poor boy - [k.th x j.jk] CZ/SK

18/50

,,Sakra to je slizoun!"
Tohle nemůžeš myslet vážně to nemůže být možný.
Však, ale každá druhá fotka je, jak si olizuje držku, kouše si ret nebo si prohrabává vlasy.
Na tohle že mám crush?
Pane bože.
Takového úchyla mám vyvěšeného všude v pokoji?
No dobrý, tak se mu podívám na Instagramu. Na Instagramu jsem ho našel velice jednoduše, ještě k tomu ho sleduju.
Sjel jsem na příspěvky, které přidal.
Myslel jsem že mi klepne.
Prostě každý příspěvek, má ode mě like.
Ne ne ne ne.
Proč!
Ty komentáře typu: Omg tobě to sluší, jsi tak hot, wow, roztomilé, atd
Fuj, tak tohle ne...
Normálně se za sebe začínám stydět.
Doslova trapně mi je!
To, co jsem mu tam psal.
Ještě že si to nepamatuju.
Teď už vím.
Co jsem dělal.
Ale naštěstí jsem na to zapomněl.
Už to radši nechám být, slezl jsem schody.
A byl zase obýváku.
Teď jenom počkám na Hobiho, až si pro mě přijede.

*ding dong*

To už je tady?
Zvednul jsem se a šel mu otevřít.
Než jsem tam došel Hobi mezitím prošel brankou a stál u vchodových dveří.
,,Ahoj doufám, že nevadí, že jsem přišel trochu dřív. Ale hrozně jsem se nudil a mám zároveň hroznou trému a nemohl jsem se taky dočkat, tak jsem přišel za tebou. Snad ti to nevadí."
,,Ne v pohodě pojď dál."
Pustil jsem ho dovnitř.
Spolu jsme došli do obýváku a začali si různě povídat.
V tom nahodil Hobi téma pan dokonalý Kim Taehyung..
,,Tak co jak se ti líbilo, že ho máš snad všude po pokoji?"
Smál se.
,,No hrozně vtipný.. Myslel jsem že kvůli tomu vyskočím z okna.. ale jinak dobrý no.."
,,Takže ho zase máš rád?"
Optal se.
,,Ne nemám! Jak tě to napadlo?"
Zvýšil jsem hlas.
,,No nevím, jenom se ptám.."
,,Viděl si jak je slizkej? Všude si kouše ret nebo se pořád olizuje, dělá různé úchylné pózy a pohledy!"
,,A víš, že se ti právě tohle na něm líbilo?"
,,To si děláš prdel? Nene.."
Vytřeštil jsem oči.
,,Fakt, ale už to nech být. Vezmi si věci, co potřebuješ, už bychom mohli pomalu vyjet. Nevadí, když tam budeme mohli dřív. Aspoň přijdeme třeba dřív na řadu."
,,Jo tak počkej dojdu si pro klíče, abych pak mohl zamknout. Vůbec, co potřebuju sebou?"
,,Vezme si mobil, klíče, peněženku, prostě ty základní věci to stačí a jdeme."
,,Ok."
Pobalil jsem si všechny věci a s Hobim jsme se vydali na cestu.
Mohli jsme jet přibližně tak 20 minut a byli jsme na místě.
Hobi zaparkoval a my jsme vystoupili z auta.
Ještě ho zamkl a vydali jsme se k té budově.
Budova byla obrovská.
Celá prosklená.
Jednoduše moderní, hodně moderní stavba, která byla sladěná do bílo-šedivé barvy.
,,Páni.. Je to tu hezký.."
Žasnul jsem nad tou nádherou.
Došli jsme až k recepci a paní na recepci nás poslala k výtahu, že máme vyjet do 6 patra, kde máme vystoupit a jít rovně chodbou až ke dveřím.
Tam máme zaklepat na dveře a on nám pak už někdo otevře a řekne, co dál.
Vydali jsme se tedy k výtahu a vlezli do něj. Zmáčknuli jsme číslo 6 a s cinknutím se zavřely dveře.