Out of my league

Chapter ONE - Kite & Kyle

,, Ještě mi podej lepící pásku. Dobře, tak tadyto dej sem. A tohle sem. Jo, tak je to fajn." Tristan mi říkal co mám dělat a co kam dát, já poslouchala na slovo a ani jednou nepromluvila. Ukázalo se, že si mého mlčení všiml.

.. Víš, že když nebudeš mluvit, nikam se nedostaneme v tom našem seznamování?" Povzdechla jsem si a pokrčila rameny. Zamračil se a natáhl ruce na místo, kde jsem svírala papírového draka a donutil mě dřívka a papír pustit.

,, Co děláš?" Zeptala jsem se ho. Usmál se a upřel na mě zeleno-modré oči a skousl párátko, kterým vyměnil cigaretu, jakmile zjistil, že mi kouření vadí.

,, Ty umíš mluvit, potlesk." Odfrkla jsem si a znovu se soustředila na draka, který začínal jako drak vypadat. Papír jsme pokreslili ornamenty a nápisy. Vypadalo to dobře. Obtočila jsem kolem tyčky provaz, který byl ozdoben modrými a bílými mašlemi a zastával tak úlohu ocasu. Ještě jsem přilepila poslední cíp, který vyčníval a s vítězným úsměvem jsem zvedla celé dílo a zamávala jím Nixonovi před obličejem.

,, Hotovo." Zakřičela jsem a on mi draka se smíchem sebral.

,, Fajn, zavolám Kylovi a jdeme." Zasekla jsem se v půlce pohybu a málem se udusila na vlastní slině.

,, Kdo je Kyle?" Zeptala jsem se vyděšeně.

,, Můj brácha a nevzrušuj se, je sice skoro stejně neodolatelnej jako já, ale je mu deset." Zamumlala jsem si pro sebe několik urážek na Tristanův účet a poté si znovu prohlédla naše dílo. Drak vypadal skutečně dobře a v hloubi duše jsem věřila, že dokonce i poletí.

****

,, Ahoj, jsem Kyle!" Vykřikl hnědovlasý kluk běžící ke mně. Pousmála jsem se, když se mi vrhl kolem krku. Tristan ho sledoval s divným výrazem a jakmile mne klučina pustil přiskočil, aby ho odtáhl , co nejdál.

,, Jsem Tinley, ale říkej mi Tina."

,, Tinley je hezčí." Zazubil se na mě. Byl to asi první desetiletý kluk, který nevypadal jako by chtěl všechny pozabíjet.

,, Tak mi říkej Tinley. Vážně je ti deset?" Zeptala jsem a on kývl.

,, Vypadáš...na míň." Zamračil se a ruce si složil na hrudi.

,, Nene. Jsem skoro stejně vysoký." Musela jsem si povzdechnout, protože měl pravdu. Vzhledem k tomu, že jsem měla necelých 165 centimetrů, převyšovala jsem ho sotva o deset.

,, Kyle nech toho. Pojď radši pouštět toho draka. Kyle se otočil na svého bratra a sebral mu papírový zázrak z rukou. Okamžitě se rozběhl daleko od nás.

,, Má pravdu, jsi malá." Řekl po chvilce Tristen. Otočila jsem se na něj a přemřežila si ho pohledem. Zamračila jsem se, protože měl pravdu. Odhadovala jsem jeho výšku na víc jak sto osmdesát centimetrů a i když jsem se postavila na špičky, musel se dívat dolů, aby mi viděl do očí.

,, Nemůžu za to." Zamumlala jsem nespokojeně a on se zasmál.

,, Já vím." Zachraptěl mi u ucha a já se s leknutím otočila. Nepostřehla jsem, že by přešel ke mně. Zasmál se. Poodstoupila jsem a zamířila za jeho bratrem, který se nadšeně proháněl po pláni s drakem nad hlavou.

,, Proč jsi se mnou začal mluvit?" Napadlo mne náhle. Ani jsem si neuvědomila, že jsem otázku vyslovila nahlas.

,, Nevím, zdáš se mi zajímavá."

,, Jsem úplně obyčejná."

,, No právě a to je zajímavý. Nesnažíš se být originál a to tě jím dělá."

,, Jsi divnej."

,, To ty taky." Odfrkla jsem a z kapsy vytáhla mobil, abych zkontrolovala čas. Okamžitě jsem se lekla. Hodiny ukazovaly 18:24 a já měla být do šesti minut v knihkupectví, ve kterém pomáhám.

,, Doprčic." Zakňučela jsem. Tristan se na mě podíval a povytáhl obočí.

,, Mám být asi za pět minut v práci." Kývl. Zapískal na prsty a Kyle se k nám rozběhl.

,, Co je?" Zakřičel z dálky.

,, Jdi domů, odvezu Tinu do práce a přijdu, abych udělal večeři. A žádný obchůzky, jasný?" Kyle zasalutoval a zamířil směrem od nás.

,, Nebudu se na nic ptát." Řekla jsem, když na mne pohlédl.

,, Díky, někdy ti to vysvětlim. Kde pracuješ?" Zasmála jsem se.

,, Montey and son."

,, Knihkupectví, jasně. Jdem." Chytil mě za ruku a táhl za sebou. Jakmile jsem ho dohnala, čekala jsem, že mě pustí. Neudělal to. Dál držel mojí ruku a mě se to líbilo. Nechala jsem to tak a šla dál. Asi po deseti minutách jsme stáli před knihkupectvím a jeho ruka pustila tu mou.

,, Tak se asi měj. Zítra ve škole mi drž místo vedle sebe." Zamrkala jsem.

,, My se budeme bavit na veřejnosti."

,, Přesně to teď děláme. Ahoj." Rychle mi dal pusu do vlasů a rozběhl se pryč. Zamrkala jsem a se zmateným pohledem jsem zamířila do práce.