Když jsme přišli dovnitř, tak na gauči seděl Nik který měl mobil v ruce.
Je čau lid.. Mad je ti něco? Zeptal se mě vystrašeně Dominik.
Na tom jsem mu neměla sílu odpovědět. Sevřeli se mi plíce a já z těžka dýchala.
Dýchej pojď semnou nádech výdech. Snažil se mi pomoct Petr. Asi po patnácti minutách se mu to fakt povedlo a já byla v pohodě.
Už je dobře? Zeptal se Dominik a pomalým krokem šel ke mně.
Jo pohoda. Řekla jsem potichu a podívala se na Petra sedícího vedle mě.
Dekuju. Řekla jsem a přitom jsem se dívala směrem dolů na svoje špinavé Conversky.
Nemáš zač. Řekl a usmál se jako sluníčko.
Tak šup kluci vstávat je zvukovka. Přišel tam neznámí chlap.
Jo už jdemee. Řekli všichni sborově.
Dávej na sebe pozor hned jsme tady, kdyby něco volej. Řekl ve dveřích Martin a odešel.
Bylo to asi 15 minut co odešli a já se začala nudit.
( asi se ptáte proč šli na zvukovku když dneska hraje Viktor. Oni mu s tím šli jenom pomoct a poslechnout si to).
Sebrala jsem se a šla k baru.
Dobrej, jednoho panáka vodky. Řekla jsem téměř mladému barmanovi.
Hned to bude slečno. Řekl a natáhl se pro panák.
Podal mi vodku a já poděkovala.
Co tady vůbec děláte? když ještě show nezačala. Zeptal se a podíval se na mě.
Jsem tady s Martinem a ostatními. Řekla jsem a vypila vodku na ex.
Pojď sem Med. Řekl nahlas Petr a podíval se na mě.
Jo už jdu. Zakřičela jsem na zpět a zvedla jsem se ze židle.
Tak dík já už musím. Řekla jsem barmanovi a vydala se směrem k Petrovi.
Nechceš se jít projít. Navrhnul mi Petr a usmál se jak sluníčko.
Konečně mě chce někdo zabit? Řekla jsem a při to jsem nahodila vážný pohled.
Ježiši ty jsi trubka. Řekl Petra ze smíchem a vydal se ke dveřím.
Počkej, venku už jsou lidi. Řekla jsem ze strachem.
Pojď sem, to zvládneš. Koukej se mi do očí a nekoukej se nikam jinam. Řekl a otevřel dveře. Jak řekl tak jsem udělala celou dobu jsem se mu dívala do očí a nevnímala okolí i když na nás lidi křičela atd. Já to nevnímala, ani Petr to nevnímal.
Zvládla jsi to perfektně. Řekl Petr a usmál se.
Pokračovali jsme v cestě a užívali si ticha. Jo bylo to fakt krásný ticho.
A co děláš tak ve volným čase? Moc toho o tobě nevím. Přerušil naše ticho Petr.
Ale tak znáš to zkouším se zabit atd. Řekla jsem.
Teď vážně co třeba děláš? Řekl vážně Petr.
No tak maluju, někdy i zpívám. Ráda poslouchám písničky, spím, nechávám si dělat kérky atd. Řekla jsem a dal pokračovala v cestě.
Řekni mi něco o svém životě. Začal prosit Petr.
Stačí že o mně víš to co víš, sice to není zdaleka všechno, ale nechci aby o mně toho někdo věděl víc, možná časem ti to všechno vysvětlím. Řekla jsem. Jo nikdo o mně neví všechno je to složitý, já mám složitej život. Stalo se mi toho tolik že nad tím nechci ani přemýšlet.
Co ty a tvůj život? Zeptala jsem se a dal koukala do země.
Je moc brzo abych ti říkal něco o mém životě, není to tak lehký. Skoro nikdo o mém životě nic neví a možná je to tak i dobře. Řekl a celou dobu se koukal na mě.
Můžeme už jít pomalu za klukama? Řekla jsem, protože jsem se cítila docela blbě.
Jestli chceš tak samozřejmě. Řekl a otočil se směrem k budově.
Děkovně jsem se usmála a šla za ním.
