí to moc dobře vědět. Ani jí nemusím odpovídat, mluví totiž dál: ,,Čekala jsem, že budeš zavřená někde ve sklepě, ale ty tu pobíháš volně po baráku. Muselas Harrymu hodně padnout do oka, když si tě vzal domu."
Během toho, co na mě mluví se na ni otočím. Její poslední věta ve mně probouzí otázku, zda už Harry někoho unesl, a když ne sem, tak kam ho zavřel. V jejích očích vidím spokojenost, asi mi chtěla nasadit brouka do hlavy. No a povedlo se jí to. Rozhodně ale nemám pocit, že bych Harrymu padla do oka. Spíše bych řekla, že mu už pěkně lezu krkem, a pustit mě nechce jen z principu.
,,Spíš s ním?" zeptá se. Zamračím se a zakroutím hlavou. Chápavě pokýve hlavou a znovu mě sjede pohledem odshora dolů.
,,Oh, kde je mé vychování?! Jmenuji se Tiena." Rozhodí najednou rukama a rozesměje se.
,,Karin," řeknu. Její nadšení nesdílím. Moc nevím, co si o ní myslet. A stále nechápu, co tady chce. Otočím se, abych si mohla umýt ruce. Periferně vidím, že se Tiena stále pohybuje po místnosti.
,,Divím se, že stále žiješ. Nespíš s nim, tak nevidím důvod, proč tě tu má. Hm? Umíš něco zajímavého, v čem našel zalíbení?" Spekuluje a obchází okolo mě. Začíná mě tím znervózňovat. Kdyby si sedla a chvíli se nehýbala, byla bych mnohem šťastnější. Zamyslím se na tím, co mi řekla. Nevím, proč mě tu Harry stále drží. Jsem mu prakticky k ničemu.
,,Ani já nevidím důvod, proč tu stále jsem." Přiznám, zatímco si omývám ruce. Na Tienu nevidím, a ani ji neslyším, což je zvláštní, protože za tu dobu, co přišla, byla slyšet pořád.
,,Nemyslím si, že tu budeš dlouho," řekne. Když ji vyhledám pohledem, tváří se zaujatě. Rovněž mě sleduje. Přimračím se, nevím zda mi tím chce naznačit, že se mě Harry zbaví, ale nemám odvahu se jí zeptat.
,,Proč tu jsi?" Vysypu ze sebe ta tři slova, která mi běží v hlavě co přišla. Nadzvedne obočí a delší dobu mlčí.
,,No, potřebuji s Niallem něco vyřešit. Je to pro mě dost důležité, takže to úplně nepočká." Jestli přemýšlela, co mi řekne, tak si dala načas. Její odpověď mi toho moc neřekla, ale dál se jí ptát nechci.
Do rozehřáté trouby hodím pekáč s kuřetem, a nechávám to svému osudu. Nevím, jak moc můžu této troubě důvěřovat, protože Nialla jsem s ní dělat ještě neviděla. Některé části Harryho domku jsou v dost pofidérním stavu, že se divím, že je tu ještě má. Za teplou vodu by tu měl být člověk vděčný, jak tak koukám. Tiena si konečně sedla. Na gauči se ale stejně vrtí, jestli je nervózní, nedává to na sobě moc znát. Sice tu pořád pochoduje, ale netváří se, že by se jí hroutil svět. Tiena zapne televizi a chvíli přepíná programy. Uklízím po sobě linku a modlím se, aby už přišel Niall a já s Tienou nemusela být sama. Asi nebude špatný člověk, ale nemůžu jí přijít na chuť.
,,Jé hele, to seš ty!" Vykřikne najednou nadšeně. Překvapeně se na ni podívám, a přejdu místnost, abych viděla na obrazovku televize. A vážně. Zprávy. Moderátorka tam vypráví to, co vždycky. Nezvěstná. Stále v hledání. Policie je bezradná.
,,Neboj, brzy případ uzavřou a zapomenou," poví mi Tiena, jako by mě tím chtěla uklidnit. Nechci, aby zapomněli. Nechci, aby se případ uzavřel, chci se vrátit domů. Je to už hodně dlouhá doba, co jsem se viděla v televizi. Naposledy to bylo něco málo před měsícem. Na mé narozeniny. Seděla jsem sama po tmě v obýváku, sledovala televizi, kde mi rodiče přáli k narozeninám. Stále doufají, že jsem naživu, čekají na mě. Nezapomenou, Tiena si může říkat, co chce.
,,Přepni tam něco jiného," řeknu jí a natáhnu se pro varnou konvici, do které napustím vodu. Nechci, aby si myslela, že mě tím může rozhodit.
- Skoro po roce se vracím... Sice s maturitou na krku, což mi v psaní moc nepomáhá, ale jsem zpět. Na začátek jen zmíním, že kapitoly jsou změněné, ne všechny, ale některé jsem přepsala. Jinde jsem jen opravila chyby a dopsala nějakou tu větu navíc. Příběh jsem měla opět v plánu smazat, avšak držím se. Moc se mi nelíbilo, jak jsem příběh vedla a jak postavy vystupovaly. Hlavně u hlavní hrdinky. Ještě budu nejspíše něco dolaďovat, ale žádné zásadní změny to nebudou. Mám teď nějaké plány na další kapitoly, avšak nevím, v jakých časových intervalech je budu vydávat...
Mějte se krásně
