Protiklady se přitahují

23. část

Pohled Sid:
Ráno jsem vstala a šla se obléct, když jsem se oblékla vydala jsem se do práce, hned za chvíli přišel Adam
,,Ahoj"
Řekl a usmál se
,,Ahoj"
Řekla jsem a vzala koště
,,Je takový nezvyk tě tu zase potkávat"
Řekl a šel mě obejmout
,,No teď tu budu už pořád"
Řekla jsem a objetí mu opětovala
,,Aby si tě tatínek s babičkou ale neodvezli zase"
Řekl a začal se smát, jen jeho úsměv, ty jeho oči, přestal se smát a zadíval se mi do očí najednou se to stalo políbili jsme se, chvíli jsem spolupracovala pak jsem se ale opatrně odtáhla...
,, Promiň"
Řekl Adam a začal se nervózně drbat v zátylku
,, Ne to já promiň"
Řekla jsem a dal se věnovala zametání, pak jsem šla za holkama
,,Ale ale kohopak to tu máme"
Řekne veselá Eliška
,,Co jsi tak veselá?"
Zeptám se
,, To mi řekni spíš ty proč jsi tak přešla?"
Řekla a popostrčila do mě
,,Já se ptala první"
Řekla jsem se smíchem
,,Tady někdo se líbal s haďákem no kdo to asi byl"
Řekla a začala se usmívat
,,Jak to víš?"
Zeptám se
,,Chtěla jsem Adamovi donést nějaké papíry ale nechtěla jsem vás rušit tak jsem radši odešla"
Vložila se do toho Anežka
,, A z toho ty máš takovou radost?"
Zeptám se zpětně Elišky
,,No jo ale ty z toho asi nemáš úplnou radost"
Řekne
,,No já jsem ráda, ale nejsem si tím nějak jistá, nechci nijak narušit to přátelství mezi námi, on má svou povahu a bojím se že něco špatně řeknu a bude to problém"
Řekla jsem trošku zoufale
,,To ukáže čas"
Řekla Anežka a odešla a my šli za nějakou dobu na oběd...
Pohled Adama:
Proč jsem to do háje musel zkazit tou pusou, pořád jsem nad tím přemýšlel pak přišel děda
,,Ahoj"
Řekl
,,Ahoj"
Odpověděl jsem
,,Copak se děje"
Zeptal se
,, Políbili jsme se"
Odpověděl jsem smutně
,,Kdo začal první"
Zeptal se
,,Ona"
Řekl jsem
,,Tak se neboj on čas ukáže, jak to mezi vámi vlastně bude"
Řekl a ještě dodal
,,Víš ono vlastně na tom asi něco bude... Že protiklady se přitahují"
Zasměje se a odejde, po nějaké době jdu na oběd už tam sedí i holky včetně Sid..
,, Můžu k vám?"
Zeptám se s úsměvem na tváři
,,Jasně mladej pojď"
Řekne Josef a já si tedy sednu
,,Co se tak usmíváš?"
Zeptá se Helena
,,Nic jen tak mám dobrý den"
Řeknu a nenápadně se podívám na Sid která se taky usměje. Po obědě, jsme šli zase dělat svou práci...
Pohled Sid:
Po obědě jsme šli pracovat, když jsme každý měli svou práci tak jsme spolu ještě šli krmit krokodýly. Pak jsme si na chvíli sedli
,,Hele za to ráno se ti vážně omlouvám"
Řekl
,,Ne to já bych se ti měla omluvit"
Řekla jsem a podívala se do země
,,Hej ale nebuď kvůli mně smutná"
Řekl a strčil do mě loktem to jsme se začali oba smát, Adam má tak hrozně hezký úsměv...
,,Proč na mě tak koukáš?"
Zeptal se
,, Já na tebe nekoukám"
Rychle jsem odvrátila pohled, cítila jsem jak se červenám
,,Dobře"
Řekl a zvedl se, pak pomohl i mně a ještě vše zkontrolovali a pak šli domů
,,Tak zítra"
Řekl Adam a ještě mě objal
,, Dobrou noc Adame"
Řekla jsem on se usmál a já se tedy vydala svou cestou domů  když jsem dorazila, tak jsem se najedla a pustila si televizi u které jsem usnula...
Pohled Adama:
No tak Adame musíš se vzchopit zítra jí to řekneš prostě, koupíš kytku a řekneš jí to však na tom není určitě nic tak těžkého... Pořád jsem si říkal dokola, když jsem došel domů dal jsem si horkou sprchu a šel spát...