Don't leave me... Not again

~39~

Daisy

„Proč jsi nešel?" Zvednu obočí a netrpělivost skrývám obtížně.
„Kam?" „Za tou holkou." „Nemám náladu na ojetý zboží." Úšklebku se neubráním. Kdybych byla sama, v její kůži, nazvaná "ojetým zbožím", zranilo by mě to. Ale teď? Jakýsi uspokojivý pocit...  Jakési spokojenosti... Možná až povýšenosti. 
„Jestli si nás takhle všimne první Harry, bude vyšilovat. Tristan to asi přijme v klidu. Ale Harry... Říkal mi o tobě, na začátku." Načnu další téma, odskočím od původního. Jinak se neubráním vítězoslavnému úsměvu směrem k holce, která chtěla Zayna a očividně nebyla pro bráchu zajímavá. Ten byl v nedohlednu a holka mě propichovala pohledem.
„Co ti řekl pěknýho?" Pobavení ani neskrývá. Očividně i on měl často na talíři jejich žabomyší válku. Znovu mi srdíčko poskočí, zachytil mě za bradu a natočil mi hlavu na něj. Ani v nejmenším se nezajímal, kam se dívám. Pousmál se a snad mimoděk, mi zabránil v dalším výhledu na ni, když se mírně posunul do boku. 

„Málem prasknul vzteky, když zjistil že v Soho je nový dealer a pak, když věděl že nebude řidičem... Nelíbilo se mu to. A to je slabý slovo. To že teď jste kamarádi, neznamená, že tohle uvidí rád." „Vážně? Ale já tě jen chráním, nemyslíš? Copak já si dal tvou ruku do zadní kapsy?" Výmluvně pozvedl obočí a nepatrně se sklonil. „A já tě na sebe tisknu, jako ty mně na sebe?" Objala jsem ho kolem pasu a přitiskla na sebe, drzý úsměv se už nesnažím potlačit, ani minimálně.
„Nebráníš se, maličká." „Bránila bych se, s jiným. S tebou... Je to jiné. Mám pocit, že tě znám." Tváří mu prolétne jakýsi stín, pak přikývne. „Takže tě můžu dál držet? Riskneme, že si nás Harry všimne dřív, jak my jeho? A jo, taky mám ten pocit."
„Ty to chceš risknout? Že ti vrazí?" „Jo, chci." Věnoval mi drzý úsměv a do zad mě zatlačil okraj baru. Jeho ruce sjely z mých boků na zadek, stiskl ho a přitiskl se na mě. Sklonil se, sama jsem ho chytila silněji a přitiskla se, jak to jen bylo možný a tiše mu do ucha zasténala. Stisknutí zesílilo. Na pár vteřin zatěkám očima po okolí, ale pořád není na blízku nikdo, kdo by tohle mohl vidět. Vzduchem zazní tón další romantické písničky, uslyším tiché uchechtnutí a pak mi zacukají koutky. Arogantně zkřivil ret a pohnul svou pánví proti mé. Je to jako výzva a je to lákavý. Zavrtěla jsem se a bez rozpaků vjela dlaní pod tričko. Držím ho za zadek, druhou rukou za bok, očima škádlím, jemně přitom palcem přejíždím po kůži.

„Znám tě." Pořád je ke mně skloněný, asi navzájem se topíme v očích toho druhého...
„Vím, že tě znám. Cítím to! Odkud ale? Kde jsme se potkali? Nechovám se takhle, nikdy. Nesnáším kluby, vadí mi nadržení, arogantní, namistrovaní volové, co si myslí že když se usmějí, tak jim holka vleze do postele... Ale ty... Nemůžu myslet, já nevím, co se to děje... Už v dědečkově domě... Kdo jsi, Zayne?" „Nejsem nikdo." Zavrčí mi do ucha. „Lžeš." „Nejsem nikdo. Jen kluk co se svou chybou dostal k tvé rodině." „Lituješ toho?" „V tuhle chvíli? Rozhodně ne. Ale litovat jsem přestal už dávno." „Chci zjistit, odkud tě znám. Musím to vědět." „Koho ti připomínám?" „Nikoho a přesto někoho." „Buď konkrétní."

„Pojďme odtud." Vydechnu a naléhavě ho chytím za ruku. Na pár vteřin se mnou propletl prsty, pak se usmál.
„Kam?" „Pryč." Stisk na zadku je pryč, rukou naznačí další objednávku a jakmile upil ze skleničky, beru mu ji. Šokovaně zamrkal; olíznu skleničku ze strany, ze které se napil a neujde mi, jak na sucho polknul.
Máš hříšné myšlenky, chlapečku?

„Chci pryč. Chci se jít projít. Noční město je dokonalý. Chci ti něco ukázat." „Měli bychom to říct Harrymu. Nebo klukům." „Bojíš se jeho reakce?" „Mít malou ségru, která by mi s ním zmizela, zabil bych ho. V tomhle ho opravdu chápu. Ale ne, nebojím se ho. Klidně si nechám vrazit." „Pojď."

Nečekám na odpověď, za ruku ho vedu k východu. Přece nikdo nečekal, že tu budu celou dobu, že se nepokusím zdrhnout... Jen je určitě nenapadlo, že budu chtít utéct s ním.
V šatně netrpělivě popoháním očima ženskou, co rozdává oblečení zpět svým majitelům. To, že jsem v klubu nikoho neviděla poblíž, přece jen neznamená, že nás někdo neviděl. Nemuseli vidět, co se odehrává, ale věděli že tam jsme. Za pár minut mě začnou hledat... Harry určitě.
„Hledáš tohle?" Zayn se šacuje, znovu prohledává kapsy na džínsech a obočí se mu lehce kaboní. „Strako." Vysloužil si drzé mrknutí a mimoděk jsem si skousla ret. Vzápětí jdeme na řadu, jakmile máme bundy, táhnu ho ven s větší vervou. Venku se pobaveně rozhlížím kolem sebe, studený vzduch mi ovane tvář, věnuje mi lehce pobavený i káravý úsměv a když ho chytím za ruku, něžně mě k sobě přitáhne.