Houpat se nad propastí

3

Jednou večer jsi mi úplně zničehonic napsal. Teda, vlastně ne úplně zničehonic - hrál přece náš oblíbený hokejový tým, a my si pár dní nazpátek vytvořili takový hezký zvyk psát si o vývoji zápasů.

Ale až tenhle konkrétní večer jsi mi psal i potom, co dohráli. Nejdřív to bylo jen takové oťukávání. Ale pak jsi psal čím dál mileji. Skoro jako když jsme se vídali v pátek odpoledne.

A najednou jsme si psali, jaký jsme měli den. Bylo to úterý, a já v úterý odpoledne obvykle sedávala ve své oblíbené kavárně, popíjela dvoudecku červeného vína a psala poezii. Tak jsem ti to napsala. Hned jsi mi odpověděl.

To mi určitě pošli!

Nějak jsem sebrala odvahu, přepsala těch pár básní, a poslala ti je. V tu dobu se mi neuvěřitelně moc líbil Matyáš z ročníku (což ty doteď nevíš), a tak byla spousta mých básní psaná s bolestí v srdci. (I když zpětně můžu potvrdit, že mezi řádky najdu zmínky o tobě, docela často).

Líbily se ti. Jak by taky ne, když byly ode mě, že? Ale řekl jsi mi, že jsou moc smutné. Že bys mě nejradši objal. Že bys chtěl, abych se měla dobře.

Dodnes nevím, jestli jsi se mnou flirtoval - i když hodně lidí si myslí, že jo. Ale donutil jsi mě přemýšlet o našem vztahu. A v tu chvíli začaly padat další kamínky. A postupem času hrozilo, že se lavina doopravdy utrhne.

Pak z tebe vypadlo, že jste měli na intru oslavu, a že když jsi opilej, jsi upřímnej. A že se můžu zeptat na co chci. Chtěla jsem se zeptat na spoustu věcí. Ale v tu chvíli jsem si vzpomněla na tvou slečnu. A došlo mi, že nechci být někdo, kdo rozvrací ostatním vztahy.

Tak jsem se zeptala na ni. (A v hloubi srdce jsem doufala, že mi řekneš, že jste se rozešli).

Všechno jsi mi o ní řekl. Jak jste se poznali, jak se jmenuje, co má ráda... 

Bolelo to, ale byla to nutná facka, díky které jsem se vrátila do reality.

Náš vztah se nijak nezměnil, jenom jsem začala přemýšlet. A to většinou bývá moje zkáza.