Don't leave me... Not again

~21~

Zayn 

Posunul jsem ji před sebe a udělal ji svým tělem štít. Uvěznil jsem ji mezi sebou a barem a ona se mi v náruči obrátila.
„Jako v dílně, hm?" „Jo, ale nebránila ses, hm?" „Nestačila jsem to." „Nevypadal jsi, že se ti to nelíbí. Ani teď nemáš námitky." Stírala kapičky vody z plechovky a skoro až s andělskou nevinností ve tváři, mi těkala očima po té mé.
„Proč jsi nešel?" „Kam?" „Za tou holkou." „Nemám náladu na ojetý zboží." Ušklíbla se a vytáhla se na špičkách.

„Jestli si nás takhle všimne první Harry, bude vyšilovat. Tristan to asi přijme v klidu. Ale Harry... Říkal mi o tobě, na začátku." „Co ti řekl pěknýho?" „Málem prasknul vzteky, když zjistil že v Soho je nový dealer a pak, když věděl že nebude řidičem... Nelíbilo se mu to. A to je slabý slovo. To že teď jste kamarádi, neznamená, že tohle uvidí rád."
„Vážně? Ale já tě jen chráním, nemyslíš? Copak já si dal tvou ruku do zadní kapsy?" „A já tě na sebe tisknu, jako ty mně na sebe?" Omotala mi ruku kolem pasu a přitiskla k sobě. Drze se usmívala, já se usmíval pobaveně.
„Nebráníš se, maličká." „Bránila bych se, s jiným. S tebou... Je to jiné. Mám pocit, že tě znám." „Takže tě můžu dál držet? Riskneme, že si nás Harry všimne dřív, jak my jeho? A jo, taky mám ten pocit."
„Ty to chceš risknout? Že ti vrazí?" „Jo, chci." Do ucha mi zaproudilo zasténání. Přitlačil jsem ji na bar, přitiskl se na ni a majetnicky sevřel prdelku v dlaních.
Další slaďárna vyřvávala a její tělo začalo na to moje reagovat. Vrtěla se v rytmu hudby, dlaní opět v kapse, druhou mi vjela pod triko a držela za bok.

Očima mě škádlila, provokovala. Slibovala v daný moment nesplnitelné a touha ji políbit, rostla každou chvíli.
Už jako holčička byla nádherná a další roky ji dopřály novou porci krásy.

„Znám tě." Zašeptala mi do ucha. „Vím, že tě znám. Cítím to! Odkud ale? Kde jsme se potkali? Nechovám se takhle, nikdy. Nesnáším kluby, vadí mi nadržení, arogantní, namistrovaní volové, co si myslí že když se usmějí, tak jim holka vleze do postele... Ale ty... Nemůžu myslet, já nevím, co se to děje... Už v dědečkově domě... Kdo jsi, Zayne?"
„Nejsem nikdo." Zachrčím ji do ouška. „Lžeš." „Nejsem nikdo. Jen kluk co se svou chybou dostal k tvé rodině." „Lituješ toho?" „V tuhle chvíli? Rozhodně ne. Ale litovat jsem přestal už dávno." „Chci zjistit, odkud tě znám. Musím to vědět." „Koho ti připomínám?" „Nikoho a přesto někoho." „Buď konkrétní."

„Pojďme odtud." „Kam?" „Pryč." Za zády jsem kývl na barmana, znovu mi nalil a ona mi odtrhla panáka od úst. Olízla skleničku ze strany, ze které jsem se napil a položila ji zpátky na bar. Drze se usmála, já na sucho, obtížně polkl. 

„Chci pryč. Chci se jít projít. Noční město je dokonalý. Chci ti něco ukázat." „Měli bychom to říct Harrymu. Nebo klukům." „Bojíš se jeho reakce?" „Mít malou ségru, která by mi s ním zmizela, zabil bych ho. V tomhle ho opravdu chápu. Ale ne, nebojím se ho. Klidně si nechám vrazit." Zasmála se a našla mou dlaň. „Pojď."

Táhla mě k východu. Rozhlížel jsem se, ale neviděl nikoho. Ani Darrena...
Ztratil se mi z dohledu pár minut po tom, co mě odtáhla na parket.
V malé šatně, v chodbě před vstupem do centra klubu, jsme si vystáli krátkou frontu. Šacoval jsem se, hledal žeton s číslem pod kterým jsem měl uloženou bundu s mikinou.
„Hledáš tohle?" Před očima se mi zableskl žetonek. Pobaveně se usmála a mrkla. „Strako."
Jen se zasmála, hodila žetonky na pult a za pár vteřin nás ovanul studený, noční, zářijový vzduch.
Bylo pár minut po desáté, na ulicích v přímém centru, kde jsme se nacházeli minimum lidí. A do temných uliček jsem s ní neplánoval zajít.

Vklouzla mi dlaní do mé a s rozverným výrazem se otočila ke klubu.

„Proč mám pocit, že si tenhle útěk užíváš?" „Do klubu mě donutí buďto kluci nebo Bree. Násilím. Nechápu, proč to vůbec dělají. Vždycky chci odejít dřív, jak oni. Ale málokdy se mi povede zdrhnout." „Tak teď to opravdu zavání průserem." „Už se bojíš?" „Nebojím se!" Sykla, narazila mi do těla a najednou mě pohladila.