V zajetí původních

Dvacátá druhá část

Najednou mě někdo vytáhl z auta, byl to vysoký černovlasý chlápek. Nikdy jsem ho neviděla a myslím že on mě znal až moc dobře.

L: „kdo k čertu jsi?! "

Odkopla jsem ho a stoupla si kousek od něj.

L: „tak mluv! "

Když se ten chlápek chtěl zvednout tak jsem do něj kopla aby nevstával.

??: „vím...kde je tvoje...sestra..."

Zarazila jsem se.

L: „co? "

Najednou mi druhý týpek upíří rychlostí zlomil vaz a já opět nevěděla kam to jedeme. Samozřejmě že o pár hodin později jsem se probudila a hned jsem věděla kde jsem.

Byla jsem k upíří kopce pod kostelem, který byl zničený. Chtěla jsem odejít ale nemohla jsem a najednou se za mnou ozvali kroky.

Rychle jsem se otočila a viděla ji. Vypadala hrozně. Asi tu byla už dlouho...asi hodně dlouho.

KT: „sestro?..."

L: „Katherine "

Popravdě jsem nebyla nadšená že jí vidím, protože to co udělala v tom baru a jak mě díky ní pak chytil Klaus no prostě všichni víme jak to bylo.

KT: „omlouvám se..."

L: „na omluvu je dost pozdě sestro "

Věděla jsem že odtamtud nedostanu tak jsem se rozhodla odejít do zadní části kopky a sedla jsem si do rohu.

Byla tam strašná zima a já nemohla přestat myslet na to jestli je Klaus v pořádku nebo ho taky někam odtáhli jako mě.

Bože nad čím to zase přemýšlím vždyť mi Klaus být jedno.

KT: „takže původní hybrid jo?... "

L: „nemůžeš mě nechat aspoň chvíli na pokoji? Nestačí ti že mě kvůli tobě zase chytil Klaus?! No počkat já zapomněla ty jsi vlastně v klidu utekla a vůbec nebrala ohled na tvojí mladší bezvýznamnou sestru "

KT: „chtěla jsem pro tebe přijít ale..."

L: „ale? "

KT: „ale nemohla jsem jinak by bylo zle..."

L: „ono bylo zle i bez toho "

O dvě hodiny později

Seděla jsem stále v tom rohu a začínala mít hlad. Katherine se celý dvě hodiny snažila mi vysvětlit proč pro mě nemohla přijít i když všichni víme že to bylo jinak.

Stejně se pořád motala v tom samým takže bůh ví co na tom bylo pravdy. Každopádně jsem jí nevěřila ani slovo. Vždycky mi jen lhala a nemám v ní důvěru.

Najednou se u východu ozvali kroky a známý hlas. Upíří rychlostí jsem vyběhla přímo k nim. Damon.

L: „Damone..."

D: „Lizzie co-co tady děláš? "

L: „nějací týpci mě sem hodili...a...asi nemáš trochu krve že..."

D: „čistě náhodou mám "

Damon ke mně hodil infuzi s krví a já jí hned rozdělala a napila se.

L: „mňam 0 negativní "

D: „Caroline mi řekla že sem někoho hodili a prý vypadala jako Elena, takže mi hned došlo že jsi to byla ty "

Sedla jsem si ke zdi a usmála se.

L: „kdo jiný "

Damon si sedl úplně stejně akorát že byl za bariérou.