Brečet nemá cenu!

Pozvání od někoho jiného

S úlekem jsem se probudila a posadila se na posteli. Byla jsem celá zadýchaná a nemohla jsem uvěřit o kom se mi zdálo.

Proč se mi zdálo o Danovi a ne o Emanuelovi? Přece chodím s Emanuelem a ne s Danem! A o té úchylárně radši ani nemluvím... Proč se mi vážně nezdá o Emanuelovi? Vždyť je taky tak nádherný! Ale proč taky cítím, jak při myšlence na Dana cítím, jak mi začne srdce bít jak o závod a mám motýlky v podbřišku? Nemělo by to být při myšlence na Emanuela? Budu muset zavolat Gabče, ať se po škole staví... A dopr....! Vždyť je šest a já nestíhám do školy!!

Vyskočila jsem z postele a spěchala do mé koupelny, kde jsem si svlékla tílko a kraťasy a šla pod sprchu. Hned co jsem vylezla, obmotala jsem si okolo sebe ručník a vyrazila do šatny.

Vzala jsem si čisté černé krajkové spodní prádlo, přes to džínové kraťasy, které jsou extra krátké, bílé tílko na ramínka a přes to džínovou bundu. Všechno jsem to doladila páskovými sandály a zlatými náramky a hodinkami. Vrátila jsem se do koupelny a vyfénovala jsem si vlasy, které jsem si pak spletla do copu. Na vršek hlavy jsem si dala čelenku z květů a do copu jsem si dala květy kytiček. Taky jsem si jednu kytičku dala do náprsní kapsy bundy. Vzala jsem si vak Nike s učením a šla dolů do kuchyně, abych se najedla a pozdravila s taťkou.

Přišla jsem do kuchyně a hodiny ukazovaly 7:15. Hele.... můj osobní rekord. Dala jsem pusu na tvář taťkovi, který jako každé ráno popíjí italskou kávu a čte si noviny. Vzala jsem si vafle a k tomu si vzala kakao.

V 7: 31 jsem slyšela klakson, který znamenal, že už je tu pro mě Emanuel... rozloučila jsem si s taťkou a vyšla jsem z domu.

,, Ahoj krásko." políbil mě nežne Emanuel a usmál se na mě. ,, Ahoj zlato." smutně jsem se usmála, ale Emanuel si toho nevšiml, protože si s někým horlivě psal. Zakroutila jsem nad tím očima a nastoupila do auta. Emanuel si asi po pěti minutách všiml, že už sedím v autě, tak si přisedl, nastartoval a vyjel ke škole.

,, Mám pro tebe po škole přijet?" zeptal se, když si mě opřel o auto a jeho ruce našly moje boky. Hlavou jsem naznačila NE, vzala si tašku a dala Emanuelovi pusu na rozloučenou. ,, Napíšu ti.. ano?" ,, Už se těším." odpověděl a dal mi letmou pusu na tvář. Usmála jsem se na něj znovu a vyrazila vstříc dalšímu nudnému dnu. Asi nebude tak nudný, když máme první hodinu matiku, kde náhodou sedím s Danem.

,, No ahoj! Já myslela, že už nežiješ a nebo jsi se někam vypařila. Vždyť ses mi neozvala jak dlouhou dobu!" objala mě nadšeně Gabča a já už nevěděla, co jí zase hrabe. ,, Přece jsme se viděly včera." ,, No a? Ale ty jsi se mi ani neozvala..." v tom momentě do třídy přišel Dan a já na něm oči mohla nechat. Jak nádherně vypadal v té kostkované košili a v těch černý roztrhaných džínách.

Zazvonilo a my jsme si museli sednout. Učitelka přišla a my se začali učit. Kate pořád házela chtivé pohledy na Dana a mě už to začalo lézt na nervy. K mému potěšení jí Dan úspěšně ignoroval, až to kate přestalo bavit. Usmála jsem se pro sebe. Netušila jsem, že to Dan viděl. ,, Kdy zase přijdeš? Mamka se ptá, jestli by jsi zítra nechtěla přijít na ples, který se u nás koná na počest dětí bez domova." zašeptá a já se rozechvěji nad vzpomínkou, když byl Dan v obleku u nás doma. Dan viděl, jak jsem se zamyslela a pak opět řekl. ,, Hele... je mi jasné, že tam půjdeš s Emanuelem a že jsem měl počkat, až ti to sám řekne. Ale mamka mě donutila. A taky jsem chtěl být před Emanuelem." vytřeštila jsem na něj oči hned co jsem slyšela poslední větu. ,, Jsem ráda, že o tom vím dřív. Aspoň budu mít čas si koupit šaty." usmála jsem se na Dana a on mi úsměv oplatil. ,, Ale Emanuelovi nic nebudeme říkat." já přikývla a začali jsme oba věnovat učení.

Emanuel

,, Hele... já ti říkal, že to klapne. Ale já s ní nechci jít na tu akci." zaprotestoval jsem, když mi Kate prozradila co mám udělat. ,, Ale co chceš asi dělat?! S ní chodíš, tak ti to mělo být jasné, že s ní budeš muset chodit na té pitomé akce... Hele... taky ho tam můžeš nechat, jako že tě volají do práce. To by ti mohla sežrat ne?" já nad ní protočil oči. ,, Okey... tak já jí pozvu, když je to tak nudné. Doufám, že si aspoň vezme krátké šaty, ať mám na co koukat..." Kate se zasmála. ,, Ty jeden... no jo... promiň, ale už musím do školy... pa." ,, Pa." kate se otočila na podpatku a odešla. Já se rozhodl, že půjdu zjistit jak se jí zeptám. Protože jak vím, tak se Danovi líbí a já musím být před ním. Nenechám si zničit tuhle hru, která mě velice baví...

Ahoj! Jsem doma, takže můžu trošku psát.

+ Celé prázdniny asi díly vycházet nebudou.. to víte.. měsíc v Itálii bez Wi-Fi, tak mě nezabijte =)

Vaše El =)