Brečet nemá cenu!

Políbil mě

Tess

Byla jsem nadšená, že vím o tom plesu. Jsem za to Danovi vděčná, že mi to řekl dřív a já teď mám čas si jít koupit šaty. S Gábi jsme se domluvily, že po škole půjdeme do obchoďáku. 

Po škole jsme hned vyrazily. Prošly jsme asi polovinu obchodů, ale žádné šaty, které by se mi líbily, jsme nenašly a já už začínala přestat doufat, že nějaké najdu. Poslední obchod kde jsme nebyly byla PRADA. ,, Hele... Tessí... asi nic nenajedem, tak pojď jinam." otočila se, ale já jí chytla za ruku. ,, Nebyly jsme v PRADĚ. Pojď ještě tam... už jen ve výloze mají nádherné šaty. A co teprve ty tyrkysové?" rozplývala jsem se nad šaty a táhla Gabču dovnitř.

,, Co tyhle?" ukázala jsem se v dlouhých světle růžových šatech s bílou mašlí na zádech. ,, Ty chceš vypadat jako obrovský žijící marshellow?" začaly jsme se smát a já si vlezla do kabinky, abych se mohla převléct do jiných šatů. Vyzkoušela jsem si asi desatery šaty, ale žádné se mně a nebo Gabče nelíbily. Když jsem vyšla v posledních šatech, které jsem tam měla, tak Gabča měla bradu někde v suterénu. ,, Tak tyhle si kup! A kdybych tam šla i já tak se s tebou začnu hádat, že je chci taky." usměju se a otočím se k zrcadlu. Tak v suterénu už jsou dvě brady. Ty šaty byly tyrkysové a bez ramínek. Celý hrudník byl posetý malými blyštivými kamínky. Sukně byla jednoduchá... dlouhá až na zem a záda byla vykrojená. ,, Tak už máme šaty... teď ještě boty. Šperky mám doma... " vešla jsem do kabinky a převlékla jsem. Vzala jsem ty šaty a šla společně s Gabčou k pokladnám. 

,, Dobrý den. Prosím 10 000 Kč. Budete platit kartou?" usmála se na mě prodavačka a já přikývla. Otočím se na Gabču a vidím, že má zase bradu v suterénu. Prodavačka mi podá velikou tašku s šaty a my vyrážíme ke mně domů. ,, Mně se nechce jezdit busem Tess..." brblala cestou z obchodu Gabča. ,, A čím chceš jet? Nebo chceš jít pěšky?" za mými zády jsem slyšela zatroubení. Otočila jsem se a vidím Dana jak na nás mává z okýnka auta a zastavuje. Hned co jsem ho uviděla, tak mi srdce začalo bušit jak o závod a začaly klepat kolena. ,, Ahoj holky. Chcete svézt?" usmál se na nás Dan, když vystoupil z auta a došel k nám. ,, J-jo moc díky Dane." usmála jsem se na něj a všichni nasedli do auta. Chtěla jsem jít dozadu s Gabčou ale ta mě strčila dopředu k Danovy. ,, Byly jste nakupovat?" zeptal se nás Dan a ukázal na tašku. My jen přikývly a pak jsme mlčeli. ,, Kam vás mám vlastně odvézt?" prolomil ticho Dan. ,, K Tess." Gabča byla rychlejší než já. Dan jen přikývl a až ke mně před dům jsme mlčeli. ,, Díky za odvoz." usmála jsem se na Dana a zamávala mu na rozloučenou. 

,, Ahoj tatí!! Jsem doma!" zvolala a čekala na odpověď, která se mi ihned dostavila: ,, Ahoj zlato!" My s Gabčou jsme šly do pokoje. Gabča si sedla na gauč, který mám v pokoji a já zalezla do mého šatníku. Pověsila jsem si šaty na ramínko a šla hledat boty, psaníčko a nějaké ty doplňky. ,, Co si k tomu vezmeš?" zeptala se mě Gabča, když byla opřená o futra dveří do mého šatníku. ,, Asi jo... sladila bych to do stříbrné a bílé. Vidím to na bílé boty a bílé psaníčko. Pak stříbrný prstýnek, náramek a náhrdelník... Tak co?" Gabča se zamyslela. ,, To by šlo." 

,, Tak pa. Zítra se uvidíme." objala jsem Gabču na rozloučenou a pak jí taťka odvezl domů. Já se šla naložit do vany. To bych tam ale nemohla usnout. Vzbudím se, až když slyším dole zvonit zvonek.  Zabalím se do mého krátkého saténového župánku. ,, Kdo mě to zase ruší??" Dojdu ke dveřím a následně je otevřu. Ve dveřích stojí Dan a mě opět začalo bušit srdce jak o závod. ,, Dane? Ahoj... Co ty tu?" Docela jsem se divila, co tu chce.  ,, Ahoj Tess... můžu dál?" přikývla a uhnula, aby Dan mohl vejít. ,, Chceš něco k pití? K jídlu?" zeptala jsem se ze slušnosti a otočila se. Uviděla jsem, jak mi Dan kouká na zadek. ,, E-Ehm... Dane?" musela jsem se snažit, abych se nerozesmála. ,, Co?" podíval se mi konečně Dan do očí a já měla už zase motýlky v břiše. ,, Ptala jsem se tě, jestli chceš jídlo nebo pití... a taky... proč jsi přišel?" ,, Nic, děkuju. Byl jsem sám a potřeboval společnost. Potřeboval jsem si s někým popovídat. Emanuel je někde na nějaké večeři a rodiče jsou v Irsku kvůli pobočce. Snad ti to nevadí... ale jak vidím, tak jsi byla ve vaně." usmál se Dan a já se na sebe podívala. Měla jsem na sobě jenom ten krátký skoro průhledný župánek. ,, Nevadí... sedni jsi. Já se jdu jenom převléct a vypustit vanu." vyrazila jsem nahoru. Šla jsem do koupelny, kde jsem vypustila vanu a rozčesala si vlasy. Pak jsem šla ke mně. Shodila jsem ze sebe ručník, vzala jsem si kalhotky, na podprsenku jsem kašlala a přes ně kraťásky a tílko na spaní. Sešla jsem dolů a viděla, jak si Dan prohlíží fotky. Odkašlala jsem si a Dan se otočil. ,, Hezké fotky... hlavně tahle." ukázal na fotku, na které jsem byla jenom já v baru, na moje 15 narozeniny. Začervenala jsem se. Posadila jsem se a Dan si ke mně přisedl. ,, A co chceš dělat?" ,, Co se kouknout na nějaký film?" příkývla a přešla ke stojanu s DVD. ,, Co takhle , Pařba ve Vegas'?" Dan s úsměvem přikývl a já ho spustila. Šla jsem do kuchyně, kde jsem udělala jeden velký popcorn a vzala chlazenou dvoulitrovou Colu. Přešla jsem se vším do obýváku, Colu dala na stolek a sedla si k Danovi, který už sledoval film. ,, Děkuju." usmál se na mě a já mu úsměv oplatila. 

,, Děkuju za hezký večer a taky děkuju za to, že jsi mi dělala společnost." poděkoval Dan a já se začervenala. Je to BRATR MÉHO KLUKA! Co to tu provádím?! Viděla jsem, jak se ke mně přibližuje a potom přiložil jeho rty na ty mé. Začal s nimi hýbat a já SPOLUPRACOVALA. Objal mě okolo pasu a já si obmotala ruce okolo krku. CO TO TU DĚLÁM?! Odtrhla jsem se od něj. ,, Promiň já... já si nemohl pomoct." ,, To- to nevadí..." 

Dan odešel a já to šla ihned volat Gabče. ,, Ahoj Tessí... copak je? Je už jedenáct večer." mlčela jsem. ,, Tessí... copak? Neděs mě." konečně jsem něco dokázala vyslovit. ,, Dan mě políbil."

Ahoj! 

Konečně část! Docela mě mrzí, že nejsou žádné votes. takže další část bude až za 5 votes a jeden koment.

Jinak se omlouvám za chyby. 

vaše el =3