Brečet nemá cenu!

Docela hodně podařená večeře

Za Danem stály postarší pár. Asi jeho rodiče... Já ale pořád koukala na Dana. Ten když mě uviděl, tak otevřel pusu dokořán. ,, A-ahoj Tess." vykoktá ze sebe Dan. ,, Ahoj D-Dane." dostala jsem ze sebe pozdrav. Pak jsem se otočila na jeho rodiče. ,, Dobrý den, jsem Tess Morgensternová dcera Philipa Morgensterna." ,, Dobrý den, já jsem Oliver Zmatlík a tohle je moje žena Eleanor. Jak vidím tak znáš našeho mladšího Dana... starší Ivan, přijede za chvilku... Kde máš otce? My bychom šli napřed a vy by jste mohli počkat na Emanuela." ,, Otec je v kuchyni, kterou najdete když půjdete rovně a pak zatočíte doleva... nemůžete jí minout." odpověděla jsem s úsměvem Oliverovi a Eleanor, která se usmívala od ucha k uchu. Danovi rodiče teda odešli za mým otcem a tak jsme zůstali s Danem sami. ,, E-ehm... Tess?" vykoktal ze sebe zase Dan. ,, Ano?" řekla jsem nejistě. ,, Sluší ti to." opět ze sebe vysoukal Dan. Já se začervenala. Jsem si připadala jako šestiletá holčička, když jí desetiletý kluk řekne že jí má rád. ,, Děkuju, tobě taky." odpověděla jsem ještě celá červená.

Najednou se na příjezdové cestě objevilo černé Ferrari. A z něho vystoupil bůh. Teda jestli on není bůh, tak já jsem červenofialový tučňák jménem Pingů... ,, Čau brácha, dobrý večer, já jsem Emanuel Zmatlík... vy?" on je Galantní! ,, dobrý večer, já jsem Tess Morgensternová." odpověděla jsem Emanuelovi. Jsou to bratři a jsou si tak podobní a přesto tak jiní... stejné rysy, stejně krásní, ale Emanuel má něco, co Dan nemá...

,, Tak pojďte děti, předkrm je už na stole. Jak vidím, tak tu Emanuel už je." řekla Eleanor, když nás uviděla ve stupních dveřích stát. Přikývli jsme a šli, šla jsem první aby nezabloudili( což by vlastně ani nešlo i když tenhle barák má tři poschodí a každý má 140 m2). Dan šel jako poslední a psal si s někým esemesky... ale vsadím se, že to je holka, protože by se přitom netvářil jako nadržený prase. Emanuel šel těsně za mnou a já cítila jeho pohled na mém těle... byla jsem nervózní jenom z jeho pohledu. Ucítila jsem jeho pohled na mém pozadí... V tom momentě jsme ale přišli do jídelny kde už rodiče měli mezi sebou vážnou konverzaci o obchodu. Já tomu nerozumím, tak jsem se do toho nepletla.

Sedla jsem si na svoje obvyklé místo, Emanuel po mé pravici a Dan po mé levici... začali jsme jíst, rodiče pořád vedli tu samou konverzaci a já už se začala nudit. Pak jsem ale viděla, jak Dan zase vytahuje mobil a pod stolem odpovídá na esemesku. Když si mobil schovával, tak jsem si všimla jména holky, s kterou si psal. On si píše s KATE?! Jako vážně?! Co má ta Kate, co já nemám??? Jak já jí závidím... a to jsem si ní byla nejlepší kamarádka. Ano správně Tess... BYLA...

Když jsem přemýšlela o tom jestli Dan chodí s Kate, ale najednou jsem ucítila na svém pravém koleni něčí ruku. Otočila jsem se na Emanuela a ten v klidu jedl, ale já viděla jak se usmívá. Dan se na mě skoro za celou večeři nekoukl a jenom Emanuel se o mě aspoň trošku zajímá. Donesli na stůl druhé hlavní jídlo a to byli šneci. Dostali jsme k tomu i ty kleštičky. Já... nezkušená v konzumaci šneků, jsem si vzala ty kleštičky a snažila se s nimi uchopit toho zatraceného šneka. Mno... akorát, že on je ten pitomý šnek tak slizkej, že mi z těch kleštiček vyklouznul a praštil Olivera do OKA!!! ,, M-moc se omlouvám pane Olivera