Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓

27.

"Hlavně klid, červenko. Jsem tady při tobě, jenom klid, dobře? Nemusíš se bát. Šéfem jsi ty, já jsem jenom polštář," broukl jsem. Ruce mi zabloudily na jeho záda, kde jsem pomalu kreslil kroužky a jenom se tak kochal pohledem do jeho tváře.

"Dobře," přikývl jsem na znak souhlasu. Líbilo se mi mít to pod kontrolou. Měl jsem tak jistotu, že se nestane nic, co bych já nebo Harry nechtěl.
"Líbí se mi, že jsi můj polštář," zasmál jsem se. "Je to malinko legrační."

"Tak tedy budu legrační, když se ti to líbí," zasmál jsem se a jedna z mých rukou sklouzla na jeho, kterou se o mě opíral.
"Červenko moje," šeptl jsem. Jeho ručku jsem si přitáhl blíži ke rtům a políbím ho na její hřbet. Má něuvěřitelně měkkou pokožku, voní jako kokosové pusinky a čokoláda. Přesně jako Bounty! Sám jsem se nad tou myšlenkou uchechtl a v hlavě si udělal poznámku, že ji musím koupit.

"Ne, nejsi legrační. Já tím chtěl jen říct, že je legrační, že jsi polštář, přitom jsi člověk. Nebo víš co, nechme to tak," vydal jsem ze sebe.
"To se červenám až tak moc, když mi tak říkáš?" zachichotal jsem se a nechal si políbit hřbet ruky. Bylo to krásné. Ještě nikdy jsem nic takového nezažil.

"Až tak ne, ale víš, to je takový malý ptáček, který má červenou hlavičku a tak různě poskakuje. A ty máš taky červené tváře, proto ti tak říkam," vysvětlil jsem mu a políbil jeho ruku již podruhé. A pak jsem ji položil na mou tvář, ať ji mám při sobě co nejblíž.
"Pokud se ti to ale nelíbi, budu zticha."

Když mi položil ruku na jeho tvář, usmál jsem se. Úsměv mi málem roztrhl tvář jak byl velký. Mohl jsem jej po tváři pohladit a zkoumat ji.
"Ne, ne, ne. Mně se to líbí. A je to krásný ptáček?"

"Je maličký, rozkošný... prostě maličký ptáček jako ty," zamumlal jsem přes jeho prsty, kterými mě hladil přes rty.
"Takže se to k tobě skvěle hodí. Jenom ty nepípáš a nejsi rudý pořád," zasmál jsem se a hravě se zakousl do jeho prstu.

Rád jsem zkoumal jeho tvář. Byla jemná, někdy mě však zapíchalo strniště. A pak najednou... mě kousl.
"Au!" vypískl jsem. Nebolelo to tak moc, jenom jsem se lekl.
"Co to vyvádíš?" zasmál jsem se.

"Hraju si na piraňu," zavrněl jsem a opatrně ho na pokousaný prstík políbil.
"Promiň, to jsem jenom tak ze srandy," broukl jsem a pofoukal ono pokousané místo.
"Už to neudělám, neboj." Najednou jsem zaslechl dupot nohou z chodby a Louiho mámu, jak vtrhla do pokoje.
"Harry tu má auto..."

"Ty piraňo," zasmál jsem se a zavrtěl nad ním hlavou.
"Klidně mě ještě okusuj, jen jsem se lekl," dodal jsem.
Najednou vešla do pokoje vtrhla mamka a tehdy jsem stuhl. "Co to tady děláte?!" zvýšila mírně hlas.
"Mami-" vydal jsem ze sebe a snažil se z Harryho slést tak, abych nespadl.

"Loui, klid, pomalu," šeptl jsem mu rychle, ať se o mě nepřizabije.
"Pani Tomlinsonová, vím jak to mohlo vypadat, ale opravdu se tady neděly žádné nepřístojnosti. Oba jsme oblečení, nic se nestalo. Jenom se mi stýskalo, tak jsem přišel..." Vymýšlel jsem to za pochodu, aby mě neroztrhala v zubech.

Byl jsem rád, že mi Harry pomohl. Hezky jsem se posadil na druhou polovinu postele a nervózně si v klíně hrál s prsty.
"A to vám mám věřit?" vykřikla.
"Mami, je to tak. Harry by mi nikdy neublížil a nechtěl by po mně něco, co sám nechci," špitl jsem.

"Pani Tomlinsonová, prosím, jsme dospělí lidé. Nikdy bych Louisovi nic neudělal a hlavně kdybych chtěl, asi bych to nedělal vám nad hlavou," poznamenal jsem rozumně a šibnul pohledem na Louiho, který vypadal jako kdyby viděl ducha. "Opravdu to tak je, nechtěl bych mu nikdy ublížit, hlavně ne vlastní vinou."