Brečet nemá cenu!

Nová škola

,,Tak si to tam hezky užij. " usmál se na mě můj táta. No to určitě...

Přestěhovaly jsme se z Ameriky do Prahy asi před dvěma týdny. A můj tatík mě hned žene do školy. To si už nepamatuje co se stalo naposledy co jsem šla do školy?

Poslední den v minulé škole :
,, No tak Tessí.. Vylez... My nekoušem. " zasmál se ten zajebanej kretén David.
,, Jo no!!" zasmála se ta děvka Aneta. ,, Jen vylez! Nemusíš se bát. "
Otevřela jsem pomalinku dveře skříně, kam jsem se schovala...
,, Co chcete? " špitla jsem.
,, Chyť jí Davíí!!! " zařvala Aneta. David se na mě vrhnul a hodil mě na postel. Bránila jsem se, ale Aneta mi svázala ruce nad hlavou a pak mi zacpala pusu šátkem, který voněl po růžích. David se hrozivě zasmál a...

Jen si na to vzpomenu a už se bojím, že se to stane znova.

No nic... Asi bych se měla představit. Jsem Tess, je mi 16 a mám depku. Ano mám depku... A to co se stalo před měsícem mi k vyléčení taky moc nepomohlo.

Když vystoupím z tátova auta, ještě se na něj kouknu prosebným pohled. Ten mi na to ale odpoví úsměvem a nastartoval naše BMW.

No nic... Budu to muset přežít. Jdu do ředitelny a zaklepu na ředitele. Hmm... Takže on se jmenuje Igor Křeček? Myslím že jeho rodiče ho neměli moc rádi, když mu dali tohle jméno...

Z přemýšlení mě vytrhl až říďa.

,, Tak to jste vy? Tess Morgensternová? " zeptal se Křeček a prohlédl si mě od hlavy až k paťe. Proč mám pocit že se mi koukal na prsa?? ,, Ano jsem.."odpověděla jsem mu... Ani se nedivím, že se mi koukal do výstřihu... Nestydím se za moje déčka. Ani celkově za mojí postavu... Si to jen představte...

16letá hnědovláska, s déčkovým výstřihem, dlouhýma hubenýma nohama, hubená ale ne až tak moc.

Ředitel se na mě usmál a řekl ať jdu za ním. Šli jsme do posledního patra, úplně na konci chodby zahnul do prava a zaklepal na dveře. Tak já budu v 1. A??( když tak jsem v prváku.)

Když jsme tam vešli tak jsem se divila co jsem tam viděla..