The sign of Rose || Sherlock I.

Message

Z pohledu Sherlocka

Probíral jsem se skrz dav policistů. Hledal jsem mapu. V tu chvíli jsem si vzpomněl, že u pokladen jsou informační letáky, ale i hlavně podrobné mapy Londýna. Běžel jsem k pokladnám a prodíral se skrz davy čekajících výletníků. Nikdy jsem nechápal, co může být tak úžasného chodit po přírodě a koukat na stromy, trávu a navršené kameny okolo anebo zírat na budovy, které postavil kde kdo před několika sty lety. Když jsem získal, to co jsem chtěl. Vyběhnul jsem zase zpátky, protože jsem na nástupišti nechal Salome s Johnem. Zase. Kecnul jsem si na lavičku a rozložil mapu. Pořádně jsem si ji prohlédnul a zkoušel najít místo, kam by pasoval ten nalezený lísteček. Muselo to být někde uprostřed, poznával jsem lehce kruhový objezd a veliká budova, něco jako obchodní centrum, nebo výstavní hala. Po chvilce mi vše došlo - Broadgate City of London. Prudce jsem zavřel oči, sepjal ruce. V mysli se mi zobrazila mapa Londýna, našel jsem tam Broadgate a nádraží. Pokud tam bude další mrtvola, budeme to muset vzít kanálem, je to nejrychlejší cesta, a jediná přímá. Taxíkem by to trvalo 15 minut, pěšky 12, ale kanálem, který je jediný přímý, nám to bude trvat necelých pět minut. Odhodil jsem plánek a běžel do ulice.

"Salome, Johne! Pojďte mi pomoct!" řval jsem na ně a zvedal poklop od kanálu. Běželi mi na pomoc. Vylovil jsem z kapsy baterku, zapnul jí, strčil do zubů a slézal dolů. Když se vedle mne postavila i Salome s Johnem, vydali jsme se k určenému místu na plánku.

"Sherlocku? Proč jdeme kanálem?" optal se Johna a šel vedle mne.

"Protože je to nejrychlejší, nechci dneska vidět další mrtvolu," sdělil jsem mu a pokračoval v cestě.

"Ale víš, že je to protizákonný, lézt kanálem?" tohle mě už přestávalo bavit, zastavila jsem a prudce se otočil k Johnovi.

"Drž už laskavě hubu! Máš pořád keci a nic si zatím neudělal! Víš, kolik už kvůli Moriartymu zemřelo lidí?! VÍŠ UŽ KOLIK???!!! Desítky a já nehodlám jenom stát a čekat až umřou další. Ano máš pravdu, baví mě se hnát za mrtvolama, ale tohle jsou děti. Dospělí mi byli ukradení, ať si klidně chcípnou pro mě za mě. Ale s dětma ten psychopat zašel už moc daleko. A sociopat neznamená jenom, že nemáš city. Znamená to, že jsem vysoce inteligentní, IQ máš nad 130, vydržíš se dívat na mrtvá těla, vydržíš se lidem dívat dlouho do oči a nepřipadá ti to divné. Necítíš smutek a občas se chováš jako psychopat, ale ty neseš na rozdíl od nich nebezpečný!" řval jsem na Johna, otočil se a šel dál. Za sebou už jsem slyšel pouze Salome, jak říká Johnovi:

"Buď v klidu, přejde ho to. Víš to stejně dobře jako já."

"A ty už mě taky nech být. Oba dva jste stejní." vyjel na ní. Já jsem se však neohlížel a šel kanálem dál. Salome s Johnem vylezli na ulici a šli si každý svou cestou. Na nikoho jsem nečekal, tak jsem se rozeběhl. Když už jsem byl přibližně nad Broadgate City of London, vylezl po žebříku ven na ulici. Stál jsem na chodníku a přede mnou byl napsán křídou nápis:

MÁŠ NA TO TŘI HODINY, JINAK LONDÝN POZNÁ ZKÁZU.

Moriarty

Upřeně jsem se díval na chodník a nechápal, co mám dělat dál. Salome i Johna jsem hodně potřeboval, neuvědomoval jsem si jak moc. Stál jsem uprostřed chodníku, zavřel oči, prsty si položil na spánkové kosti a ponořil se do svého Paláce mysli. Nemohl jsem na nic přijít. Dvě mrtvoly a najednou vzkaz. Cukal jsem hlavou a přemítal myšlenky. Nic...

Tak další kapitolka je tady. Doufám, že se vám líbila. Už jsem si myslela, že jí dneska nenapíšu. Tak co říkáte na ten vzkaz? A na hádku Sherlocka s Johnem? Zvládne to bez nich anebo i génius potřebuje pomoc od přátel? Budu ráda za komenty a votes. :)