Byl opilý i on. A tak udělal to, co jsem přesně chtěla. Políbil mě. Než se mi udělalo totálně blbě a já se nepozvracela. Když jsem se vygrcala, tak jsem se tam ani nevrátila a šla jsem si lehnout do stanu. Hned jsem usnula.
Ráno*
Bylo asi 11 dopoledne a mne bylo fakt blbě. Hrozně blbě. Všimla jsem si že vedle mě neleží Petr. Vzala jsem si plavky a na to mikinu. Vyšla jsem ze stanu a šla jsem směrem k jezeru. Venku už všichni seděli. Začali na mě něco mluvit, ale já je neposlouchala. Rozeběhla jsem se a skočila do vody. Bylo to příjemný. Plula jsem až na ostrůvek, kde jsem si sedla. Začala jsem přemýšlet a opět přišli moje sebevražedný myšlenky. Nemůžu to udělat, nechci ublížit Martinovy, ale hlavně nechci zklamat Petra.
Byla jsem tam asi půl hodiny. Skočila jsem zpátky do vody a plula na břeh. Vzala jsem si na sebe mikinu a pomalým krokem jsem se vydala k taboraku, kde už všichni seděli. Na Petrovi šlo vidět že má pěknou kocovinu. Nad tím jsem se musela usmát.
Ty jsi to včera teda rozjela. Řekl David a já se nad tím musela pousmát. Úsměv mi ale zmizel hned, když jsem si uvědomila co se stalo. Pane bože já se líbala s Petrem. Řekla jsem si sama pro sebe. Cítila jsem se strašně trapně. Laura na mě koukala, jak kdybych ji přijela kočku. No nedivím se. Celou dobu ho balí a ja se s nim vykousnu.
Je ahoj Mad. Pozdravil mě Petr a natáhl ruku na důkaz abych si k němu sedla. Sedla jsem si vedle něho a on mě jednou rukou obejmul.
To spolu jako fakt nic nemáte, jo? Zeptal se Calin směrem k nám.
Ne? Řekla jsem a dal ho nevnímala.
Moc hezky zpívaš. Řekl Petr směrem ke mně.
Já? Zeptala jsem se, abych si ověřila že to bylo fakt na mě.
Kdo jiný. Odpověděl mi Petr.
Já jsem tady včera zpívala? Zeptala jsem se, protože si nic takovýho fakt nepamatuju.
No jasný. Pak si nám i pouštěla písničky který máš nahraný. Nechápu že to nevydáš. Řekl Petr s úsměvem jako sluníčko.
Asi dekuju? Řekla jsem a dál si toho co říká nevšímala.
Madi mohla by jsi na chvíli? Řekl vážně Martin
Už jdu. Řekla jsem a šla za Martinem.
Mám o tebe strach. Pošeptal mi Martin a vážně se na mě podíval.
Proč? Zeptala jsem se ho.
Bojím se že si něco uděláš. Řekl a já jakobych zkameněla. Jo chápu ho jsem tam teprve 3 dny a už jsem udělala průser.
Já to zvládnu, slibuju. Řekla jsem mu abych ho uklidnila. Vlastně ani sama nevím jestli to zvládnu, ale nemůžu mu říct že to nezvládnu. Musím to zvládnout. Petr mi s tím fakt dost pomáhá. Vždycky mě přivede na jiný myšlenky. Beru ho jako fakt blízkého kamaráda. Možná k němu chovám i nějaký city, ale to teď nechci rozebírat.
Ani nejíš. Za ty tři dny jsem tě neviděl ani jednou jist. Řekl Martin a vážně se na mě koukal.
Na to jsem mu neměla co říct. Má pravdu vůbec nejím. Jenom piju.
Já už půjdu řekla jsem a vydala se za klukama. Byla jsem skoro u nich. V tom se mi podlomily kolena a já v tu ránu byla na zemi. Měla bych fakt jíst a ne jenom chlastat.
