Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓

28.

To moje smutné klubíčko, vůbec to nepochopil.
"Bože, zlatíčko, nemyslel jsem to tak, nekecáš hlouposti. Já to myslel tak, že mě překvapuješ. A to je na tom krásné. Aspoň se při tobě nebudu nudit," šeptl jsem mu do ouška.
"A právě to jsem taky tak nemyslel! Myslel jsem to tak, že se jsem si nikdy nemyslel, že se zamiluju do tak kouzelného a neskutočného človíčka, jako jsi ty."

"Ahaaaa. Promiň, že jsem to nepochopil," pípl jsem po jeho proslovu.
"Opravdu si myslíš, že jsem kouzelný? Já?" pousmál jsem se. On mě také dokázal vždy překvapit a potěšit zároveň.
"Ještě nikdy mi nikdo nic takového neřekl."

"Všechno musí být někdy poprvé, červenko," šeptl jsem a foukl mu do ouška. Celý se zatřásl a já se musel zasmát, je rozkošný.
"Nejdeme kouknout na ty sušenky, co chctěla dělat tvá máma? Mám celkem hlad."

Pořád mi jen foukal do ouška a já nemohl jinak, než se zatřást. Bylo to zvláštní. Ale vždy mě pak na to uško políbil, takže jsem mu vždy prominul.
"Jo, to je dobrý nápad. Máma dělá úžasné sušenky!" vypískl jsem a vstal.
"Pojď, zavedu tě tam." Jo, asi to znělo divně od slepého kluka, ale já se tady vyznal, on ne.

Bavilo mě jak řekl, že mě tam zavede. Ale tak tedy dobrá. Podal jsem mu ruku a nechal se vést dolů schody přes obývák až do kuchyně, kde mě posadil za stůl. Chtěl jsem protestovat, že si dokážu vzít sám, ale Loui mě jenom posadil a opatrně nakládal sušenky na talíř.
"Vypadají výborně!"

Nevím proč, ale chtěl jsem jemu (a asi hlavně i sobě) dokázat, že se o sebe dokážu postarat, že se dokážu pohybovat po domě sám, že dokážu naložit i sušenky na talíř. Rád si to udělám po svém a sám. Jinak bych se cítil nepotřebný a jenom na obtíž.
"A určitě i jsou. Mamka peče ty nejlepší," pousmál jsem se a položil talíř na stůl.

Sebral jsem si hned první sušenku a jak jsem se zakousl do sušenky, v puse se mi rozlila skvělá chuť čokolády.
"Jsou výborné!" broukl jsem spokojeně a skoro až zamručel od blaha. "Tvá máma je skvělá pekařka."

"Jo, to já vím," zachichotal jsem se a natáhl jsem ruku směrem k talíři, abych si také mohl vzít jednu sušenku.
"Čokoládové mám nejraději. Ale dobré jsou i oříškové, ty dělává na Vánoce."

"Už se na ně těším! Jestli budou z poloviny tak dobré, jako tyhle, tak jich sním celý plech," zasmál jsem se a snědl už asi třetí sušenku. Vždyť já kvůli němu ještě přiberu!
"Jinak, Lou, nebude ti vadit, když budu spát jenom v teplácích? Nevzal jsem si pyžamo a všechny tvoje věci mi budou malé."

"No, máš se na co těšit. Uvidíš, jsou vážně skvělé," zachichotal jsem se.
"Jo, to máš asi pravdu," řekl jsem a cítil jsem, jak mám teplé tváře.
"J-jo, není to problém, klidně tak m-můžeš spát," vydal jsem ze sebe. Byl jsem malinko nesvůj.

"Červenko," broukl jsem a stáhl si ho k sobě.
"Zase mi rudneš, broučku," zasmál jsem se mu do ouška a nechal si ho v objetí.
"Nemáš proč být nervozní, pokud ti to vadí, budu oblečený. I když zítra půjdu domu jako bezďák."

Ocitl jsem se v jeho dokonalém objetí, které jsem si zamiloval. Opravdu není nic lepšího, než jeho objetí. Dokonce ani maminy sušenky!
"Tak to nemůžeme dovolit," pousmál jsem se. "Klidně spi tak, jak jsi řekl."

"Dobře, červenko. Jak řekneš," zašeptal jsem spokojeně do jeho kůže na krku. Je to miláček. Jak se pomaličku odvažuje mi věřit víc a víc je neskutečné.
"Co tak si ukrást pár sušenek a jít oddechovat nahoru?"

Malinko jsem se zachvěl, na krku se mi udělala husí kůže.
"To je celkem dobrý nápad," usmál jsem se nadšeně. Rychle jsem vzal talíř ze stolu a ještě na něj nabral pár sušenek. "Můžeme jít!"