Houpat se nad propastí

6

Další pátek se ani jeden z nás necítil moc dobře. Ale i tak jsme se zase objali, a zase jsme lezli spolu.

Donutil jsi mě lézt totálně hnusný šestky a sedmičky (na jejichž úroveň jsem se za těch pár společných měsíců vypracovala) a úplně jsi mě zničil. Pak jsi na jedné sedmičce zničil i sám sebe.

Povídali jsme si zase úplně o všem, od kytek až po rodinné vztahy. Šli jsme na pivo, a když jsme zase zvládli zvednout ruce, lezli jsme dál.

"Zavři oči," řekl jsi mi najednou. A já jen doufala, že to není proto, abys mohl utéct. Nebylo.

Místo toho jsi mi začal po obličeji kreslit mágem. Bylo to tak zvláštně intimní, až mě z toho bolelo srdce. Smála jsem se - a ty taky. A to škubnutí v hrudi jsem ignorovala.

Kdyby mi tekly slzy, asi bych to svedla na mágo v očích, protože mi tam doopravdy napadalo. A tak jsi mě požádal, abych zavřela oči ještě jednou, a mágo jsi stíral.

Nějaká bláhová část v mé mysli doufala, že máš i jiné důvody pro to, abych zavřela oči. A právě tahle část byla zklamaná. Ale i tak jsem byla šťastná, protože ses smál - a já s tebou.

Pak jsme si zase povídali, a znovu přišla řeč na mé bývalé vztahy. Doplnila jsem ti ještě pár detailů, a tys mě zase objímal. A já se nesnášela za to, jak moc bezpečně a šťastně jsem se ve tvé náruči cítila. Protože jsem věděla, že tě nemůžu mít, aniž bych porušila morální zásady.

Pak jsi mi připomněl, že jsem vlastně ještě nikdy neměla pořádné rande. Přemýšlel jsi nad tím, jak je to možné. Jako bys ve mně viděl něco, co se mi nedařilo vidět. Jenom stěží jsem spolkla odpověď, která chtěla vyskočit ven.

Tak mě na mý první rande vem ty!

Mlčením jsem nám snad ušetřila starosti. Nechtěla jsem nikomu ničit vztah - obzvlášť ne tobě. Obzvlášť ne, když jsem moc dobře věděla, jaký je to pocit.

Byl jsi všechno, co jsem kdy chtěla od svého partnera. Hluboko uvnitř jsem věděla, že jsi ta správná osoba. S tebou bylo všechno lehčí. Přirozenější. Automaticky jsme si rozuměli a nic z toho, co jsme mezi sebou měli, nebylo uspěchané. Všechno bylo přesně tak, jak mělo být.

Byl jsi - a asi pořád jsi - ta správná osoba. Jen jsme se potkali v nesprávném čase. Tehdy pro nás nebyl správný čas, a asi ani nikdy nebude.

Nechtěla jsem porušit své morální zásady. A neporušila jsem je. Nechala jsem tě jít. A projednou jsem byla ten lepší člověk, nesobecký člověk. Jediné, co jsem mohla udělat, bylo neříct ti o svých pocitech. Možná jsem měla, ale věřím, že to takhle bylo lepší.

A teď, po maturitě, tě nevídám. Jsem teď v Hradci (nebo jak bychom řekli před půl rokem - v Mechově). A chápu, že i kdybys tehdy něco cítil, takhle to bylo - a je - jednodušší. Ty můžeš mít pořád svou slečnu, a já mám zase své učení, básně a alkohol. A takhle to asi mělo být vždycky.

Chápu, že ani před půl rokem by náš vztah neměl potenciál. Vztah na dálku. Když ty můžeš mít kohokoli. Protože ty jsi ta správná osoba - bohužel ale ne jenom pro mě. Jsi světlo, které mi vždycky rozzářilo den. I teď, když si občas napíšeme, mi srdce buší trochu rychleji. Ale už si nedovoluju snít. A ta bolest většinou převáží naivní naději.

Tady v Hradci je taky stěna. Ne tak útulná jako doma, ale je svým způsobem pěkná.

Musela jsem si najít nového jističe. Ale nikomu nevěřím tolik, jako jsem věřila tobě. Jako bych ti pořád věřila, kdybych měla šanci. Ty jsi byl vždycky jediný, s kým bych byla ochotná houpat se nad propastí. A jeden čas jsme se možná i houpali. Ale jen chvíli.

Možná tehdy, když jsem zavřela oči. Možná, kdybys je zavřel taky (nebo alespoň přimhouřil), měli bychom šanci. Ale teď jsme oba dál. A i když už nejsme přímo nad propastí, ani u jejího kraje, i když už jsme v bezpečí, mám takový pocit, že štěstí je v ní, a ne někde v bezpečí.

Možná někdy přijde ten správný čas. Ale bojím se, že už nás minul a nevrátí se.

A tak do těchhle vzpomínek můžu dát jen jedno přání - abys potkal tu správnou osobu ve správném čase. Protože já to očividně nejsem a nikdy jsem nebyla.

Ale možná, jenom možná, pokud se budu dostatečně dlouho houpat nad propastí, lano se přetrhne a najdu štěstí. Jen se bojím, že s nikým nebude takové, jako by mohlo být s tebou.

Možná že v příštím životě přijdeš ve správný čas. Budu čekat. U propasti.