The sign of Rose || Sherlock I.

Murder? NO!

Z pohledu Salome

Klečela jsem na měkkém koberci a Moriartyho propalovala pohledem. Kdybych mohla tak bych ho nezabila, ne, já bych ho umučila!!! A dost krutě.

"To chtěl po tobě knihu?" optal se mě a začal se smát, až si vylil čaj na sako, tentokrát jsme se usmívala já, "Vidíš, co si udělala, to bylo úplně nový sako!"

"Ó! Tak pardon, já nevěděla, že mám schopnost telekinese," omlouvala jsem se mu ironickým tónem a potměšile jsem se usmívala, "A opravdu nevím, k čemu by byla slavnému Sherlocku Holmesovi moje nová, ale již odrbaná, kniha o Starořecké vědě. Ale počkej, dřív nebo později, tě Sherlock Stejně zabije!"

"Zabít mě může, ale následky by byli pro tebe katastrofální," podotkl a usmál se. Tedy, vypadalo to spíše jako úšklebek.

"Co? Co si zase podepsal?" ptala jsem se chaoticky a netušila, kam tím míří. Otočila se ke skříni, odemknul zámek a otevřel ji. Vytáhnul papír a podal mi ho. S roztřesenýma rukama jsem ho uchopila. Bylo to podepsané prezidentem policie jako ochrana.

"Takže..." začala jsem a netušila, jak reagovat, "Takže, když tě Sherlock zabije... Tak bude mít na krku Britskou armádu?"

Moriarty jenom kývnul, já si před něj flusla a hodila papír na zem.

"Odveďte jí, tenhle zkysaný ksicht nechci ani vidět. Vysoká, pohublá, blond vlasy, zelené oči, ostré rysy podobáte se až moc nápadně Árijským spratkům," provokoval mě, ve dveřích jsem ho sotva zahlédla.

"Hovado!" zařvala jsem na něj na poslední chvíli a nechala se odvést zpátky do kobky. Sedla jsem si na podlahu a bradu si opřela o ruku.

"Salome?" optala se mě Sarah opatrně a přišoupla se blíž ke svým chladným a orezlým mřížím.

"Pšt! Přemýšlím!" odsekla jsem a posadila se do jiné polohy. Opřela jsem záda o zeď, natáhla nohy a zavřela oči. Přemítala jsem myšlenky, proč chtěl proboha tu mojí knihu? A jak se Moriartyho zbavit, aniž by se o tom armáda dozvěděla? Z mého přemýšlení mě vyrušila jedna z unesených dívek.

"Smím se zeptat, o čem přemýšlíte?" optala se mě. Chtěla jsem na ní vyjet, že mě ruší, ale stejně bych nic kloudného nevymyslela. Posunula jsem se blíž k mřížím, abych na ně viděla.

"Moriartyho nejde zabít," začala jsem, ale po této větě na mě všechny visely pohledem, "Má podepsanou Chráněnku od policejního a armádního prezidenta Britského království. Takže ten, kdo ho zabije má do pěti minut na krku celou Britskou armádu..."

"Ale to je přece strašné," odvětila paní Hudsonová a já jenom kývla na souhlas.

Z pohledu Sherlocka

Rozrazil jsem dveře od pokoje a sehnul se k posteli, skoro jsem ten šuplík vyrval a okamžitě jsem hmátnul po Salomenině knize. Nevnímal jsem, kde je John a šel jsem do obýváku. Sednul jsem si ke stolu a zapnul počítač. Otevřel jsem knihu, hledal jsem obsah. Matematika ve vědě, principy řecké matematiky a...

"Alphabeta," vydechl jsem a stranu rychle nalistoval. Ano, byla to řecká čísla opral jsem si je a otočil se na Johna, "Johne, to je geniální. Nejsou to jenom čísla, jsou to souřadnice napsané v řecké abecedě. Geniální, naprosto geniální," odentroval jsem zadané souřadnice a mapa mi vyplivla Manchester. Na to budeme pravděpodobně potřebovat vrtulník. Prudce jsem vstal a sbíhal schody.

"Sherlocku, jak se tam ale dostaneme?" řval na mě John a já mezi tím nastoupil do taxíku.

"Vrtulníkem milý Johne, vrtulníkem. A je jenom jediné místo, kde se dá legálně půjčit," odvětil jsem a John se na mě nechápavě podíval.

"Snad na letišti ne?" optal se mě a tvářil se u toho jako blbeček. Já jenom protočil oči.

"Na Scotland yardu," řekl jsem a vítězoslavně se usmál, "Ale počítej s tím, že tam nebudou."

"Proč?"

"Protože je to na Moriartyho vkus příliš jednoduché."

Taxík zastavil před Scotland yardem a oba dva jsme vystoupili. Nezdržoval jsem se s pozdravy a ani bezpečností, vyběhl jsem jak normální schody, tak eskalátory nahoru a vtrhnul do Lestradovi kanceláře.

"To-neumíš-klepat?" optal se mě a trochu překvapeně si mě prohlížel.

"Ser na to, že se se mnou nebavíš, něco potřebuju," zastavil jsem ho. Lestrad pomalu vstal a došel ke mě.

"To ty si se se mnou přestal bavit," odvětil a já měl co dělat, abych mu jednu neusadil.

"Drž už laskavě hubu, tak pomůžeš mi?" optal jsem se ho za dnešek podruhé.

"Jo, co potřebuješ?" zeptal se a dal si ruce do kapes. Já se na něho zadíval.

"Vrtulník."

Tak jsem se po... třech měsících? Dokopala tomu, abych napsala další kapitolu. Ze začátku jsem to už chtěla psát anglicky, protože jsem u příbuzných v Německu a jinak se nedomlouváme. Tak co říkáte na tuto kapitolku? Doufám, že se mi povedla, po takové době. Jak to Salome a Sherlock vyřeší s vraždou Moriartyho? Najdou jiný způsob, jak se ho navždy zbavit anebo jim nic jiného zbývat nebude??? Doufám, že jsem své čtenáře neztratila a budu ráda za komentáře a votes.