Don't leave me... Not again

O povídce...

Nápad na tuhle povídku, přišel už před nějakou dobou. Měla jsem jen obsah, který na prvopočátku vypadal úplně jinak. Původně to totiž mělo být něco úplně jiného a měnilo se to za pochodu, podle toho, jak jsem psala kapitoly.
Uznávám, je to něco na způsob FAM, lehce možná Hunter, nepochybně i IWY, ale to mi snad prominete :o) (i když se snažím sebevíc, vždycky z toho bude slaďárna =D )
Původně jsem si říkala, že povídka nebude dlouhá, že ji povedu jen z jednoho pohledu a to ze Zaynova. Jenže najednou je to přes 20 kapitol a konec mi přijde šíleně vzdálený, protože nemám sama nejmenší tušení, jaká bude další kapitola.
Proto jsem se rozhodla pohled vystřídat. Začít střídat pohledy po kapitole, jak je to ve většině povídek, asi bych se zbláznila... Teď bych to totiž neposkládala, aby to mělo nějakou návaznost.
Z toho důvodu, začátek povídky je z pohledu Zayna, dalších pak budou z pohledu Daisy 😊 (než se sejdou v jednom čase, v jedné době). Pak uvidím, jestli se mi povede pohledy nějak sjednotit, nebo v tomto budu pokračovat. Třeba jen s rozdílem menších počtů kapitol.

Doufám, že vás i toto bude bavit. Protože mě tohle aktuálně baví hodně psát. I když se může zdát, že začátek je zbytečně zdlouhavý a de facto o ničem.

Ale jak jsem se už zmiňovala, nemůžu si pomoct, že se se mi změnil styl psaní, tudíž... 

A dopředu avizuji, 100% tu budou chyby, překlepy atp. Omlouvám se, ale i přes kontrolu se prostě chybičky vloudí :o)

A tenhle nic neříkající blábol je jen znamení o tom, jak se nemůžu maratonu dočkat... Nejraději bych vám sem už dala první kapitoly, ale... Raději se tady jen takto vykecám a netrpělivě budu s vámi čekat na víkend 12-13.3. ♥

♥♥♥