Brečet nemá cenu!

Tělocvik aneb průser jako hrom

Okey... Už jsme v tělocvičně.  A Dan vypadá PERFEKTNĚ!! Netušila jsem,  že dokonalost existuje.  Protože jestli Dan není dokonalý, tak dokonalost NEEXISTUJE.  Když byl v košili ve třídě tak jsem si nevšimla, že má takový svaly. 

Jak by asi vypadal bez trička?  Nebo v plavkách?  Bych na něm určitě mohla oči nechat.

Z představování Dana v plavkách mě vytrhl až tělocvikářka.

,, Vytvořte si dvojice a budete si přehazovat míč. " vykřikla tělocvikářka a všichni si začali hledat dvojici.  Já stála opodál a čekala na koho vyzbydu. Najednou mi někdo poklepe na rameno, otočím se a tam stojí blondýnka. ,, Ahoj,  jsem Gabča.  Ty musíš být Tess." usmála se na mě Gabča.  Není to ta jak sedí přede mnou?  ,, Ahoj.  Jo jsem to já." oplatila jsem jí úsměv.

,, Nechtěla by jsi být se mnou ve dvojici?  Je docela smutný jak si tě tu nikdo nevšímá. " zeptala se s přátelským úsměvem Gabča. Přikývla jsem a šla jsem si společně s Gabčou stoupnout naproti sobě.  ,, Takže žáci! " zařvala tělocvikářka ,, začněte si házet!  Musíte umět skvěle házet tak i chytat! Jinak žádná soutěž!! "

Protože Gabča měla míč tak mi ho hodila, já ho bez problému chytla a hodila zpět.  Tak to šlo asi ještě asi pět minut.

Koukla jsem se jak se vede ostatním a postřehla jsem Kate... Vedle ní stála jedna zrzka, která se s ní furt bavila a na levici od Kate stál Dan.  Kate na něj pořád mluvila a on se jí snažil ignorovat.  Kate se pěkně změnila...  Od kdy je taková , vlezdoprdelka '???

,, Země volá Tess!! " zařvala na mě Gabča a to mě vytrhlo z pozorování.  Najednou okolo mě letěl míč. ,, HELE!! " řekla jsem Gabče.  Nečekala jsem na odpověď a hodila po ní míč.  Akorát,  že já nedávala pozor kam to házím a s mím štěstím se mi podařilo sestřelit učitelku ze švédské bedny. Ozvala se obrovská rána.  Všichni přestali házet míče a pozorovali co se stalo.

Asi po deseti vteřinách  vstala učitelka celá rudá a zařvala : ,, KDO TO BYL?!?! " přihlásila jsem se.  ,, Paní učitelko,  byla jsem to já. Moc se vám omlouvám,  nechtěla jsem,  nedávala jsem pozor kam mířím. " sklopila jsem hlavu a doufala, že si do školy nezavolá tátu. To bych byla...  Né v háji ale v prdeli!  ,, Ihned se převleč a jdi do ředitelny!!  Já tam za 10 minut příjdu. " nařídila mi učitelka a já poslušně přikývla.

Vydala jsem se do šaten a začala jsem brečet. Při tom jsem se převlékla a šla do ředitelny.

To jsem tu dlouho nebyla...  Už celé dvě hodiny! Pomyslela jsem si sarkasticky. Pak jsem zaklepala na dveře ředitele a za nima se ozvalo ,, dále. "

Vešla jsem dovnitř a tam za stolem seděl náš ředitel Křeček.  Nevypadal, že by ho překvapilo že tu jsem... Že by mu to úča už vykecala?