The sign of Rose || Sherlock I.

Friends? Friends.

Z pohledu Salome

Uraženě jsem šla asi dva metry za Johnem. Nechápu, co ho mohlo tak vytočit. Přišla jsem opatrné k měnu a položila mu ruku na rameno.

"Johne? Co je?" optala jsem se opatrně a koukala mu do očí.

"Změnilas ho. Hodně." sdělil mi, znělo to až trochu vyčítavě ale stále jsme na sebe koukali.

"A je v tom nějaký problém?" zeptala jsem se, i když jsem tušila, že v tom problém bude, ale John se mi to bál říct.

"Sherlock nikdy před tím nikoho nepotřeboval. Na všechno přišel sám a spoustu případů vyřešil." řekl mi a já jsem v tu chvíli myslela, že ho na místě zabiju.

"Sherlock se nezměnil. Mě, ale i tebe potřeboval vždy. Jenom si to neuvědomuješ. Prakticky v každém případu tě potřeboval. Studie v Růžové - hrál o čas, by si ho mohl zachránit, když jsi zastřelil toho dědka, Pes Baskervilský - usvědčil si ho, že se mu to nezdálo, realita a tím si mu i pomohl. Kdyby tě nepotřeboval, nesundával by z tebe ty bomby na veřejné plovárně, nehledal by tě, i když to byly dva roky, kdyby tě nepotřeboval. Johne, pro něj nejsi jenom věšák. Mě taky potřebuje, ale víc já jeho. Tak jestli tě to zajímá, já ho jdu najít a pomoct mu." řekla jsem mu s důrazem a prudce se otočila opačným směrem.

"Počkej," zadržel mě John a chytil mne za paži, "Jdu s tebou, ale jak říkal Sherlock, taxíkem by to bylo pomalé a pěšky taky, kanálem jít nehodlám." zabočil do postranní uličky, kde stála motorka. John jí nastartoval a podal mi přilbu. Mě nezbývalo nic jiného, než se usmát. Vzala jsem si přilbu, sedla ji za Johna a sepjala ruce kolem jeho pasu. Vyjeli jsme a dojeli na určitou adresu, kterou nám ještě před tím, Sherlock sdělil. Rychle jsem sesedla a rozhlédla se. Uviděla jsem vzkaz na chodníku a pak Sherlocka...

Z pohledu Sherlocka

Netušil jsem, co dělat. Na chodníku byl nápis a jinak nic. Zkusil jsem najít něco ze shora. Vyběhnul jsem po nejbližších schodech u nejbližšího domu a postavil se na okraj střechy. Přede mnou se se rozprostřelo panorama Londýna. Vím, vyzní to divně, ale miloval jsem ten pocit. Vítr mi pohazoval pláštěm a já měl celý Londýn na dlani. Podíval jsem se dolů na ten vzkaz od Moriartyho. Tušil jsem, že něco najdu. Na chodníku byly neveliké bílé cákance od barvy. Bingo! Podíval jsem se zpátky a na chodníku stála vedle motorky Salome s Johnem. Seběhl jsem schody dolů a postavil se před ně. Díval jsem se Johnovi do očí.

"Tak jdem?" optal se mě John a všichni jsme se usmáli.

Tak další kapitolka je zveřejněna. Doufám, že se vám líbila. Johnovi došlo, že ho Sherlock potřebuje. Kam dojdou po bílých stopách od barvy. Najdou tam další mrtvolu anebo něco jiného? Budu ráda za komenty a votes. :)