Brečet nemá cenu!

Výlet, piknik a sourozenecká hádka

Když návštěva odešla, tak jsem spěchala do mého pokoje. Shodila jsem ze sebe všechno oblečení a vlezla jsem si do vany.

Ležela jsem ve vaně dokud voda nezačala být studená... to je pro mě znak, že už jsem tam nějak moc dlouho. Omotala jsem si okolo sebe ručník a vlasy stočila do ručníkového turbanu. Vylezla jsem z koupelny a zjistila, že je už 23:45. Vzala jsem si čisté spodní prádlo a svojí noční sametovou košilku a lehla si do postele (samozřejmě že bez toho ručníku na hlavě). Když jsem se v mé milované postýlce uvelebila, tak jsem zjistila, že se mi na zemi valí nějaký papír, kde je napsáno telefonní číslo na Emanuela. Hned jsem si ho uložila a spokojeně pak usnula.

Ráno jsem se probudila a se zděšením jsem zjistila, že už je 10:45. Sakra!

Vyskočila jsem z postele a spěchala do koupelny kde jsem se ze sebe udělala člověka. Vlasy jsem si dala do volnějšího culíku, přetřela si rty jahodovým leskem na rty, dala si řasenku a světlounce růžové stíny. Koukla jsem se do zrcadla a připadala jsem si jako malá holka, která se těší na pouť.

Když jsem vylezla z koupelny, tak jsem zjistila, že už je čtvrt na dvanáct. Rychle jsem vběhla do mého šatníku. Vybrala jsem si džínové kraťasy ( mělo být teplo... taky aby ne když je začátek května), černé tílko a přes to džínovou bundičku. K tomu jsem si vzala černé konversky. K tomu ještě zlaté kruhy a dva zlaté náramky na pravou ruku.

Šla jsem dolů do jídelny a taťka tam seděl u stolu a četl si noviny. ,, No konečně se nám šípková Růženka probudila." zasmál se taťka. ,, Taky ti přeju dobré dopoledne." odpověděla jsem a v tom jsem slyšela zatroubení auta. ,, To je Emanuel. Jedeme spolu na výlet. JO, když tak volala Gabča, že zítra máme volno. Uvidíme se zítra... Ahoj!" to už jsem vycházela z domu a těšila se na ten výlet s Emanuelem.

,, Ahoj Tessí, moc ti to sluší." usmíval se na Emanuel a já se začervenala, že jsem musela vypadat jak cherry rajčátko. ,, Ahoj Emanueli... moc děkuju. Kam vůbec máme namířeno?" zeptala jsem se, protože mi to vrtalo hlavou od včera. ,, To je tajný... tak si nastup ne?" usmíval se na mě a přitom nasedal do auta. Já si taky nasedla a my mohli vyrazit.

Po čtvrt hodině

,, Tak už mi prozradíš, kam máme namířeno?" naléhala jsem na Emanuela, který se jenom usmál a řekl: ,, Jsi jako malá... chceš vědět všechno." ,, A ty se mi divíš?? Včera mi jen tak řekneš, že chceš jet se mnou na výlet a ani mi neřekneš kam. Pak večer najdu tvoje telefonní číslo na zemi. A teďka, když už jsme na tom zatraceným výletě, tak mi ani neřekneš, kam máme namířeno a ještě mě přirovnáš k malé holce, která potřebuje všechno vědět! Ano potřebuju všechno vědět, když se to týká mé osoby!" skončila jsem svůj monolog a koukla na Emanuela. Tomu na tváří hrál úsměv. Najednou se auto zastavilo. Vylezli jsme z auta a já se nemohla uvěřit, kam mě to ten Emanuel vzal. On mě vzal na pouť! Je o HODNĚ menší než ta, která je na Floridě. No co... Usmívala jsem se od ucha k uchu a všimla si, že Emanuel si mě se zájmem prohlíží. Usmála jsem se na něj, on mě vzal za ruku a šli jsme tam.

Zaplatil nám autodrom sedli jsme si do jednoho z autíček.

Když se to pustilo, tak jsme se nejdřív docela bravurně vyhýbali, ale pak na nás narazili dvě autíčka a já spadla Emanuelovi do náruče. Koukali jsme si do očí a mezitím skončilo kolo. To nás vyvedlo z transu a my šli na jinou atrakci.

Po třech hodinách jsme prošli doslova všechny atrakce a my jsme se u toho strašně nasmáli. Za celou tu dobu jsme si stihli tolik říct a strašně moc jsme se u toho nasmáli. Už bylo půl čtvrté a my už byli v autě a zase někam jeli. Pořád jsme si povídali a smáli se. Zastavili jsme u lesa. COŽE?! U LESA? To je mi nějaké divné... ,, Proč jsme u lesa?" nemůžu říct, že jsem přímo bála ale ta nejistota tam přece jen byla. ,, Neboj... věř mi." usmál se na mě a mně se trošičku ulevilo. Šli mlčky asi tak... pět minut. Najednou jsem uviděla nádhernou chatičku a já se tam rozběhla. Rozrazila jsem dveře a tam byla na zemi deka a na ní hromada jídla, pití a polštářů. ,, Líbí?" zeptal se Emanuel, dal mi zezadu ruce na boky a políbil mě na krk. ,, A moc." Chytil mě za ruku a posadil se se mnou na jeden z těch větších polštářů. ,, Dáš si jablečný koláč? Vlastní výroba." zeptal se mě s úsměvem. Ten jeho úsměv musí získat všechny holky... ,, Jestli je to vlastní výroba, tak se to bojím ochutnat." zasmála jsem se a viděla jeho smutnící pohled. ,, Né promiň... já tě nechtěla urazit." Vykoktala jsem ze sebe omluvu. ,, Možná by pomohla pusa. Možná bych pak nebyl smutnej." Já se jenom usmála a dala mu pusu na nos. On se na mě kouknul takovým tím výrazem - jako vážně? Já se jenom zasmála a chtěla jsem mu dát pusu na tvář jenomže on v té chvíli otočil hlavou tak abych po políbila na rty. Začal se rty hýbat a já jenom spolupracovala. Obmotala jsem mu ruce okolo krku a on ty svoje okolo mého pasu. Nevím kam by to až pokračovalo, kdyby mu nezazvonil telefon a my se od sebe museli odlepit. ,, Jako vážně?? Teď zase někdo otravuje?" zvednul telefon: ,, No co je? Dane co tak nutného potřebuješ, že mě ZASE otravuješ? Ano vím o tvé návštěvě dnes večer... ne neboj. Nebude tam sama... dneska mám návštěvu i já. Co ti je do toho koho? Musí ti stačit, že je to holka. Nestačí? Tvůj problém. Uvidíme se za hoďku... jo a řekni kuchařům, ať připraví o jednu porci navíc. Jo díky bro... nazdar." zavěsil a já se divila, že mu volal zrovna Dan. Emanuel se ke mně zase naklonil ale já ucukla. ,, Co je?" bylo vidět, že ho to mrzí. ,, Řekl jsi Danovi, že tam budeme za hodinu, tak bychom měli vyrazit." usmála jsem se na Emanuela a pomalinku vstala. Sice se mi to nechtělo stopnout, ale co mi zbývalo? Musela jsem... věděla jsem, že budeme u nich asi tak za půl hoďky, ale já ještě necítila s ním něco mít. Jsem prostě divná... každá jiná by s ním hned do té postele skočila, jenom já prostě ne.

Už jsme stáli před jeho domem a Emanuel mě vzal za ruku a vedl dovnitř. ,, Jsme tady!!" zařval ne celý dům Emanuel. ,, Dobrý den Olivere." ,, Jé, ahoj Tess." nahoře už máš připraveno nějaké oblečení. Kdyby se ti nelíbilo, tak v pokoji pro hosty máš plnou skříň oblečení." ,, Mockrát vám děkuju, že tu dneska mohu být." poděkovala jsme s úsměvem na tváři. Emanuel mě vedl nahoru do jeho pokoje a tam jsem na posteli viděla bikiny. Až pak jsem se rozhlédla po jeho pokoji. Emanuel už zaplul do své koupelny aby se mohl převléct do plavek. Ten pokoj byl obrovský s jednou MANŽELSKOU postelí. Aha mno.. tak tam asi budu spát s Emanuelem... Vzala jsem si plavky do ruky a mezitím Emanuel uvolnil koupelnu se slovy, že tady v pokoji na mě počká. Tak jsem teda zalezla do koupelny. Sundala jsem si oblečení a převlékla jsem se do plavek. Přesto jsem si vzala moje kraťasy a konversky. taky jsem tu našla jednu Emanuelovou košili, tak jsem si jí vzala a zavázala do pasu aby na mě nevysela.

Když jsem vylezla, tak jsem viděla, jak Emanuelovi hraje znovu na tváři ten jeho nádhernej úsměv. Vzal mě za ruku a vedl k bazénu.

Když jsme tam přišli, tak jsem se nemohla divit, co jsem tam viděla. Dana v PLAVKÁCH. Už jsem si ho sice představovala v plavkách, ale kam se hrabe moje fantazie. Ale to co jsem viděla na lehátku, to mi vyrazilo dech. Ona se tam totiž opaluje KATE. Jako vážně? ,, Jé ahoj Kate! Jak se vede?" usmál se Emanuel na Kate. ,, Jé ahoj Emanu... co ta tady dělá?!" zařvala Kate, když mě viděla. ,, Kdo, co tady dě... TESS?!" vykoktal Dan, když mě uviděl, jak se držím s Emanuelem za ruku a mám na sobě jeho košili. ,, Ahoj." usmála jsem se na ně abych aspoň trošku ulehčila situaci. ,, No co asi? Je tu se mnou! Vždyť jsem ti říkal, že jí sem přivedu!" zařval Emanuel na Dana a Dan se trošku uklidnil. ,, Pojď Kate.. jsem nahoru." přikázal Dan Kate a ta jen přikývla. Tak jsme teda zůstali sami u bazénu. ,, Promiň Tess.. já nechtěl." omluvil se mi Emanuel. ,, To vůbec nevadí." obmotala jsem mu ruce okolo krku a políbila ho na rty.

Ahoj =D

Tahle část je trošku delší, tak snad to nevadí. =D Omlouvám se za chyby a snad se vám to líbí.

Vaše Elen =3