poor boy - [k.th x j.jk] CZ/SK

17/50

- den konkurzu -

Dneska je ten den kdy mám konkurz.
Jsem hrozně nervózní.
A taky vlastně kdo by nebyl, že jo?
Už od včerejšího večera si vybírám v hlavě outfit, co bych si na sebe mohl obléct z toho, co jsem si koupil.
Jenomže pokaždé si to rozmyslím.
Rozhodl jsem se vzít červenou košili.
A k tomu černé džíny.
Prostě nic jiného mě nenapadá, co bych si měl vzít..
Vyhrabal jsem se z postele a hned si ustal po sobě postel.
Roztáhl záclony, abych měl v pokoji větší světlo a trochu víc mě to probralo.
Bylo něco okolo 7 hodiny ráno, takže jako úplně to slunko nesvítilo, ale svítilo docela dost, jak vycházelo.
Ze skříně jsem si vyndal tu červenou košili, kterou bych chtěl si vzít na konkurz s těmi černými džínami.
Vybrané oblečení jsem si sebou vzal do koupelny a zamknul za sebou dveře. Vysvléknul jsem se z pyžama a zalezl si do sprchového koutu, kde jsem na sebe následně pustil vodu.
Po rychlejší ranní sprše jsem se nasoukal do toho oblečení a šel dolů si udělat něco k snídani.
V kuchyni jsem otevřel ledničku, ale podíval se na její obsah.
Myslím si, že budu muset jít buď já nebo mamka nakoupit nebo nejlépe spolu, protože tam zase nic není.
Vytáhl jsem jablko a papriku.
Dneska si udělám lehkou snídani.
Ovoce jsem si omyl pod vodou a nakrájel ho na prkýnku, pak jsem si ho naskládal na talíř a šel si s tím sednout do obýváku na gauč.
Všechno jsem snědl a tak nějak se tím docela nasytil.
Podíval jsem se na hodiny, kolik ukazují hodin bylo 9 ráno.
To, co jsem stihl udělat za ty 2 hodiny. Nic jsem nestihl!
Měl bych zavolat Hoseokovi v kolik hodin je vlastně ten konkurz? Už si to zase nepamatuju.
Vyběhl jsem schody a zašel do svého pokoje pro telefon. Ten jsem odemkl a  kontaktech si našel na něj číslo.
,,Ahoj. Doufám, že neruším."
,,Ne nerušíš, co potřebuješ?"
,,No, já jsem zapomněla v kolik hodiny ten konkurz."
Podrbal jsem se na zátylku.
,,Však jsem ti to říkal několikrát."
Zabručel.
,,Já vím, ale stejně jsem to zapomněl."
,,Dneska. V. 10. 30. Tam. Máme. Být. Je to srozumitelné?" 
,,Jo je.."
,,Takže tě kolem desáté hodiny přijedu vyzvednout, což je za třičtvrtě hodiny cca."
,,Dobře a děkuju."
,,Není za co."
,,Tak ahoj."
,,Ahoj."
Docela obdivuju, že už ho neštve to moje věčné zapomínání věcí.
Na jeho místě bych byl už trochu naštvaný kdybych něco měl pořád opakovat..
Sice už je to nějaká doba, ale teď mě tak napadá.
Na koho že mám takovej ten crush?
A proč ho mám všude tady v pokoji?
Je to trochu úchylné, asi bych z těch zdí měl sundat.
No Googlu jsem naklikal jsem jeho jméno a dal hledat.
,,Tak ukaž, co jsi zač..."
Zamumlal jsem.