Pohled Adama:
Ráno jsem šel do práce jako každý den, ona tam ještě nebyla, já začal dělat svou práci. Po pár minutách přišla...
,, Co mám dělat"
Zeptala se
,, Vem koště"
Řekl jsem a dal si hleděl svého...
Pohled Sid:
Ráno jsem zaspala rychle jsem si udělala hygienu a běžela do práce u vchodu jsem do někoho narazila
,, Neumíte koukat na cestu"
Řekl celkem podrážděně
,,Pardon moc se omlouvám ale zaspala jsem a pospíchám"
Řekla jsem on se trošku pozastavil a řekl
,, Vy jako pracujete u nás v zoo?"
,,Ano ale dnes jsem tu druhý den"
Řekla jsem a chtěla jít on mě ještě zastavil
,, A příště si nastavte budík o pár minut dřív"
Řekl ještě se usmál a odešel, já si šla také svou cestou a Adam už tam byl a já šla zase zametat. Když jsem zametala před pavilónem, přišel tam zase ten do kterého jsem narazila
,, Dobrý den, tak tu vážně pracujete"
Řekl a bavil se nad tím
,, Dobrý den, ano pracuji už jsem vám to říkala"
Řekla jsem a dal zametala
,, Já jsem Albert Polák"
Řekl a já se na něj podívala
,, Anna Novotná"
Řekla jsem a podali jsme si ruce
,,Rád tě poznávám, no nebudu tě rušit od práce tak se zatím měj"
Řekl a usmál se
,, Ahoj"
Řekla jsem mu a šla za Adamem, že už mám hotovo
Pohled Adama:
Zrovna jsem krmil hady když přišla ta blbka...
,, Mám hotovo"
Řekla a odložila koště
,, Hm tak utři skla a pak běž třeba k žirafam"
Řekl jsem a dál se věnoval své práci
Ona odešla, možná si říkáte že jsem na ní až moc nepříjemný že si to nezaslouží ale já jsem prostě takový ke každému mám radši zvířata než lidi...
Pohled Sid:
Šla jsem udělat co mi haďák řekl a pak šla za holkami
,,Ahoj Ančo tak co jak to jde s haďákem?"
Zeptala se mě Eliška
,, No ani se neptej vůbec nechápu kde se v něm tolik nenávisti bere"
Řekla jsem a sedla si na židli
,, No jo s ním to není lehký je svůj a vězení s člověkem taky udělá své"
Vloží se do toho Anežka
,,Já bych chtěla se s ním bavit normálně přeci jen jsme kolegové a měli by jsme mezi sebou mít čistý stůl"
Řekla jsem trošku zoufale
,, No nic holky nepůjdeme na oběd"
Dodala jsem holky souhlasili tak jsme šli, sedli jsme si zase jako včera a padlo téma Adam, takhle se tam o něm holky bavili když v tom...
,,Aha tak takhle mě tu všichni vidí"
Všichni najednou byly ticho když viděli poměrně vytočeného a zároveň zklamaného Adama, který si šel jen pro jídlo pak odešel. Bylo mi ho líto ale stejně by mě teď neposlouchal
,,Možná bys mohla Ančo za ním jít"
Řekla ještě dost zmatená Anežka
,, Dobře ale myslím si že mě nebude poslouchat"
Řekla jsem ale stejně jsem šla za ním
Po cestě jsem potkala Alberta
,,Ahoj nechceš dnes jít na večeři?"
Řekl dost sebevědomě
,, Jo tak po práci před zoo?"
Zeptala jsem se
,, Jojo budu čekat"
Řekl a já už pomalu odcházela
,, Tak já musím jít zase tak ahoj po práci"
Řekla jsem a jeho odpověď tak nějak ignorovala...
Pohled Adama:
Je smutný že nikdo o mně nic neví ale i tak se o tom musí bavit a rýpat se v tom. Už jsem ani neměl hlad jídlo jsem odložil na stůl a sedl si na zem, byl jsem naštvaný ale zároveň i zklamaný že si tohle o mně myslí kolegové, zavřel jsem oči a přemýšlel když z přemýšlení mě vytrhl příchod té blbky.
,,Jdi pryč bez si s nimi o mně povídat"
Řekl jsem a nepustil ji ani ke slovu
,, Adame nediv se vymýšlí různé teorie protože se jim nedokážeš otevřít a jsi pořád takový uzavřený"
To už jsem se zvedl ze země a odcházel jsem
,, Tak o mně nikdo nemá nic říkat když mě neznají, víš co to je jedno a když už jsi tu tak bez nakrmit ryby vem to přes želvy, pak ještě zameť a jdi domů"
Řekl jsem a odešel dělat něco abych ji nemusel poslouchat motají se do věcí do kterým jim nic není a to mě štve...
Pohled Sid:
Šla jsem udělat co mi Adam řekl, když jsem měla vše hotové šla jsem za Albertem který na mě už čekal, šli jsme na večeři. Pak mě doprovodil domů a já šla ještě do baru s Viky kde zpívala, pak už jsme šli domů a já šla rovnou spát protože zítra mě čeká další náročný den s Adamem
ČTEŠ
Protiklady se přitahují
FanficSid má se být ošetřovatelka v zoo, její rodina ale chce aby byla zpěvačkou a tak ji pošlou na školu do L.A. aby však mohla si Sid splnit sen musí pro to dost riskovat a věřit že to vše vyjde...