Don't leave me... Not again

~29~

Zayn

„Dobré ráno. Vzbudila jsem tě? Promiň!"
„Dobré ráno. Ne, ty ne. Ale Harry s Niallem. Sedí mi akorát na pohovce... A maličký? Riskuješ maličká! A samozřejmě že to platí. Jen se potřebuju nějak zbavit těch dvou. Proč jsi mi v noci neřekla, že ti brácha psal a hlavně, co ti psal?! Niall ho práskl, Hazz mi pak dával číst tvou odpověď... Tomu jeho, absolutně nerozumím, ale to tvoje je víc, jak tisíc slov. Daisy, kde ses naučila vytahovat drápky? Tohle bych do tebe neřekl, i když... Menší náznaky přece jen během večera byly, ale že by až takhle?"
„Jak ty, tak já, maličký. A riskuju ráda, hm? A co se bráchy týče... Je to idiot, ale naučila jsem se to od něj... Zbavíš se jich? Kdy?"
„Jsi nedočkává. Jo, to poznávám, uvidíme, jaká budeš hrdinka z očí do očí."
„Asi stejná jako ty, viď? A nechci ztrácet čas, hm?"
„Víš, proč se držím zpátky, jinak... Uh, neručím za sebe."

Vyprskla smíchy a já se znovu zahleděl na kluky. O něčem se bavili, ignorovali mě. Prozatím. Jakmile se vrátím za nimi, budou chtít vědět, s kým jsem mluvil.

„Dej mi hodinu, potřebuju je vyhodit a zlidštit se... Vypadám jak po fetu. Pak ti zavolám a vyzvednu tě, hned u koleje. Ano?"
„Ty řešíš jak vypadáš? Tomu nevěřím."
„Fajn a když řeknu že za deset minut jsem u tebe?"
„Zapomeň! Hodina... Potřebuju-"
„Potřebuješ se upravit? Tomu věřím asi tak stejně, jako ty u mě."
„Jsi škodolibý!"
„Něco se prostě nikdy nezmění."
„Jen počkej!"
„Nemůžu se dočkat! Zatím maličká."

Nemýlil jsem se, jen jsem se vrátil, oba měli v očích otazníky. Zkoušet se vymlouvat je stejně riskantní jako střelit Harrymu do očí pravdu. Snažím se odpovídat vyhýbavě, ale pak mě zachrání Niall.
Zjevně mu stačil můj zoufalý výraz, začínal jsem se v tom motat; volal jsem s jednou holkou.... Poznali jsme se před nějakou dobou... Víš jak, na zašukání si... Kde jsme se poznali? Uh, v dílně... Za pět minut jsem flákl, že to bylo v jednom klubu... Kurva!

„No nic, Hazz. Zvedáme kotvy. Zayn má něco rozdělaného, takže mě hodíš domů a já půjdu dál spát." Zvedá se Nialler na nohy, Harry ho následuje nepříliš ochotně, je až nechutně zvědavý a u dveří zahlásí, že čemu se jako divím. Žiju pomalu jak poustevník, tak konečně můžeme řešit i něco jinýho, než práci a kraviny. Jo jasně, celej žhavej...

Jakmile za nimi zaklaply dveře, sprintoval jsem do koupelny. Z hodiny mi jejich vyhození sebralo čtvrt hodiny; měl jsem co dělat.
Sám sebe nechápu, co blbnu. Zná mě, ví jak vypadám tak proč na sebe zírám do zrcadla a zkoumám, jestli nemám někde akné... Zalezl jsem do sprchy, vydrhl se a smysl ze sebe rozespalost stejně jako zbytek vůně jejího parfému, co se kolem mě vznášel po celou noc.
Bezděky jsem si zkrátil vousy, ať nevypadám úplně jako loupežník a když jsem vycházel z bytu, culil jsem se a přitom si chtěl naliskat. Chovám se jako blbej puberťák...
K mému překvapení, stíhal jsem obstojně. Dokonce jsem zvládl zajít do vedlejší ulice od mého bytu, do kavárny. Pro kafe a snídani.

Na minutu přesně jsem dorazil na začátek ulice vedoucí k její koleji. Sraz měl být tady, psala mi, když jsem stál ve frontě a teď jsem se obezřetně rozhlížel po okolí.

Bude to průser, bude. Možná schůzka, rádoby kamarádská, by se dala tolerovat ale co až nás někdo uvidí, jak ji líbám, objímám, držím za ruku?
Derreck to možná přijme, možná. Boss bude vzteky bez sebe a bude si zdárně sekundovat s Harrym. Ty dva roky, kdy jsem o ní věděl jen z doslechu, se mi on svěřoval bez problémů, co se jejího života týkalo. Miluje ji tak moc, až by se jeden divil. Ale ten vztah, co mezi sebou mají, je takový jen proto, že se spolu ocitli v novém domově naráz. Byla mladší jen o dva roky a on se ujal role ochránce, tak jako já. Vyrostli spolu a vybudovali si prostě tenhle vztah, co já naruším a hlavně, naruším Harryho důvěru ke mně.
Být to opačně, rozbil bych mu hubu. Bral bych to jako zradu, kdybych měl sestru, kterou tak úzkostlivě chráním a on ji pak začne motat hlavu... Odfrkl jsem si.

„Rozmyslel sis to?"
Ani jsem nepostřehl, že se dveře spolujezdce otevřely. Daisy dosedla a pobaveně na mě hleděla. „Co to bylo?" „Nic." Zasmál jsem se, bylo po pochybách. Rozvernost v její tváři a následná pusa na mou tvář mě jen utvrdily v tom, že tohle všechno chci, za jakoukoliv cenu.

Zachytil jsem ji za tvář, něžně se usmála, v očích jí plály jiskřičky.

„Kam tedy zmizíme?" „Za město... Sice je pochmurno, ale vadilo by ti, jít se projít?" „Nevadilo." „Snídala jsi?" „Ne, zásoby jídla došly." „Super." „Vážně?" „No, neriskoval jsem zbytečně, že dorazím pozdě, když jsem stál frontu." Otočím hlavu na zadní sedačky. Zakřenila se, ihned se protáhla mezi sedadly pro kelímek s kávou a když se znovu posadila, naklonila se ke mně a já ji znovu zachytil za tvář.
„Dáš mi pusu tady? Nebo až někde v lese?" „A ty mi ji dáš?" Uculí se a projede mi prsty vousy. „Jsi oholený." „Všímavá panenka." Zasměje se a nakloní se. „Pořád by se to dalo brát tak, pokud nás někdo sleduje, že to bylo jen kamarádské... Snídaně, pokec, zajet někam mezi lidi... Ale toto? Jet mimo město... Chceš to risknout? I tu pusu tady? Já totiž jo." „Chci tu pusu a chci ji tady. Pořád ve mně totiž hlodají pochyby, že až ti řeknu svou pravdu, tak tě ztratím... Takže teď budu za ziskuchtivýho zmrda." Vysloužím si bouchnutí do stehna, propíchla mě pohledem a naklonila se. 

„Pravda z tvé strany, nic nezmění. Slibuju." „Dokud ji neznáš, buď se sliby opatrná." Posledních pár centimetrů mezi námi, jsem zničil, když jsem si ji za tvář přitáhl blíž. Semkla víčka, jen co jsem se ji přitiskl na rty. Zachytila mě za tvář, přejela do vlasů a tiše mi do úst zakňourala. „Nemáš nejmenší tušení, jak mi tvoje rty chyběly. A moje sliby jsou závazný. Jasný?" Odtáhla se, tiše mi toto broukla do rtů a znovu mě začala líbat. 

*************************************************
Výkřik do tmy, aneb relativně klidná noční a snaha něco naťukat, po přečtení komentářů u minulé kapitoly... :o) 
Mrzí mě to, miláčci, ale od začátku roku jsem ntb nepoužila na nic jinýho než na školu. Jak jsem asi někde zmiňovala, dodělávám si specializaci v oboru, takže drtivou většinu času smrdím nad učením... Neříkám nic, teď jsem na to měsíc nesáhla, ale na psaní buňky taky nebyly...
Zkoušku mám až po novém roce, ale mám otázky k vypracování a podklady z přednášek jsou naprosto k ničemu, takže těžké samostudium... 

Nebudu slibovat termín, kdy se sem vrátím, protože to opravdu netuším, ale vrátit se chci... Jen prostě to teď úplně nejde... Jediný co můžu zaručeně slíbit je, že 31.10.23 se můžete těšit na Halloweenskou povídku. Nenavazuje dějem na ~Trick or treat~ ale snad tam téma halloweenu najdete :o) Beta byla spokojená (snad nelhala =D ), když ji dostala :o) 

A ještě jedna věc, co můžu, tak je vás poprosit, abyste měli se mnou trpělivost... Ono je prostě všechno jiné od doby, co jsem tady začínala, měla na to víc času a víc nápadů a tak... Asi stárnu no... Nevím :o) Vidíte sami, že se styl psaní se taky změnil a navazovat i v dlouhodobě rozepsaných povídkách je pro mě prostě těžké... 

♥♥♥