poor boy - [k.th x j.jk] CZ/SK

26/50

,,P-promiň. J-já nechtěl."
Rychle jsem se rozepnul a letěl do domu.
Otevřel jsem dveře a zamknul za sebou.
Zády jsem se svezl po zdi, až na zem.
Přitáhnul jsem si k sobě kolena a opřel o ně hlavu.
Tak jsem normální?!
Proč jsem to udělal?!
Nepobírám co jsem právě udělal.

*ding dong*

Trhnul jsem sebou.
Zvednul jsem se a otevřel dveře.
Hned co jsem otevřel dveře, tak tam stál on.
,,Něco sis nechal na sedačce."
Zamával mým telefonem.
,,J-jo děkuju."
Natáhnul jsem se pro telefon.
,,Můžu dál?"
Zeptal se a rovnou okolo mě prošel do baráku.
Není nějak moc drzej?
,,No tak asi ano, když už jsi vešel."
Zul si boty a rozešel se do další místnosti.
,,Hele, kam si myslíš, že jdeš"
,,Hledám místo, kam bych se mohl posadit."
,,Fajn, tak pojď za mnou."
Prošel jsem okolo něj a zavedl ho do obývacího pokoje.
Automaticky se posadil na gauč.
Prohlížel si místnost.
Naprosto každičký kousíček, až se zastavil u mě.
,,Ty se neposadíš?"
,,Posadím."
Řekl jsem a usadil se na druhý konec pohovky.
,,To se mě bojíš? Nebo snad štítíš?"
,,Ne, nebo možná jenom trochu, ale hlavně nechci, aby se cokoliv stalo."
,,Co myslíš tím cokoliv?"
Přisedl si blíže ke mně.
,,Nechci, aby jsi byl blízko mě."
,,Proč jako?"
Byl zase o kus blíže.
,,Prostě proto a přestaň se pořád na něco vyptávat!"
,,Prosimtě klid, ano?"
Položil mi ruku na stehno.
,,Co jako zkoušíš?"
,,Nemohl bych tě políbit?"
,,C-cože?!"
Pomalu se ke mně nahýbal.
,,Oh, Jungkookie, ahoj."
Vešla do místnosti mamka.
,,A-ahoj mami."
Vstal jsem a šel ji obejmout.
Odtáhnul jsem se od ní.
,,A kdopak je tohle jak to že neznám tohohle mladíka?"
Usmála se na něj mamka.
,,To je jenom-"
,,Dobrý den jsem Kim Taehyung, kamarád vašeho syna."
Podal ji ruku.
,,Moc mě těší Taehyungu. Někdy se stav na večeři a teď mě omluvte, jdu si lehnout. A tebe Taehyungu jsem ráda poznala a jestli chceš tak tu přespi u Kooka v pokoji.
Řekla a odešla.
,,Vážně tě musela potkat a vůbec jaký kamarád? Však jsi mě měl prostě nechat napokoji."
,,Jenomže.. Jenomže to nejde nechat tě."
,,Proč jako?"
,,Jsi až moc dokonalý na to, abych si tě nevšímal. Ještě by mi tě někdo od odcizil."
,,Já ti snad patřím?"
,,Ne."
,,Tak nechápu, co tady říkáš."
Naštvaně jsem se posadil na gauč.
Vážně si tohle myslí, že si může vzít všechno, co chce.
Jen tak?
Já ale nejsem žádný předmět, který by si mohl jen tak vlastnit.
,,Platí, že tady můžu přespat."
,,No to snad už, ale nemyslíš vážně-"
,,Kluci nesu povlečené peřiny. Vím, že by to Kookie asi neudělal, tak jsem to připravila já. Oblečení ti určitě taky půjčí. Tak a teď už opravdu jdu."
Odložila peřiny na pohovku a zmizela za dveřmi.
,,Tak tvoje mamka rozhodla."
Zasmál se.
Ten smích byl zvláštní, jako bych ho už někdy slyšel.
,,Tak kde máš pokoj?"
,,Pojď za mnou."
Otráveně jsem vydechnul.