The sign of Rose || Sherlock I.

It can't be true!

Z pohledu Sherlocka

Tři hodiny, tři hodiny. Celý Londýn jsem schopen proběhnout za dvě hodiny. Tři hodiny jsou postačující. Pořádně jsem si prohlédnul bílou skvrnu. Byla zhotovena tak, aby si jí nikdo neprohlížel, jako by byla udělané omylem. Obyčejný Balakryl, který jde koupit v každém stavebnictví. Vrstva je nanesena pouze jednou, byla opravdu vylitá asi před sedmi hodinami. Obyčejná skvrna by vypadala jinak, tahle byla opravdu udělaná schválně. Jsem rád, že nesněžilo, i když byl prosinec, jinak bych ty skvrny neměl šanci objevit. Salome si odhrnula rukáv a podívala se na hodinky.

"Odhaduji, že máme tak půl hodiny." sdělila mi a já pouze kývnul a pořád koukal na chodník.

"Dobrý, máme spoustu času..." odvětil jsem a vstal ze země. Hledal jsem další skvrnu - na chodníku, na domech. Nakonec jsem jí našel na zábradlí. Nekoukal jsem se před sebe, pořád jsem měl oči upřené na betonový chodník. Najednou jsem do někoho narazil, nedíval jsem se na něj, ale dotyčný mě v tu chvíli okřiknul.

"Neumíš čumět na cestu?" ohradil se a já jsem myslel, že si budu muset dojít k ušnímu. Tenhle hlas bych nepřeslechnul, myslel jsem, že už ho v životě neuvidím. Ale náhoda je blbec. Odvrátil jsem oči od chodníku a došel k němu.

"Já jsem myslel, že poznáš, kdy něco hledám ohledně například masové vraždy. Ale neboj, nezapomněl jsem. Být tebou tak už neříkám ani slovo v okolí jakéhokoliv člověka. Protože rázem, když vyslovíš jenom blbý A, má tato ulice průměrné IQ tak padesát. Ale v některých případech stačí, když tou ulicí procházíš. Měl by sis zalézt do té své díry a tam zůstat. Protože jestli budeš dál takhle "vyšetřovat", snížíš průměrné IQ celé velké Británii ze 100, což už je dost nízko, na necelých 80. A děkuji, nechci, abychom byli za nejpitomější národ Evropy." dokončil jsem "přednášku" a Anderson na mě koukal stejně, jako vždy, jako na naprostého idiota, "Nečum tahle na mě, vypadáš jako větší debil než jsi..." chtěl jsem ještě něco říct, ale Salome mne přerušila, že máme už jenom čtvrt hodiny. Nezbývalo nám nic jiného, než jít. Podle skvrn jsme došli až na místo, kde končili. Všem třem nám naráz přišla SMS od Moriartyho.

Skvělá práce. Londýn tentokrát nebouchne. Dám vám vědět za čtrnáct dní, co se bude dít dál.

Moriarty

Čtrnáct dní, to je strašně moc. Moje myšlení však přerušila Salome.

"To nemyslí vážně. Za dvanáct dní jsou Vánoce," byla celkem z toho zkoušená. Nemám ponětí proč. Tohle jsem ještě pochopit nedokázal. Lidské city moc ne, jsou malinkaté výjimky.

Dojeli jsme taxíkem na Baker Street. Salome to nahoru doslova vyběhla, rozrazila dveře do koupelny a vyzvracela se. Nevím, proč ale měl jsem pocit, že je těhotná. Ale nenapadá mě s kým, John je blbost, Lestrada viděla jen třikrát, Mycroft je na to starej, Thomase už přes rok neviděla a Moriarty takový prase není. Jinak nikde nebyla...

Z pohledu Salome

Snesu všechno, ale abych dvakrát denně se pozvracela, to už je trochu moc. Někdo zaklepal na dveře a vešla Sarah. Posadila se na koberec vedle mě.

"Je všechno v pohodě?" optala se mě a podívala se mi do očí.

"John ti to ještě neřekl? Ale řekl, nezapírej." snažila jsem se z ní vypáčit odpověď.

"Jo. Už si mu to řekla?" optala se mě, naprázdno jsem polkla a podívala se na ní.

"Blázníš? Ještě by si něco udělal... A nechci, aby bylo na půl sirotek. Ne děkuju ne." odmítala jsem přijmout skutečnost v tom, že mu to budu muset říct.

"Ale víš, že budeš muset?" sdělila mi Sarah a já protočila oči. Vstala jsem ze země a odešla do obýváku. Tvářila jsem se, jako kdybych šla na popravu, a zároveň jsem měla strach. Podívala jsem se Sherlockovi do očí, zornice se mu třásli a zmenšovali se.

"Jdu ven." sdělil nám a hrábnul po kabátu. V tu chvíli jsem věděla, že pochopil. Jakmile se za ním zabouchli vchodové dveře, sedla jsem si na gauč a z očí mi tekly slzy. John se posadil vedle mne a začal mne utěšovat.

Z pohledu Sherlocka

Vyšel jsem ven, chytil se rukavicemi za vlasy a málem si je všechny vyrval.

"Ne... Ne... NÉ!!!" řval jsem tak, že to musela slyšet celá čtvrť. Stopnul jsem si taxíka a jel k Mycroftovi.

*Po půl hodině*

"Ale ty si nezkazil život dvou lidem současně a nechtěně." sdělil jsem bratrovi a típnul cigaretu o patník.

"Tak co si zase provedl?" optal se mě a otevřel popelnici, do které vhodil svojí cigaretu.

"Salome bude mít napůl sirotka..." sdělil jsem mu, vyhodil cigaretu a z kapsy vytáhnul ampulku.

"Cože??? Ty???" Mycroft na mě koukal nevěřícně, "Sherlocku, nebuď idiot."

"Můžu ublížit tobě, Lestradovi, paní Hudsonové, Molly, ale ne Johnovi a Salome. A navíc, tohle si na svědomí nevezmu. Já jsem tohle nikdy nechtěl... Nikdy, rozumíš? A nejsem idiot, jsem vysoce funkční sociopat." sdělil jsem mu, hodil si ampulku do pusy a rozkousl. Poslední, co jsem zaslechl, byl Mycroft:

"Sherlocku!!!"

Tak další kapitolka je tady. Měla jsem lehký problém jí napsat. Dopoledne jsem dělala blbosti. Tři hodiny na to jsem byla ráda, že ležím a pak jsme jeli s tátou nakupovat. Ale nakonec jsem to stihla. Tak co na ní říkáte? Není zrovna hezký se otrávit skoro na Vánoce co? Budu ráda za komenty a votes.