Proč o tomhle nevím? Protože se nezajímaš o svoji sestru vole!

Epilog

"Aha zlaticko tam je tvoje druhá maminka. Odešla příliš brzo. Úkazu ti jak vypadala?" Řekl jsem svoji dceři

"Tato? Proč odešla? Nechtěla mě?" Zeptala se mě moje malá Nela

"Moc tě chtěla a měla to hodně těžký. Když budeš větší řeknu ti příběh tvoji krásný maminky která tady není Jo? Aha tohle je ona a Ja. Tady je strýček Dominik a Jakub. Její bratr Jakub a nejlepší přítel Dominik." Usmál sem se a ukázal na ne

"Chyby ti tato?" Koukala na maminku

"Nevíš jak moc mi chybí. Nevíš si představit jak rada by byla kdyby je tady. Odešla par dni po tvém narození. Nevíš si představit jak moc tě maminka milovala." Usmál sem se na ni a vzal ji na ruce

"A milovala i tebe když odcházela?" Malá a zvědavá po mamince

"Milovala. Miluji ji do teď i Ja. Chtěla aby jsem ti našel druhou maminku ale se rozhodl být skvělí otec který dokáže zachránit tak malinký krásný stvoření jako si ty." Usmál sem se

"Ja nejsem stvoření Ja som krásná po mamince. Byla moc hezká tato vybral jsi si skvěle." Usmiala sa úsměvem po Nele

"Tomáši jsme tady!" Zakřičel Jakub

"Strejdo!" Zakřičela malá nelka

"Ahoj princezno." Usmál se na ni Jakub který se vrátil z nákupu bydlíme spolu

"Ahoj Jakube." Usmál sem se na něho

"Chyby ti?" Zeptal se po chvíli ticha

"Kurva nevíš jak moc mi chybí chci ji mít zpátky." Začal jsem brecet

"Tatínku Nebreč. Chlapi přece Nebreči." Přišla ku mne má dcera

"Zlato chlapi brečí. Nevíš si ani představit jak dlouho jsem Ja brecel když maminka odešla. Brecim ještě stále a to je to už pět let. Nesmis na maminku zapomenout jasné lasko?" Dvihl jsem ji na ruce

"Je přesně jako Nela. Přesně jako má sestra Nela. I mne chyby Tomáši neboj se." Usmál se Jakub a sedl si k nám

"Zlato chceš slyšet moje poslední slova které jsem řekl tvoji mamce?"zeptal jsem se ty malý princezny

"Ano tato." Zasmiala sa

Postavil jsem se a šel ke krbu kde byl papír od ni a moje řec na její pohřbu. Vzal jsem si a sedl si k malý Nele.

"Mužů číst?" Zeptal jsem se

"Jo už to neudržuj." Zpindala má

"Slíbili jsme si věcnost zlato. Slíbili jsme si hezkou svatbu na které tady bude u naše malá dcerka nelka. Krásná po mamince a moudra po tatínkovi. Pamatuješ jak jsme se po prve líbali? Ty jsi se bála ze jsi to podělala ale mne tehdy došlo jak moc tě miluju a chci byt s tebou každou sekundu mého života. Slíbila si ze tady se mnou budeš vždy. Jenže už nejsi. Opustila jsi mne ale neberu ti to za zle. Život ti proste nepřál a ja se za to cítím provinile. Myslím ze je to z části moje chyba. Kdyby jsme ti my milionplus nepřišli do života žila by si? Lituješ ze si nás potkala? Protože Ja ne. Ja nelituji jediný sekundy strávený s tebou. Ano sice teď vychovávám naši krásnou malou dceři Ja ale to je jedno. Když je tady ona vím. Ze si tady ty. Ostal jsem Ja a ona. Budu ji chránit před vším tak jak jsem chránil tebe. Ale asi to budu muset dělat lépe když mi to u tebe nevyšlo. Stačilo mi ztratit tebe ji už fakt nechci. Vím ze ti je na hoře lip i s Danem a Sendy jenže si mne tady nechala. Miluju tě i když vím ze si tady chybíš mi. Chybíš nám všem. Vždy budeš v mem srdíčku ako moje jediná láska. Budu ti věrný a to jen kvůli naši malý dceři kterou vychovavam s tvým bratrem. Miluju te zlato!" Začal jsem brecet

"Tato Nebreč. Musela být skvělá máma." Usmiala se a též brecela

"Tome Ja vím ze ti chyby i mne." Přišel za nama Jakub

"Nechci už nikoho jenom ji." Koukal jsem na naši fotku

Tak a je tu koniec. Úprimne? Revem. Dostalo má to a je mi ľúto ako som to ukončila. Píšem už dalsi príbeh ale asi vyjde až zajtra. Dúfam že sa vám tento príbeh páčil a ja vám dakujem za všetko. Wattpad je svetlo môjho života. Tak s amatér a vidíme sa pri dalsiom príbehu /ešte neviem jak sa bude volať heh ale mám už dva párty