Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓

39.

"Tak jako, Harry, že ty si najdeš někoho přes internet, to jsem nečekal," zasmál se Liam. Vypadal vcelku spokojeně. Minimálně to celé nasál.
"Ale jako moc vám to přeju, sice to bylo překvápko, ale přeju. A Louis, jestli se můžu zeptat, proč vlastně nosíš ty brýle i ve škole?"

Úsměv mi na chvíli opadl a zmizel z tváře.
"Nechtěl jsem, aby někdo věděl, že jsem slepý," špitl jsem.
"Neměli jsme na to, abych chodil do speciální školy, tak jsem chodil na normální a na mé minulé škole fakt, že jsem slepý, lidi nebrali dobře a zažíval jsem šikanu. Nebudu říkat, čím jsem si prošel, chci na to zapomenout. Proto jsem přestoupil na novou školu. Navíc, hudba mi byla vždy blízká, uklidňovala mě. Bral jsem to jako změnu k lepšímu. Ale stejně mám pořád strach, jak by lidi reagovali na to, že jsem slepý," řekl jsem a vnímal jen hlazení Harryho ruky na té mé.
"Raději budu nosit brýle, aby nikdo neviděl mé oči a nepřítomný pohled, než zažívat šikanu znova."

Liam několikrát přikývl a já Louiho jemně hladil po ruce.
"Já to chápu, ale nemyslím si, že by tě u nás někdo odsuzoval. Přeci jen... je to umělecká škola, tady jsou lidi různí," zasmál se Liam. Jako je to pravda, například divadelníci byli jako jiný živočišný druh a nikdo to opravdu neřešil.
"Ale tak není potřeba to riskovat."

"J-já," špitl jsem a polkl. Nechal jsem Harryho, ať mi dál tiskne ruku v té své a uklidňoval jsem se tím, jeho blízkostí.
"Já vím, že tady je to trošku jiné. Ale ne každý je milý a každý zareaguje jinak. Jednoduše mám strach vyjít s tím ven," řekl jsem pravdivě.
"Navíc si myslím, že i Harrymu bych tím uškodil," šeptl jsem.
"Jak to myslíš," zeptal se Liam.
"No... Co Když se provalí, že jsme s Harrym spolu? I to o mně? Harry by byl pro všechny divný, protože chodí s obludou," vysvětlil jsem tiše.

Když to vyšlo z jeho rtů, téměř jsem nemohl uvěřit tomu, že si něco takového vůbec mohl myslet. Okamžitě jsem se na něj koukl.
"Bože, Louisi, tuhle myšlenku si chyť a vyhoď z hlavy," zabručel jsem ihned a stiskl jeho ruku v mé.
"Nikdy v životě bych si něco takového nepomyslel! Nikdy! Jako opravdu si myslíš, že bych tohle řešil? Nebo ostatní? Ty jsi blázen," zasmál jsem se, no maličko mně bolelo, že ho vůbec něco takového napadlo. Spíš mi to ale bylo líto, že si něco takového o sobě myslí.

"Harry má pravdu, je to hloupost," slyšel jsem rychle dodat i Liama a já chvíli přemýšlel, byl jsem zticha. Možná měli pravdu. No možná mě chtěli jen utěšit.
"Jste hodní, kluci," pousmál jsem se a nechal se Harrym obejmout kolem ramen.
"Ale i tak si to zatím nechme pro sebe," zasmál jsem se, když mě Harry začal pusinkovat všude po tváři.
"Ovšem, ale pamatuj, že nejsi obluda a jak se tak koukám, Harry tě miluje víc než svůj život a nikdy tě neopustí," uchechtl se Liam.

"Přesně tak," broukl jsem s úsměvem a přitáhl si Louiho k sobě.
Liam nakonec zůstal i na večer. Objednali jsme si pizzu a koukli několik filmů. V stejné náladě jsme strávili i čas do Vánoc - v klidné.

Štědrý večer jsme strávili sme svýma rodinama a hned na druhý den ráno jsem letěl k Louimu i s dárky. S jedním opravdu speciálním a pak s medvídkem, rámečkem s fotečkou a taky písní pro Louiho.

Čas plynul dál a já si užíval každou minutu strávenou s Harrym. No pak se blížili Vánoce a já snad poprvé v životě vyšiloval kvůli dárku. Chtěl jsem pro Harryho něco speciálního, no nic takového jsem nevěděl najít. Naštěstí mi Niall pomohl a byl se mnou na nákupech. Být slepý je opravdu hrůza, když chcete někomu udělat radost nějakým dárkem. Jednoduše potřebujete něčí pomoc...
Dnes je den po Vánocích a já čekám, až Harry přijde, abych mu mohl dát jeho dárky v podobě hrnečku s notami, přívěšku na klíče, kde byli naše jména a taky nového pouzdra na housle. Doufal jsem jen, že se mu budou dárky líbit.
Domem se najednou roznesl zvonek a já upaloval ke dveřím snažíc se nic neshodit a neublížit si.
"Harry," vydechl jsem s úsměvem, když jsem otevřel dveře a ovanula mě jeho typická krásná vůně.

Dvě sekundy poté, co jsem zazvonil, se mi do náruče vřítilo to moje nádherné stvoření. Okamžitě jsem si ho přivinul na hruď a políbil jej na vršek hlavy.
"Ahoj, červenko, šťastné a veselé," popřál jsem mu a věnoval mu pořádný polibek.
"Můžeme dovnitř? Tady je zima," zasmál jsem se a navedl ho hezky do tepla, kde jsem nejdřív Louiho mámě předal vánoční růži a pak jsem byl už odvlečen do jeho pokoje.

"Šťastné a veselé i tobě, Hazz," usmál jsem se vesele a už ho tahal dovnitř a když se přivítal i s mou mamkou, tak jsem ho začal táhnout i dál... Hezky nahoru ke mně.
"Moc jsi mi chyběl," zachichotal jsem se, když se za námi zavřely dveře mého pokoje. Vím, nebyli jsme spolu jen krátce, i tak mi chyběl. Vždyť, skoro pořád jsme byli spolu!
"Jaké byli Vánoce s rodinou? Co jste dělali? Dostal si hezké dárky?" ptal jsem se šťastně a u toho skoro až poskakoval v sedu na posteli.

"I ty mně, broučku," usmál jsem se, políbil jej na čelo a přítahl si jeho drobné tělíčko ke mně a pořádně ho objal.
"Vánoce byly skvělé, od mámy jsem dostal nový frak a od ségry nějaké knihy," broukl jsem a užíval si jeho přítomnost. "A u vás jak? Oslavili jste?"

"Jo, bylo to super," pousmál jsem se. "Já dostal novou mikinu, svetr a taky nový hrníček na čaj. A večeře byla báječná. Oh a máma ti odložila kousek vánočního pudingu!" usmál jsem se nakonec široce a dal jej objímal.
"Jinak, nevšiml sis jestli měla máma na krku přívěšek se srdíčkem? Bojím, se, že se jí nelíbil a jen mi to nechce říct, aby mi to nebylo líto." Letos to bylo vlastně prvně, co jsem nakupoval dárky. Předtím je se mnou neměl kdo nakupovat, neměl jsem kamarády. Tak jsem jen doufal, že mi Niall pomohl správně vybrat...

"Takový stříbrný s kamínky? Ano, má, dokonce mi ho ukazovala, když jsem jí dával dárek," usmál jsem se, zatímco jsem ho hladil kam jsem dosáhl. Bylo roztomilé, jak se bál, aby se jeho mamce líbil jeho dárek.
"Určitě je z něj absolutně nadšená," šeptl jsem, přičemž jsem ho políbil na čelist.

"Opravdu?" výpiskl jsem šťastně. Máma říkala, že se jí líbí, ale bál jsem se, že mi jen nechtěla ublížit. Teď ale vím, že nelhala.
"To jsem rád," usmál jsem se a víc jej objal.
"Hazz, to lechtá," zasmál jsem se, když mě začal pusinkovat všude po tváři.
"Vždyť mě upusinkuješ k smrti. Pak už ti nebudu moct dát dárky," smál jsem se.

"Mně jsou dárky jedno, pro mě jsi dárek ty. No ale raději tvou smrt nebudu riskovat," broukl jsem a políbil ho jěště na vrch hlavy a pak ho nechal se uložit na mém hrudníku.
"A neboj, mámě se určitě líbí, vybral si opravdu hezký."

"Niall mi pomohl vybrat," pousmál jsem se stydlivě. Opravdu jsem byl rád, že ji můj dárek potěšil a nosí ho.
"Ale teď bych rád dal dárky tobě," vypískl jsem a hned vyskočil z postele, abych se rozešel ke skříni, kde jsem měl dárky pro Hazzu hezky schované v dolní poličce. Byli v tašce úplně vpravo, abych to nepopletl. Vzal jsem ho a s úsměvem se vydal zpátky na postel k Harrymu.
"Veselé Vánoce, Harry," usmál jsem se.

"Veselé Vánoce, Lou," pípl jsem a políbil ho u toho na rty. Už-už jsem měl chuť mu říct, ať otevírá první, no mě byla do rukou vtlačena obří taška, ze které čouhala krabice. Tak jsem rozbaloval první. Šel jsem na to postupně, nejdřív jsem si vybalil hrneček a klíčenku s našimi jmény a pak jsem šel na velikou krabici, kde se ukrýval asi ten nejhezčí obal na housle, který jsem kdy viděl. Bylo jakoby počmárané černýma barvama, ze kterých na několika místech vylétali ptáčci. Bylo nádherné.
"Bože, Loui, neměl jsi si dělat starost."

Při posledním dárku bylo delší dobu ticho a já se začínal bát, že se mu dárek nelíbí. Při klíčence a hrnku mi hned řekl, jak se mu daný dárek líbí...
"Harry, to nebyla vůbec žádná starost," usmál jsem se vesele. Jeho hlas zněl dojatě. "Chtěl jsem ti udělat radost. Líbí se ti?"

"Je to dokonalé!" broukl jsem se slzičkou na kraji. Opatrně jsem si ho přitáhl k sobě a políbil ho do vlasů.
"Tak a teď ty, lásko moje," broukl jsem a podal mu tašku zavázanou bílou stuhou.