Jely jsme a přitom poslouchali hudbu. Miluju takové jízdy autem. Přijeli jsme k paneláku a šli pomalu do bytu. Otevřela jsem dveře a viděla kluky, jak sedí na gauči a hrají hry. Všichni se zvedli a šli směrem ke mně. Přivítali mě a já se pomalu vydala do pokoje. Když mě zdravili, tak jsem si všimla, že tam nikde není Petr. Je to divný, ale mám o něho docela strach. Sedla jsem si na postel a vytáhla telefon. Šla jsem na instagram, kde jsem si všimla že přidal ig story. Rozklikla jsem to. Byl tam vyfocený hrob a k tomu popisek „chybíš nám tady„ z toho jsem pochopila, že šel navštívit toho kluka o kterým mi vyprávěl. Bylo mi ho líto, ale nic jsem nemohla dělat. Položila jsem mobil a lehla si do postele. Zavřela jsem oči a asi na dvě hodiny usla.
Probudila jsem se s tím, že jsem slyšela kluky jak něco hrají. Zvedla jsem se z postele a pomalým krokem jsem se vydala do obýváku. Na gauči seděli kluci, plus ještě nějací který jsem neznala. Všechny oči padli na mě. Vedle obýváku byla kuchyně, kde jsem si všimla že sedí Petr. Měl hlavu opřenou v dlaních. Vypadal dost smutně. Já to chápu, určitě mu chybí. Ani minutu jsem neváhala a pomalým krokem jsem se k němu vydala. Celou dobu pomáhal on mně, tak teď je řada na mně. Roztáhla jsem ruce, na důkaz objetí. Ten se zvedl a hned mi objetí opětoval. Takhle jsme byly cca pět minut, dokud nás nevyrušil Calin. Ten musí opravdu všechno zkazit.
Co někam zajet? Prolomil ticho Calin.
Všichni začali řvát že jo, jenom já jsem s Petrem byla ticho.
Nad tím jsem se jenom usmála a potichím hlasem jsem řekla, že souhlasím.
Ok jdete si sbalit. Řekl Martin a já se vydala do pokoje.
Nebrala jsem si toho moc i když jsem nevedla kam jedeme.
Dekuju že jsi mi pomohla. Ozvalo se ve dveřích a já hned poznala kdo to je.
Nemáš zač Petře. Pomohl jsi mi víc než kdokoliv jiný. Zasloužíš si to. Řekla jsem a usmála se.
Ten se jenom lehce pousmál a odešel. Když jsem vyšla z pokoje, tak jsem spatřila každého chlapce v místnosti s nějakou holkou vedle sebe. Každý měl někoho. Jenom já s Petrem jsem tam stala a koukala na ně ze single života. Neztěžuju si. Nějak mě to netrápí.
Tak vyrážíme. Prohlásil David a všichni jsme se vydali k autu. Celou cestu jsem seděla vedle Petra a poslouchala písničky. Samozřejmě že si Petr zapomněl sluchátka a tak jsem s nim sdílela svoje.
O 2 hodiny později*
Byly jsme na místě. Bylo to tam nádherný. Všude jenom tráva, tábořiště a jezero. Vystoupili jsme z auta a vytáhli stany z kufru. Ty jsme si následně postavili. Celou dobu se okolo Petra motala jedna holka,která tam byla s námi. Neříkám že mi to bylo úplně příjemný, ale tak co se dá dělat. Dokonce jsem se dozvěděla i jak se jmenuje. Jmenuje se Laura.
Budeš semnou ve stanu? Zeptala se Laura Petra a Petr jakoby zkameněl.
Ne. Jsem s Mad. ( jo v autě mi začal říkat Mad a teď se toho drží) řekl Petr a s úsměvem se na mě podíval.
Nad tím jsem se jenom pousmála a vydala se k táboráku, kde už všichni seděli. Počas toho jsme všichni zpívali a pili. Hlavně pili. Teda hlavně já.
Bylo okolo 12 a já už byla fakt opilá. Furt jsem tam něco mumlala. Klukům už to muselo být nepříjemný.
Hej Mad, mám tě rád, ale buď chvíli ticho. Řekl Petr a podíval se na mě.
Donuť mě. Řekla jsem a pousmála se. Jo měla jsem v sobě fakt moc alkoholu.
