Don't leave me... Not again

~6~

Zayn 

Zvonění budíku mi přišlo odporný, jako něco naprosto nelidskýho. S pomyšlením, že mě šéf zabije jsem vstával, dal si sprchu a valil do garáže. Stihl jsem to na minutu přesně, sotva jsem si zalil kafe a kopl do sebe na ex red bull s dvěma paraleny klaply dole dveře a garáží zaznělo moje jméno.

„No ty vypadáš." „Trošku jsem to přehnal... Jdeme na to?" „Všechna čest, žes vůbec dorazil. Jaký to bylo?" „V pohodě." „Jo?" „Opravdu. Nic vážnýho se nestalo." „Když to říkáš. A ten monokl vysvětlíš jak?" „Bez komentáře." „Víš co-" „Mám padáka?" „Ne," Jemně se pousmál. „Ale výjimečně běž dnes domů. Dnes tu toho moc není, zvládnuto sám a ty se vyspi. Zítra ať jsi v pořádku, jasné?" „Jasné, díky. Moc."

V zádech mě při odchodu pálily jeho oči.

Místo cesty domů, jsem zahnul směrem k Trafalgaru. Pocit hladu byl šílenej a já měl chuť na nějakou prasárnu. Pochlastací žranice no...

Čekal jsem na přechodu, až skočí panák, v uších vražený sluchátka, svět kolem jsem nevnímal do doby, než na přechodu zastavilo auto. Už jsem se chtěl rozejít, ale zelená stále nesvítila a z auta vystoupili dva borci.

„Hej, mladej." Ignor. Dál jsem se díval na semafor a je slyšel jen díky přepínání se písničky.
„Seš hluchej nebo co?" Z ucha mi vypadlo sluchátko. „Co chcete?" „Promluvit si." „My se jako známe?" „Ne, ty nás ne. Ale poznáš." „Hej!" Vytrhl jsem se chlapovi  a odrazil jeho ruku, při dalším pokusu mě chytit.
„Přestaň dělat scény, nebo se ti něco stane!" „Jdi do prdele, vole!" Další pokus jsem zmařil a vykryl ránu pěstí. „Přestaň!"
Jako ve snách jsem se díval na kolemjdoucí. Prošli kolem nás, bez sebemenšího náznaku něčeho. Jako bychom ani neexistovali.
Další rána, co jsem stihl vykrýt. Pak jsem jen nechápavě hekl. Dva borci přede mnou, ale třetí mě najednou držel zezadu a do břicha mi ten první uštědřil pěknou ránu. S heknutím jsem se předklonil a jakmile jsem se narovnal, přišla další. Pak tupá rána do spánku a kolem temno.

„No tak se už prober, princezničko. Taková rána to nebyla." Rozostřeně jsem chvíli mrkal, někdo mě pleskal po obličeji, pak přišla ledová sprcha. Snaha uhnout byla zmařena něčím pevným, co mě drželo... Nefalšovaným překvapením jsem zamrkal na věc, na které jsem seděl. Ruce svázané za zády pevným provazem, stejně jako kotníky.

„Co to kurva je?!" „To je, hochu, daň za napadnutí mého syna." Hlas se přiblížil zezadu, z dálky.

„Cože?" „Ten musel být fakt totál na sračku, jak to říkal Darren." „Darren?" Chlap, co mě na ulici zmlátil se pobaveně rozesmál a ustoupil o dva kroky vzad.
„Chlapče, seznam se s panem Grimesem." „Kdo to kurva je?" „Synku, vážil bych slova." K hlasu se objevila postava.
Postarší chlapík v kvádru, s vousy, se posadil na židli naproti mně a pobaveně se usmál.
„Copak ty nevíš, kdo je Darrenův otec? Pokud vím, a věř že to vím velmi dobře, Darren je častým zákazníkem v autoopravně Harding." „Vy jste jeho otec?" „Přesně tak. Stejně jako jsem otec Dennise." „A co po mně chcete?"

Objevila se další osoba, která podala chlapovi nějakou složku.

„Zayn Malik, osmnáct let, z dětského domova v Bradfordu. Vyučený automechanik, problémový hoch, rvačky, napadání, četná nedocházka do školy. Synku, jak je možný že někdo kdo ve škole skoro nebyl, je tak šikovný v práci?" Nedal mi šanci odpovědět.
„Matka neznámá, vzdala se tě ihned po porodu a otec..." Široce se usmál a pokýval hlavou. „A otec zavražděn při bitce dvou konkurenčních drogových kartelů. Ve své době, těch nejlepších co v celé Anglii kdy byly. Do doby teda, než já se dostal na vrchol."

„Co po mně jako chcete?" „Vysvětlení, jak je možné že můj chlapec skončil v nemocnici, se zlomenými třemi žebry, opět přeraženým nosem, rozraženým rtem a zlomeným zápěstím?" „Nevím, o čem to mluvíte." „Být tebou, tak si urychleně vzpomenu, jinak si vyzkoušíš, jak to bolelo mého chlapečka. Jen stokrát víc. Pokud vím, automechanik potřebuje k práci obě ruce. Jak by se pan Harding tvářil, kdyby jeho jediný pracovník měl obě ruce a nejen ruce, zlomené?" „Já fakt nevím-" „Přestaň lhát!" Čelist mi zatepala, na chvíli jsem znovu viděl rozostřeně.

„Pane, nechci ho hájit. Ale ten kluk vážně vypadá, že neví o čem je řeč." Muž blýskl po odvážlivci pohledem, pak pokynul kamsi za mě.
„Tak ti to připomeneme, synku."

Nechápavě jsem se díval na obrazovku notebooku, kde probíhala včerejší párty. Aktuálně se už netančilo ale všude byly nahý těla.
„A teď se dobře dívej."

Sleduju sám sebe, jak si na mě užívá nějaká coura. Hned vedle mě na sedačce sedí Dennis, vedle něj Darren. I na nich rajtují holky, s dalšíma si zkoumají mandle, na jiné jen sahají.
Holka ze mě sjela a zamířila vrávoravou chůzí k baru. Stáhl jsem si kondom a odhodil ho. Pak jsem na chvíli zaklonil hlavu, oddechoval.
Nemám tušení, že to probíhalo až takhle...
Vzápětí na mě sedla další holka. Hladila mě po ramenou, vrtěla se na mně. Něco říkám, nevím co, holka se směje, sjíždí na kolena a začíná mi kouřit. Vteřinu na to, holka co seděla na Dennisovi je na zemi, ten tahá černovlásku od mýho rozkroku, zvedám se a začínáme se rvát.

„Už sis vzpomněl? Nebo se chceš dívat dál?

„Nepamatuju si, že se to stalo. Nevím, kolik jsem toho vypil." „A zjevně nemáš ani tušení, co sis k tomu chlastu přidal, viď?" Násilím mi jeden z chlapů vyprostil ruku z provazu a ukázal na drobné vpichy.

„Cože?"

Bouřlivá salva smíchu.

„Musím uznat pane, že materiál to je víc než kvalitní. Když si fakt nic nepamatuje." „Očividně. Nicméně, synku, co teď s tebou? Zmlátil jsi mi kluka, nechal sis kouřit od jeho děvčete a ty máš okno jako fotbalové hřiště."
„Co po mně chcete?" „To je ta správná otázka! Tak teď mě velmi dobře a bedlivě poslouchej a „ne" není ta správná odpověď, ano?" Kývnu na souhlas.