Out of my league

Prologue

Seděla jsem na lavičce a sledovala lidi, kteří chodili kolem. V dálce jsem si všimla i jeho. Měl na sobě černé tričko, koženou bundu a roztrhané džíny. Mezi rudými rty svíral cigaretu.Vítr mu rozfoukával kaštanové vlasy a já se musela pousmát. V ruce jsem pevněji stiskla knihu, kterou jsem držela a dále ho sledovala. Z kapsy vytáhl zapalovač a zapálil si onu vražednou tyčinku. Chvíli jen stál a opíral se o strom a poté se na mne otočil. Zalapala jsem po dechu a sklopila pohled. Otevřela jsem knihu na rozečtené straně a snažila se ponořit do děje. Žel bohu jsem na sobě cítila jeho pohled.

Znovu jsem zvedla oči a téměř vyjekla. Stál těsně přede mnou a usmíval se.

,, Ahoj, tebe znám." Pousmál se napůl úst. Tohle dělal často, každá dívka z toho šla do kolen a já nebyla výjimkou. Záviděla jsem hrdinkám knih, nebyly zblázněné do kluků, které nikdy nemohly dostat. A přesně proto to byly pouze knihy, moc dobře jsem věděla, že takhle to ve skutečnosti nefunguje.

,, Ahoj, myslím, že ne." Posadil se vedle mě a já se opět pozastavila nad jeho drzostí.

,, Jmenuješ se Tina Foxter a chodíš se mnou na chemii a angličtinu. Vždycky sedíš vzadu a píšeš básničky nebo písničky." Rozpačitě jsem zamrkala.

,, Jak to víš?" Jeho úsměv se ještě rozšířil.

,,Protože tě znám. A pozoruješ mě, často. Pozoruješ i ostatní lidi. A čteš. Nikdy na nikoho nemluvíš a pokaždé, když někdo chce mluvit s tebou pošleš ho do háje. Víš, i já tě pozoruju."

,, Jsi divnej. A děsivej."

,, A tebe to fascinuje.Vím, že jsi do mě zamilovaná už od prváku. Vtip je v tom, že se nikdy nezamilujeme do někoho z naší ligy, ale do toho z jiné. Proto jsou lidé nešťastní, šance u jejich lásky jsou mizivé."

,, Přišel ses mi vysmát? Bravo, můžeš jít." Znovu jsem sklopila pohled do svojí knihy.

,, Ne, nepřišel. Přišel jsem se ti konečně představit."

,, Vím kdo jsi."

,, A to je přesně to. Nevíš, protože si se mnou nikdy nemluvila. A nemůžeš mě milovat v pravém slova smyslu, protože mě neznáš. Proč se to teda používá? Proč si o tom šeptaj všechny drbny na naší škole? Jmenuju se Tristen Nixon a rád tě poznávám." Natáhl ke mě ruku, kterou jsem po zaváhání přijala.

,, Jsem Tinley Foster." Zašeptala jsem. Mrkl na mě a uhasil nedopalek cigarety.

,, Tak, teď když se známe a ty víš, že jsem jenom člověk, můžeš mnou přestat bejt fascinovaná a říkat tomu láska. Chtěl jsem tě z toho zmatení dostat, protože se mi zdáš zajímavá. A teď, nechceš jít udělat nějakou šílenost?" Pokrčila jsem rameny a znovu se podívala na stránku, kterou jsem stále nebyla s to dočíst.

Tristen mi ji sebral a prohlédl si ji.

,, Víš o co jde? Je to nereálný, protože takhle to nefunguje. Ukliď tu fantastiku do tašky a pojď se mnou udělat draka." Zasmála jsem se.

,, Ty si musíš dělat srandu. Neznám tě a -"

,, Omyl, už mě znáš. Doteď si mě neznala a před chvílí si tvrdila něco jinýho. No tak pojď. Sepíšeme dějiny."

A takhle....takhle přesně to začalo.

************************************************************************

Tak fajn, konečně jsem se dostala k tomu přidat tuhle povídku. Nápad mám už dlouho a teď jsem na něj tak nějak narazila, tak proč ne. Vím, že jsem strašná a už takhle nepřidávám, ale tohle bude vážně krátkej příběh a je to spíše taková humorná prácička :P

love ya

firefly

p.s. Věnováno

@-hanca-