Doktore, doktore (CZ)

7.

Mali

Proboha, co se to se mnou děje? Proč je kolem mě tolik lidí?

 "Mali, podívej se na mě, jsem Lukas. Bibi mám u sebe. Vzal jsem tě k nám domů a tohle jsou moji spolubydlící, omdlela jsi," Lukas se objeví v mém zorném poli a já si oddechnu. V náručí má brečíci Bibi.

"Dej mi Bibi," potřebuju ji mít u sebe. 

Lukas ji bez řečí přesune ke mě na klín a klekne se přede mě.

"Omdlela jsi, když jsme vstoupili do domu. Proč jsi mi nic neřekla? Vyděsila jsi nás. Alex ti dal léky proti horečce a snažíme se tě hydratovat skrz kapačku. Je něco, co by nás mělo ještě znepokojovat? Kromě toho kašle a horečky? Spala jsi minulou noc dobře?"

"...nespala jsem," zašeptám.

"Nespala?" Lukas s nechápavým pohledem zvedne obočí. Jakkoliv to zní v téhle situaci absurdně, jeho zvednuté obočí mi vykouzlí úsměv na tváři.

"Měla jsem dvojitou směnu."

"A kdy jsi naposledy spala?" ptá se, nechápavě.

"V bistru," nedám se. "Mali, myslím tím pořádně, v noci, v posteli," dodá už poněkud podrážděně.

"V pondělí," kromě dvojité směny jsem předtím ještě měla noční a přes den toho moc nenaspala.

"Dneska je středa! Téměř už čtvrtek, to nemyslíš vážně, že?" vře to v Lukasovi.

"Jak kdyby vy jste spali každou noc!" odsekne Mali nazpátek. Nemá chuť se s ním hádat. Ale taky nechce vypadat jako malá holka. A přesně tak si teď připadá.

Než Lukas stačí cokoliv říct, tak se ozve jeden z jeho spolubydlících - "V tom případě se nedivím, že jsi omdlela, nemocí a vyčerpáním dohromady. Myslím, že se teď obě s Bibi potřebujete hlavně vyspat, takže bych další diskuzi nechal na ráno, co ty na to?"

Lukas

To jako myslí vážně? Nespí, je nemocná, podvyživená a očividně vzhledem k chování jejího otce i pravidelně bitá. Jedna moje část ji hrozně chce obejmout a už nikdy nepustit. A ta druhá by ji zrovna teď nejradši dala přednášku o tom, jak se o sebe starat a říct si o pomoc.

Díkybohu, Matty si převezme slovo a já se mezitím snažím uklidnit.

"Uložíme vás obě do pokoje pro hosty, rád bych ti přes noc nechal zavedenou tu kanylu s fyziologickým roztokem, nebude to vadit?" pokračuje v rozhovoru pro změnu Mike. 

Mali jenom přikývne.

"Já si jenom ještě rychle poslechnu Bibi a dáme ji ty léky na horečku, jak jsme se domlouvali?" setřesu ze sebe všechno naštvání, automaticky beru fonendoskop do ruky. 

Bibi už jenom unaveně leží na Mali a vypadá, že každou chvíli usne.

Mike pochopí a změří Mali teplotu. "40 celých," oznamuje. "To je víc, než před hodinou v ordinaci," podotknu.

"Mali, má Bibi alergii na něco? Můžeme ji dát paracetamol injekčně?" chci se raději ujistit.

Mali přikývne, nachystám potřebnou dávku a téměř spíci Bibi ji bez jakéhokoliv odporu píchnu.

"Tak a můžeme do postele," usměju se na ně, odvedu je do pokoje pro hosty, uložím a když za nimi zavřu dveře, svezu se podél nich na zem.

Nechápu, co se to se mnou děje. Hrozně se o ně obě bojím.

"Lukasi, rodinná porada v kuchyni, myslím, že nám máš co vysvětlovat," ozve se vedle mě Mattyho hlas.