poor boy - [k.th x j.jk] CZ/SK

29/50

,,Víš co?! Víš co?!"
,,Neřvi prosím tě, víš ty vůbec kolik je hodin."
,,Hádej, co mi napsali?!"
,,Kdo jako?"
,,No oni! Vzali mě."
,,Kam tě vza-. Pane Bože. Moc ti gratuluju."
,,Děkuju. A co ty? Přišlo ti už něco?"
,,Zatím ještě ne.."
,,Tak je třeba ještě brzy."
,,No uvidím."
,,Hele tak asi dobrou."
,,Dobrou Jungkooku."
Zavěsil hovor.
Doufám, že se Hobimu brzy ozvou.

- o pár dní později -

Je další večer.
Sedím sám doma.
Nudím se.
Nemám co dělat.
Další den po tom co jsem mu volal poslal zprávu, že ho nakonec taky vzali.
Od té doby se neozval.
Přijde mi to divné.
Normálně mě až občas bombarduje hovory a tak.
A Taehyung?
Tak o něm jsem už vůbec nic neslyšel.
Docela mě to mrzí.
Možná mi i chybí.
Nechci říkat, že jsem si ho za jeden večer oblíbil, ale asi není tak hrozný.
Je docela fajn a dalo se s ním dobře povídat.
Jak moc by ho rád zase viděl.
Za asi tři týdny se mám dostavit do společnosti.
Začnou mi tréninky jak na fyzičku, tak budu trénovat i zpěv.
S tou fyzičkou bych mohl pomalu začít sám doma, ale moc se mi nechce.
Ale vím, že musím!
To je tak hrozně těžký dokopat se k nějaké činnosti.
Podíval jsem se na hodiny.
Ukazovaly 21:17.
Tak to už je pozdě na nějakou práci.
Ještě že tak.
Radši si půjdu dát sprchu a asi si půjdu lehnout.
Zvednul jsem se z gauče a namířil si to do koupelny.
Dal jsem si rychlou sprchu.
Obléknul se a odešel do pokoje.
Lehnul jsem se do postele a pomalu usnul.

- ráno -

Dneska jsem vstal poměrně brzy.
Chci toho dneska hodně stihnout.
Musím toho hodně udělat.
Půjdu si po obědě nakoupit, pak chci cvičit zpěv.
Po ranní hygieně jsem se převléknul do čistého oblečení.
Mamka už stála v kuchyni u linky a krájela zeleninu.
,,Nechceš s něčím pomoct, mami?"
,,Jsi hodný Kookiečku, ale klidně se posaď."
,,Ukaž já to dokrájím.."
Vzal jsem ji z ruky nůž a začal krájet mrkev.
,,Tak děkuju."
Usmála se na mě.
,,Dlouho jsem neviděla Hoseoka. Vy jste se pohádali?"
,,Proč bychom se měli hádat, však je to můj nejlepší kamarád."
,,Já vím, ale i nejlepší přátelé se můžou někdy pohádat."
,,Opravdu jsme se nepohádali. Jenom má nějakou práci.."
,,Aha."
Dál se neptala.
,,A vůbec, co na tom konkurzu? Vůbec nic jsi mi neřekl."
,,No když jsem vystupoval tak jsem měl hroznou trému ale pak to bylo vpoho. Vůbec jsem si nevěřil, ale nakonec mi celý sál tleskal. Bylo to úžasný. No a dneska ráno mi poslali email s tím, že mě berou a později mi řeknou víc co a jak."
,,To je úžasný! Moc ti to přeju aby ti to vyšlo. Zpěv ti šel vždycky, tak jako všechny ostatní věci."
Obejmula mě.
,,Děkuju."
,,A co Hoseok."
,,No to právě nevím."
Kmitnul jsem rameny.
,,Hele já jdu do města. Chceš tam něco?"
,,Asi ne, ale když si vzpomenu tak ti napíšu."
,,Dobře tak já jdu."
Dal jsem ji pusu na tvář.
Pobral jsem sebou mobil s peněženkou a šel na nákupy.