poor boy - [k.th x j.jk] CZ/SK

39/50

,,Tae! Řekl jsem neotáčej se!" křikl po něm Kook, jenž se snažil nasoukat do těsných džínů. Rychle zapnul poklopec a hodil na sebe triko. ,,Nemohl jsem si pomoct," pokrčil rameny.
,,Ty jsi fakt straš-" ani nedořekl svou myšlenku a otočil oči v sloup.
,,Kooku!" rychle sebou trhl, aby chytil padajícího Jungkooka.

,,Sakra! Co děláš," seděl s ním na podlaze. Rychle vytáhnul mobil z kapsy a vytočil číslo na sanitku.

Hned nato zavolal i jejich šéfovi, aby věděl o situaci. Záchranná služba tam byla za necelých deset minut. Naložili Kooka na nosítka a odnesli ho do sanitky. Tae s ním však jet nemohl. Nebyl s ním nijak příbuzný. A to, že jeho údajný přítel je vůbec nezajímalo. Raději se s nimi ani dlouho nehádal. Jel okamžitě za nimi svým autem.

V nemocnici ho odvezli na pokoj, kde ho připojili k přístrojům a snažili se zjistit, co mu je, z jaké příčiny omdlel. Tae mezitím čekala v čekárně s hlavou v rukách. Pořád okolo něj chodili sestřičky a doktoři stále dokola se jich ptal, co je s mladším. Však nikdo z nich mu nechtěl nic říct. Už jenom proto, že oni sami nevěděli. Prozatím vědí, že jeho životní funkce jsou v normálu.

,,Kde je můj Kookie?!" přiběhla tam celá udýchaná matka chlapce.
,,Prosím vás, uklidněte se," snažila se ji uklidnit sestřička. Ta žena na sebe strhávala až moc pozornosti. ,,Jsem jeho matka, mám právo vědět, co je s mým synem."
,,Jak přesně se jmenuje váš syn?"
,,Jeon Jungkook." Prolétla očima papíry s pacienty.
,,Ano, vidím ho tu. Pojďte za mnou," rychlím krokem se s ní rozešla pryč.

Taehyung je slyšel, ale ani se nezvedl ze židle, nic neřekl.

Matka vešla do pokoje, spatřila svého syna jak jen leží, na obličeji má dýchací masku. Z druhé strany postele stál doktor. Rozešla se směrem k němu.
,,Pane doktore, co s ním je?"
,,Dobrý den. Nevím přesně, co se s ním děje. Odebrali jsme mu krev a teď musíme nějakou chvíli čekat, co nám ukáží výsledky. Hned jak to zjistíme, tak vás později budeme o všem informovat. Teď akorát můžeme čekat, než se probudí."
,,Kdy se probudí," chytla své dítě za ruku.
,,To je individuální. Může to být dnes, zítra nebo pozítří, ale nemyslím si, že by to mělo trvat nějak dlouho."
,,Aha," vydechla sklesle.
,,Klidně tu můžete být. Já teď musím jít. Na viděnou," uklonili se a pan doktor opustil pokoj.

,,Co s tebou jen je.." řekla smutně. ,,Kéž bych ti mohla nějak pomoc, ale nevím jak."
Přitáhla si židli k jeho posteli.

-o pár dní později-

Taehyung se stále nedostal na pokoj za Jungkookem. Kooka matka za ním chodila každy den, hned jak skončila její pracovní doba.

Doktoři pomalu ale jistě dělali všechna možná vyšetření. Už si skoro nevedli rady, když v tom na něco kápli.