Proč o tomhle nevím? Protože se nezajímaš o svoji sestru vole!

31

Nevybočila som jednu zatacku a už len tma.

—

Zobudila som sa so strašnou bolesťou v bruchu a na hlave. Otvorila som oci aj cez velku bolesť. Vedla sedel Dominik ktorý mal položenú hlavu v dlaniach, na druhej strane Tomáš ktorý mal hlavu na mojich nohách a pri okne Jakub on pozeral z okna. Keď som sa snažila posadiť Tomáš si toho všimol.

"Nel žiješ zlato. Ty vole ja se bál." Objal má

"Pomalí tome. Boli to." Rozdýchavala som tu bolesť

"Jo Promiň." Usmial sa a chytil mi ruku

"Nelo! Věděla jsi o tom ze jsi těhotná?" Otocil sa Jakub

"No on vám to Dominik asi nepovedal že? Vedel o tom. To dieťa bolo jeho. A boli sme dnes na kontrole a povedali nám že dieťatku prestalo bit srdce. Prepáčte mi to." Znovu som sa rozplakala

"Neli dnes jsi nemohla být na prohlídce páč jsi byla dva měsíce v kolme."posadil sa ku mne Jakub

"Koľko!" Vystrelo má ale hneď položilo naspäť kvôli bolesti

"No jo no. Bál jsem se že se už nevzbudíš. Moc jsem se bal." Posunul sa viac ku mne Dominik

"Ako ste sa o mne vlastne dozvedeli?" Spýtala som sa

"Zlato občanka, vodičák pak karty. Volali Jakubovi ze jsi tady. Každým dnem jsem ztrácel naději ze tě ještě budu někdy slyšet." Skleslo povedal tom

"Tome ja by som tá chodila strašiť vieš o tom? A dakujem vam. Prepáčte že som to spravila ale nič iné má vtedy nenapadlo ešte keď som sa dozvedela že tu moje jedine stastie už nieje. Proste som to nedokázala." Snažila som sa usmiat

"Nel a proč jsi to dělala? Kvůli dítěti? Ja bych ti klidně udělal i deset děti. Stačilo říct. Kdybych jen věděl nenechám tě tam již brouku. Nesla bys domu sama. Nemuselas skončit takhle. Mohl jsem cekat že něco uděláš. Promiň brouku." Dal mi pusu na čelo Dominik

"Ty za to nemôžeš. Ja si za to môžem sama. Nesmieš si to davat za vinu jasne?" Posadila som sa a chytila si brucho

"Jakube musíme jít do studia." Postavil sa Domča

"Jasne. Měj se sestřičko. Miluju te zlato. " Objal má a dal mi pusu na čelo

"Dakujem že si tu bol Kubo. Aj ja teba zlato." Tiež som ho objala

"Tak se měj kotě. Když budeš chtít dítě ozvy se brouku. Ale Jo miluju tě jsem rad ze ti je lépe." Usmial sa a dal mi pusu

"Ozvem sa Domi. Ja teba." Objala som ho a dala mu ešte pusu na líce

"Ahojte chalani." Usmiala som sa keď odisli usmievať som sa prestala

"Co se stalo Nel?" Prišiel Tomáš

"Bojím sa." Chytil má za ruku

"Proč prosím tě?" Hladkal má po ruke

"Čo ak už nebudem mat moc dieťa? Všetko sa rúti a ja sa toho bojím." Snažila som sa udržať slzy

"Neboj se. Pojď ke mne." Objal má

Pozerali sme sa navzájom do oci. Po chvíli som tu medzeru prerušila. Prečo som to spravila? Koho milujem? Davida mám rada ale či tak ako by som mala? Tomáš bol pre mna vždy niečo viac ako ostatný. Ale či to cíti rovnako? Po chvíli začal spolupracovať. Tak zeby hej? Alebo len aby to nebolo trápne?

-

Dva týždne prec a ja odchádzam z nemocnice. Za celé dva týždne sa tom neukázal, nenapísal, nezavolal. Neviem asi som niečo spravila myslím že to čo sa stalo. Chcela by som ísť rovno k ním do studia. Nemám to daleko od zastávky. Nastupila som na bus, dala si sluchátka do uši a pozorovala cestu. Vystúpila som na danej zastávke a išla ku studiu. Zazvonila som na zvonček čo tam bol. Po chvíli sa ozval zvuk takze som vedela že môžem otvoriť. Vysla som hore a po tichu som otvorila dvere. Sedel tam domca, terka, Jakub, Tomáš, Pepa, radek a Andy. Veci som si položila na zem. Pomalí som sa vydala k ním. Zahliadol má Pepa.